Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Michaela Maláčová: Prý jsem miss, co ulovila boháče

  12:17aktualizováno  12:17
Michaela Maláčová má skoro pohádkový příběh. Proslavila se tím, že byla vyhlášena nejkrásnější Češkou. A o čtrnáct let později začala žít s jedním z nejbohatších mužů u nás, teď spolu čekají druhé dítě.

Michaela Maláčová - „Zdeňka Bakalu jsem potkala ve chvíli, kdy už jsem nikoho nehledala,“ vzpomíná Michaela Maláčová na moment, který jí zásadně změnil život. | foto: Nguyen Phuong ThaoMF DNES


Co říkáte jako bývalá mluvčí ODS tomu, jak se teď Mirek Topolánek chová k novinářům?
Je jedna základní poučka - před kamerami si s novináři účty nevyřizuj, v té chvíli se zlobíš a mračíš na voliče, kteří je neznají a ani nevidí. Kdybych mu do toho mohla mluvit, určitě bych mu poradila změnit přístup. Mám někdy pocit, že sešel z cesty, kterou mi on sám pomáhal před lety nastolit. Ale ne vždy je na vině politik, někteří novináři neodvádějí profesionální práci.

Jak vám Topolánek pomáhal?
Tehdy byl velmi dominantní Václav Klaus. Snášela se na něj kritika, že je k médiím arogantní a my hledali způsob, jak zlidštit jeho tvář.

Co jste si říkala o politice, když jste z ní odešla?
Když jste uvnitř, připadají vám všechna jednání, taktiky, tlaky a informace nesmírně zásadní. A když jste venku a díváte se na ně se stejným odstupem jako zbytek veřejnosti, vidíte, že vlastně až tak stěžejní nejsou.

Měla jste tehdy jako mluvčí potíže, když se provalila Klausova aféra s milenkou?
Přiznám se, že v případě Václava Klause a jeho polibku mezi dveřmi dodnes nevím, jak se tehdy ta fotka dostala do novin a proč zrovna v tu chvíli. Jen jsem měla strach, aby to nevypadalo, že jsem tam toho fotografa nasměrovala já.

Proč byste to dělala?
Já bych to neudělala, ale byla jsem na stejné akci, na které se to stalo. Nikdy nevíte, kdo vás poslouchá či sleduje. A věděla jsem dopředu, že tam bude a pravděpodobně s kým. Nevěřím tomu, že se takové věci stávají jen tak, náhodně.

Nezdá se vám, že se muži z ODS nějak často zaplétají s milenkami? Nejdřív to byl Klaus, pak Topolánek, nejnověji Macek i Tlustý.
A i z jiných stran, jen o nich nevíme (smích). Politika bohužel přináší odloučení od rodiny. Tím to neomlouvám, ale vysvětluju. Politik má právo na soukromí, ale nemělo by to zastínit jeho práci. Myslím, že pro ty ostatní je to nebezpečnější než pro Klause.

Proč?
Ani jeden z nich není ve veřejnosti tak dlouhodobě a hluboce zapsaný jako politik s pevnými názory a množstvím vykonané práce. Skandály můžou potlačit to dobré, co dělají či dokázali, a jejich kariéra na to může zbytečně doplatit.

A byli politici ODS takhle mimomanželsky činní už za vás?
Ha ha, teď si uvědomuju, že se to všechno stalo a provalilo až po mém odchodu. Do té doby to byl jen jeden polibek Václava Klause Kláře Lohniské. Teď tam, zdá se, v morálce poněkud povolili (smích).

Bohatý neznamená podezřelý

Vaším partnerem je Zdeněk Bakala, jeden z nejbohatších Čechů. Říkala jste, že se vedle něj učíte chovat k penězům a že lidé to ještě neumějí.
I k penězům se musíte umět chovat, nestačí je jen tak mít. Celá společnost se to učí a mám obavu, že to bude trvat déle, než jsem si myslela. Když jsem maturovala, všichni jsme vycházeli ze stejných pozic a mohli jsme vyrazit do světa. Generace mých rodičů, které občas říkám ztracená generace, to bohužel odnesla. V jejich letech se zásadně měnit nebylo jednoduché. Všimněte si, jak zprofanovaný je dneska pojem podnikatel. Spousta lidí považuje každého, kdo byl na začátku devadesátých let úspěšný, za podvodníka.

A divíte se jim?
To, že někdo má miliony, automaticky neznamená, že je bere někomu jinému. Pokud má společnost schopné a bohaté lidi, těží z toho i ti ostatní. Proč by všichni slušní lidé museli být zároveň chudí? Stát přece potřebuje maximum lidí, kteří se o sebe dokážou postarat sami. Pak teprve můžou opravdu pomáhat ostatním.

Vadí vám mluvit o vašem bohatství?
Někdy. Mám to těžší o to, že to nejsou moje prostředky, ale mého partnera. Jestli dneska můžu nějaký majetek využívat, tak je to jeho majetek, ne můj. Já osobně nikdy nebyla pohádkově bohatá. Měla jsem na to, abych si v Praze pronajala byt. Žila jsem tak, jak může žít marketingová ředitelka.

Byly pro vás jeho peníze důležité?
Vždycky jsem hledala muže, který se bude schopný postarat o rodinu normálním způsobem. Výška konta mého partnera, která je za hranicí toho, co si většina lidí umí představit, není pro mě to nejdůležitější. Důležité je, jak se živí, že je vzdělaný, že se z toho nezbláznil a že máme normální soukromý život. A i to, jak zodpovědně se k těm penězům chová.

Co tím myslíte?
Založil nadaci a pomáhá organizacím i jednotlivým projektům. Teď plánujeme, že si vybereme konkrétní oblast, na kterou se chceme dlouhodobě soustředit.

Jak vlastně vypadá život s takhle bohatým člověkem?
Nebudete mi věřit, ale je to normální život. Jen o něco kvalitnější.

Máte pravdu, nevěřím vám. V čem je největší rozdíl?
Asi v rychlosti a pohodlí, s jakým se po světě přesouváte z místa na místo.

Jako sex ve městě

Měla jste první dítě až ve 34 letech. Nebyla jste nervózní?
Velmi nervózní. Zvlášť, když jsem předtím byla pět let vdaná a dítěti jsme se nijak nebránili.

Ale se Zdeňkem Bakalou jste otěhotněla krátce poté, co jste spolu začali chodit.
Neplánovali jsme nic a příjemně nás to překvapilo. Bylo to úžasné.

Proč skončilo vaše první manželství?
První manžel byl cizinec ze Švýcarska. Potkali jsme se v mých čtyřiadvaceti letech a já si najednou uvědomila, že mi je 33, jsem pět let vdaná, nemám děti, nejsem spokojená, ale nevím proč. Trápili jsme se tím. Bylo hodně těžké se rozhodnout, vždyť jsme neměli žádný zásadní problém. Jen to prostě nebylo ono.

V té době jste končila jako mluvčí ODS?
Přesně tak. Kromě toho, že jsem měnila práci, měnila jsem zásadně i svůj soukromý život. Odešla jsem s knížkami a s oblečením a začala žít v jiném podnájmu, založila si firmu a změnila statut z vdané ženy na rozvedenou.

Vy jste vlastně začala žít jako hrdinky Sexu ve městě. Svobodná žena ve velkoměstě krátce po třicítce.
Začala jsem se rozkoukávat po jiných partnerech a zjistila, že je hodně přebráno a že to nebude žádná legrace. Všude kolem mě byli muži - v politice, v byznyse i ve společnosti. Hrála jsem golf a říkala si, že tady přece někoho zajímavého potkat musím, chodila jsem i po barech. O to větší deprese mě pak popadla, když mi došlo, že to jsou všechno slepé cesty.

A pak jste potkala Zdeňka Bakalu.
Právě že ne. To setkání přišlo, když už jsem nehledala. Soustředila jsem se na práci a na budování firmy. Bylo to hektické období samo o sobě, založila jsem soutěž, investovala do ní své jméno, žaloval mě konkurent. Neměla jsem ani čas být někde takzvaně na lovu. A tehdy jsem potkala člověka, který přemýšlel podobně a který mě okamžitě zaujal. A já jeho.

Teprve tím se vám musel totálně změnit život.
Vyneslo mě to do úplně jiných podmínek a systému. Náš vztah šel rychle dopředu a těhotenství to jen utvrdilo. Z legrace říkám, že už máme skoro dvě děti a ještě se neznáme ani tři roky.

Na co jste si zvykla nejsnáz?
Asi na to, že na většinu věcí si můžete najmout lidi - ať už na péči o dům nebo na pomoc s dětmi. Nebydlíte na jednom místě, ale budujete jich několik. Nemusíte lítat ekonomickou třídou za nejlevnější letenky. I díky tomu máte mnohem víc času na sebe. My se vždycky snažíme, abychom spolu byli o víkendech a každou volnou chvíli.

Změnila se společnost, ve které se teď pohybujete?
Docela dost. Zdeněk má po celém světě obchodní partnery a přátele. Najednou nemáte čas jezdit každý víkend do Brna na pivo. Život nabere mnohem rychlejší obrátky.

