Každé dítě je jedinečný originál, ke kterému bohužel není možné získat univerzální návod k použití, a tak se učíme za pochodu metodou pokusů omylů. "Všechny máme doma knížky, které nám pomohou, když má dítě zarděnky nebo propadá ve škole, ale nepomůžou nám ve chvíli, kdy má dítě zarděnky, propadá ve škole, přijíždí tchyně, praskla voda v kuchyni, spálila jste kachnu, manžel vám zahýbá a do toho máte deprese. Knížky se specializují na situace, které přicházejí jednotlivě, jenže v životě všechno přichází najednou," potvrzuje známou skutečnost herečka Veronika Žilková. Doma má šest dětí – čtyři vlastní a dvě adoptované. Kdo jiný než tahle matka by měl znát recept na úspěšnou výchovu a zvládnutí všech každodenních nástrah s dítětem v patách?
Ani ona ho však nemá. "I já se pořád učím a zkouším, protože každé dítě je jiné. Některým vlastnostem rozumím, některé má po druhém partnerovi a já je nechápu," přiznává Žilková.
Přesto všechno se některým rodičovským přehmatům můžeme vyhnout nebo je aspoň minimalizovat. Každá ze sedmi žen-matek, se kterými jsem mluvila, má tři a více dětí, a přitom ještě zvládá běžný provoz domácnosti, často i zaměstnání na plný úvazek, nebo aspoň na částečný. A k tomu má i spokojený partnerský život. Žádná z nich netvrdí, že ta ‚její‘ cesta je tou jedinou správnou, jen ukazuje, jak to u nich doma funguje, co dělat a čemu se naopak vyhnout, aby se nezhroutila. Možná se inspirujeme i my ostatní.
Zásada číslo 1: nastavte pevný řád
V rodině to bez řádu nejde. Všechny výchovné metody vám budou k ničemu, když děti nebudou mít jasně vymezené mantinely, za které nemohou jít. Aby je nepřekračovaly, pomohou jim (i vám) zaběhnuté rituály.
"U nás se osvědčil pevný rytmus. Protože děti navštěvují poměrně dost kroužků, musí mít náš den jasný řád. O to jsem se snažila už po narození prvního dítěte," říká Kamila Matějková. Její tři děti se budí s malými časovými odchylkami ve stejnou dobu, ve stejnou dobu chodí i spát. "Máme nastavený večerní rituál, kdy jdou do vany, nají se, pak jdou do postele, přečteme pohádku nebo zpíváme a usíná se. Tohle se snažím dodržovat, i když jsme na návštěvě. Podle mě je takový systém asi nejzásadnější věcí, bez které bychom během dne normálně nefungovali," uvažuje Kamila Matějková.
To matka čtyř dětí, Yvona Pěnkavová, doma zavedla systém rozpisů. Díky tomu může pracovat na plný úvazek a ví, že se domácnost nezhroutí. "Každé dítě ví, kdy má jaký kroužek, co musí udělat pro rodinu – vynést koš, postarat se o vyprané prádlo, připravit večeři, ohlídat mladší děti. Čím víc se mi daří jejich povinnosti rozepsat, tím je provoz rodiny hladší. Za ta léta praxe už vím, že pro děti, zvlášť když jsou malé, je důležité, že má den určitý režim. Pro ně je to jistota, kterou mají rády. Jakákoliv překvapení, vybočení ze zajetých kolejí, jsou nepříjemná," uvažuje Yvona Pěnkavová.
Ilustrační foto
Zásada číslo 2: dělejte mrtvého brouka
Všechny matky více dětí potvrzují, že tři a více potomků se chovají jako samostatná skupina, která se řídí svými pravidly. Zkušenosti proto velí – při sporech uvnitř tlupy nikdy nezasahovat. Když zásah, tak jedině pokud jde o život – váš nebo dětí. Druhým případem povoleného zákroku z venku jsou situace, kdy konflikt přeroste ve slovní bitvu, jejíž přímý přenos by televize před desátou večerní musely celý vypípat.
"Obvykle nevím, proč se hádka strhla, a původce sporu se jen těžko zjišťuje, tak nechávám řešení na dětech. Máme čtyři holky, které se naštěstí mezi sebou neperou, o to je to lehčí. Rozhodně ale jejich konflikty nikdy neřeším tak, že bych tvrdila, že pravdu má ten nejmladší, to by byla chyba," říká čtyřnásobná matka Lenka Tandlerová. "Při hádkách dětí zavírám dveře a odcházím. Spory si musí vyřešit mezi sebou," potvrzuje Veronika Žilková. Tahle strategie se vyplatí i u dvou dětí v rodině. I ony se musí naučit řešit konflikty mezi sebou bez pomoci rozhodčího. V životě je také nebude při každém problému soudit někdo další.
Zásada číslo 3: chaos osvobozuje
Je hezké, když v kuchyni stojí šest židlí kolmo k jídelnímu stolu s přesností na milimetry, polštáře na sedací soupravě v obýváku jsou srovnané jako vojáci na přísaze a sedačky v autě ‚nezdobí‘ jediná šmouha od bláta a podlahu v něm nepokrývá souvislá vrstva drobků od rohlíků. Když máte děti, musíte se smířit s tím, že byt i auto se minimálně několik let ani vzdáleně nebudou podobat obrázkům z módních magazínů.
|
Moje zásada je uchovat si nadhled a odstup. Pokud nestíhám, nic se přece neděje. Třeba když vařím, tak ve velkém, aby to vydrželo aspoň na dva dny. Jídlo je i polévka a teplé jídlo je taky párek. Vařím ráda, ale když nemám čas nebo chuť, tak ho děti dostanou. Důležité je, aby byla matka v klidu, ne aby stála upocená a vystresovaná u sporáku a křičela na děti. |
"Na některé věci úplně nemůžete rezignovat, ale musíte si připustit, že jsou v životě i podstatnější. Nemůžu říct, že máme doma nepořádek, ale spoustu věcí jsem se naučila přehlížet. Už vím, že když nevyluxuju hned, udělám to za dvě hodiny a ono se to nezblázní. Při třech dětech, zvlášť těch malých, byste mohla uklízet pořád dokola, a stejně by to nebylo moc platné. Pokud se s tím nesmíříte, nejspíš se zhroutíte," líčí strategii zachování zdravého rozumu Kateřina Ryšávková. "Bydlíme v třípokojovém bytě a udržet v něm absolutní pořádek při šesti lidech se opravdu nedá. Žijeme v chaosu, ale musíte si vybrat – buď půjdeme ven, nebo budeme uklízet byt, abychom měli věci tam, kde by správně měly být. Já volím první variantu," říká Lenka Tandlerová.
Zásada číslo 4: zapojte všechny okolo
Při jednom dítěti máte pocit, že všechno zvládnete sama, a skutečně to tak většinou je. Když se však jedna znásobí třemi nebo čtyřmi, je to přesila, se kterou si neví rady už ani Superman v sukni. "Naučila jsem se nebát říct si o radu a požádat o pomoc. Maximálně využívám babiček a tatínka. Je nereálné, abych v jeden moment vezla nejstarší dceru na kroužek a v tu chvíli byla s mladší zároveň v bazénu na plavání. Tatínek po narození třetího dítěte zvolnil v práci a pomáhá, co se dá. A užívá si to," říká Kamila Matějková. "Při prvním dítěti jsem si o pomoc neuměla říct, dnes už vím, že to byla chyba," uvažuje.
Stejnou strategii zvolila i Yvona Pěnkavová. S manželem se sice rozvedla, starší děti už jsou ale dospělé, tak zapojuje do výchovy právě je. "Musí se postarat o domácnost a hlídají mladší sourozence. Myslím, že tyhle věci se jim v životě neztratí," míní Yvona Pěnkavová.
Ideálním pomocníkem jsou i ostatní matky. Když jedna vyzvedává dítě z výtvarného kroužku, na kterém je i to vaše, může vzít obě dvě, vy zase své i její druhé dítě ve školce a každá si ušetříte jednu cestu. Pokud nemáte žádné podobné známé, udělejte si je v mateřských centrech. "Já jsem v něm třikrát týdně, protože jsou tu aktivity pro děti, ale i pro maminky. Díky nim zjistíte, že problémy, které vám připadnou neřešitelné, se dají vyřešit," říká Kamila Matějková, která navštěvuje pražské Mateřské centrum Nová Trojka.
Ilustrační foto
Zásada číslo 5: delegujte pravomoci
Každá nevýhoda se dá obrátit ve výhodu. