Byla jsem mamánek a tatánek, říká meteoroložka

První kroky meteoroložky Dagmar Honsové po probuzení míří vždy k oknu. Roztáhne žaluzie a dívá se, jak je venku. Výjimku udělala jen jednou. "Když jsem loni byla těhotná a šla jsem na odběr plodové vody, musela jsem ležet. Tehdy jsem prosila manžela, aby šel k oknu on," říká Dagmar Honsová, která si pamatuje počasí posledních pět let zpátky.

Na pár vteřin se zamyslí a pak spustí proud vět spisovné češtiny. "Meteorologie má přesně dané pojmy, které jsou velmi důležité, proto tak mluvím," vysvětluje a přidává ještě jeden důvod, proč začala mluvit spisovně. "Když jsem dělala doktorské studium, učila jsem. Ve čtyřiadvaceti letech jsem si musela stoupnout před dvacetileté studenty, a když jsem jim poprvé rozdala docházku, od kluků se mi vrátila i s jejich telefonními čísly. Přemýšlela jsem, jak na ně aspoň trochu vyzrát a získat autoritu, tak jsem se odlišila mluvou," vzpomíná na období, kdy se začala osamostatňovat od svých rodičů.

vizitka

Dagmar Honsová (30) se narodila v Praze.

• Vystudovala gymnázium a Českou zemědělskou univerzitu v Praze.
• Šest let pracuje jako meteoroložka ve firmě Meteopress.
• Publikuje vědecké články se zaměřením na klimatické změny a trvalé travní porosty.
• Ve svých volných chvílích si ráda zacvičí aerobik, projede se na kole, nebo si zaplave.
• Je vdaná, loni v červenci se jí narodila dcera Amálka.

"Musím se přiznat, že do svých čtyřiadvaceti let jsem byla dokonalý mamánek a tatánek. Bydlela jsem u rodičů a jediné, s čím jsem pomáhala, bylo jednou týdně žehlení. Jinak jsem měla bezchybný servis. Když jsem přišla do práce mezi všechny ty samostatné lidi, zjistila jsem, že jsem zcela nepolíbená světem a rozhodla se, že se osamostatním," říká. Realita pak byla obrovské procitnutí. "Koukala jsem jako jelito. Já ještě ve čtyřiadvaceti chodila do práce se svačinkou zabalenou od maminky."

Dalším nepřehlédnutelným rysem meteoroložky je plánování. Plánuje už od dětství. "Měla jsem den naplánovaný hodinu po hodině, týden po týdnu, měsíc po měsíci, protože jsem vždycky měla moc aktivit a tolik jsem toho chtěla stihnout, že to bez plánu nešlo," přiznává.

Plánování jí loni nenabouralo ani narození dcery. "U nás se vlastně nic nezměnilo. Amálka má přesný tříhodinový interval kojení, ráno se probudíme, chvilku si hrajeme, pak se najíme, dopoledne pracujeme, což znamená, že leží a hraje si a já uklízím pokoj kolem ní, protože jsem i puntičkářka na pořádek, pak si zase hrajeme, jí a jde spát... Usíná ve stejný čas a nevím, jestli to můžu říct, ale má přesně třikrát denně i stolici. Opravdu máme pravidelný režim," říká se smíchem.