Oblékáte se jinak?
Když jdu do společnosti, očekává se, že budu od hlavy k patě ve značkovém oblečení. Já se dlouho o luxus nezajímala. Chodila jsem Pařížskou a maximálně si prohlédla výlohy. Netoužila jsem po tom, když jsem na to neměla. Teď se učím, kdo je jaký návrhář, jaké má kolekce. Nejen kvůli Zdeňkovi, ale i mé práci. Už by bylo zbytečné a hloupé, abych si kupovala oblečení ve stánku. Ale jako studentka jsem byla znalkyní všech sekáčů v Praze i Brně.

Vy už v Česku vůbec nenakupujete?
Ale nakupuju, můžete mě často potkat u nás v Delvitě. Ale je to těžší, protože si v zahraničí zvyknete na kvalitní věci a pak přijedete do Česka a nemáte si z čeho vybrat.

Přemýšlíte ještě, kolik věci stojí?
Jak v čem. Ale vím, že ani Zdeněk nevyhazuje peníze z okna. Neřešíte třeba tisícovky, ale nechcete utrácet zbytečně.

Dejte mi příklad.
Třeba když si chci koupit kabelku, koupím si tu z pravé kůže, a ne z umělé. Na tom neušetříte ani nevyděláte. Nebo když vyšetříte čas na dovolenou, nepojedete autobusem do Chorvatska. Bylo to bezva, ale to už mám za sebou. Ale výchovně se nepoddávám tomu, že už mám do smrti vystaráno. Nikdy nevíte, co se může stát.

A jak třeba jíte? Váš muž popisoval, jak večeřel u nejlepšího kuchaře na světě.
I to se musíte učit a nepřijde to přes noc. Vzpomínám si, když jsem byla v roce 1991 na Miss a italský sponzor nás vzal na Kanárských ostrovech do restaurace pro mě tehdy luxusní. Objednal nám pravé šampaňské, které nám v porovnání se sektem, na který jsme byly zvyklé, vůbec nechutnalo. Učil nás jíst mořské plody a začal ústřicemi. Já jediná byla schopná je polknout, všechny ostatní je odešly vyplivnout na záchod. Všechno prochází vývojem.

Dokážete se najíst třeba v lokální pizzerii?
Když vím, že potřebuju jídlo jako pohonnou hmotu, tak určitě. Jednoduchá jídla mám ráda. Ale když si zarezervujete vyhlášenou restauraci měsíce dopředu a víte, že cena bude desetitisíce korun, očekáváte kulinářský zážitek a kvalitu prostředí, i servisu.

Dá se při takovém bohatství ubránit pocitu nadřazenosti?
Znám i arogantní zbohatlíky. Někdy to svádí, protože lidé s nadbytkem můžou mít pocit, že už mají všechno vyřešené. Říkají si třeba: „Co budu dodržovat rychlost, když si to můžu zaplatit. Nebudu sedět v hospodě s lidmi, když už mezi ně nepatřím.“ A to není pravda. Vždycky je někdo bohatší, chytřejší a zajímavější než vy, a proto je dobré cestovat a mít oči otevřené. Co tady považujeme za bohatství, jinde nemusí znamenat nic. Přitom žijeme v zemi, kde není opravdová chudoba.

Mají bohatí lidé nějaký společný rys?
Ti, co se k tomu dopracovali prací, a ne třeba dědictvím, jsou většinou chytří. Neříkám vždycky vzdělaní, ale chytří. Mají nějaký šestý smysl pro byznys.

Na rozdíl třeba od politiků?
Tam jsou někdy i lidé, kteří by třeba neuspěli v praktickém životě, ale v politice aspoň získali moc. V byznysu by nepřežili, tam by je to doběhlo.

Existuje něco jako první třída v luxusu?
Asi ano. Jde víc o služby než o výrobky. V Česku skoro neexistuje, a tak jezdíte do zahraničí.

Kam třeba?
Určitě do Spojených států, západní Evropy a vybraných míst, kde jsou lidé zvyklí sloužit. Oblečení je určitě dobré vybírat v Itálii.

Jste věřící, vyrostla jste v nábožensky založené rodině. Nevadí vám, že nejste vdaná?
Ani ne. Kvalita vztahu s tím nesouvisí a manželství nechápu jako svátost. I ty právní dohry se dají řešit jinak. Děti mají oba rodiče. Neříkám, že se nevezmeme, ale i díky zkušenosti s předchozími manželstvími, která jsme oba zažili, to není na pořadu dne.

Miss není jen krása

Proč jste založila soutěž Miss? Není přežitek hodnotit ženy podle vzhledu?
Ale ony nejsou hodnocené jen podle vzhledu. Musí něco umět, musí být celkovou osobností, být komunikativní a přirozeně inteligentní. Jen krása nestačí, i když ta je součástí. Je jedno, jestli váží 58 kilo, nebo 60. My jim dáme zázemí, možnosti a ohromnou šanci.

Někde se soutěže krásy už ani nevysílají.
Soutěže krásy existují dlouho a určitě přežijí, půjde o formu. I proto se teď snažím přijít s něčím novým a vymýšlíme, jak oživit systém. Myslím, že budoucnost soutěže je použití prvků reality show, dát větší prostor soutěžícím a neomezit se na promenádu v plavkách.

Setkáváte se s tím, že jste Miss, co ulovila boháče?
To víte, že ano. Některé fascinuje, že si třeba Verešová vzala milionáře a Maláčová žije s miliardářem. Říkají si: „Podívej se na ni, na krávu, sbalila pracháče“. Anebo v lepším případě „Ta se má, to bych chtěla taky.“ Je mi to jedno.

Očekávají adeptky České miss, že se jim to povede taky?
Některé asi ano. Já jim pokaždé vysvětluju, že když chtějí být úspěšné, musí pro to něco udělat. Nemůžou čekat, že se z nich celý svět druhý den posadí na zadek a že první chlapec s ferrari je ten správný.

Michaela Maláčová v pěti bodech
* Narodila se 23. května 1971 v Brně, vystudovala produkci na FAMU v Praze.
* Ve dvaceti letech se stala československou miss.
*Od roku 2000 pracovala tři roky jako mluvčí ODS.
* V roce 2005 založila soutěž Česká miss, která je přímou konkurencí Miss ČR, jež ji proslavila.
* Ve 34 letech potkala Zdeňka Bakalu a porodila jejich první dítě, dceru Anabel. Teď je v osmém měsíci těhotenství, rodit bude v Praze.

Autoři:




Nejčtenější

Zpěvačka s spisovatelka Natálie Kocábová při rozhovoru pro OnaDnes.cz
Natálie Kocábová: Asi už nebudu chlapům tak věřit

Protekční dcera, tak se na ni léta pohlíželo. Aby ne, když ji otec v patnácti vtáhl do showbyznysu. Ale jako by se z toho vymanila. Natálie Kocábová už sama za...  celý článek

Jihoafrická modelka Candice Swanopoelová oslavovala své ještě nenarozené...
Baby shower: předporodní večírek, který těhotnou zasype dary i radami

Poslední večírek bez dítěte, příležitost probrat vše o dětech s kamarádkami a příbuznými, to je tzv. baby shower, předporodní večírek chystaný pro nastávající...  celý článek

MOJE ROZMARNÉ LÉTO - Straňanská lávka, Strán
Moje rozmarné léto: Hlasujte, posílejte a soutěžte o ceny za tisíce

Moje rozmarné léto je téma fotosoutěže, kam můžete celé prázdniny posílat své aktuální fotografie. Soutěžit můžete v některém z osmi kol, z nichž vítězové...  celý článek

Ilustrační fotografie
Uroložka: Koupání v řece ani bazénu zánět močových cest nezpůsobuje

Každá druhá žena aspoň jednou za život prodělala zánět močových cest, i proto lékaři doporučují věnovat péči hlavně prevenci. "Koupání v řece ani bazénu...  celý článek

Ilustrační fotografie
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou

Projevy úzkosti mohou být velmi pestré. Od klasických jako neklid, bušení srdce, motání hlavy nebo třes rukou až po ty méně obvyklé, které leckdy překvapí.  celý článek

Další z rubriky

Serena Williamsová (22. července 2017)
Rozhodně jsem feministka, říká tenistka Serena Williamsová

Těhotná Serena Williamsová (35) stále neprozradila pohlaví svého miminka, které se narodí už za pár týdnů. Její sestra Venus (37) sice prohlásila, že to bude...  celý článek

Klára Spilková
S vyhořením mi pomohla kineziologie, říká golfistka Klára Spilková

Letos na jaře dosáhla Klára Spilková historického úspěchu, když jako první Češka vyhrála golfový turnaj profesionální ženské evropské tour. Ještě loni se něco...  celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Konec sejrům: 7 tipů, jak se rychle opálit
Konec sejrům: 7 tipů, jak se rychle opálit

Vaše kůže připomíná eidam, pocení na ostrém slunci vás nebaví nebo na něj nemáte čas? Zapomeňte na babské rady. Olivový olej a sádlo jsou fajn, když chcete ve č... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.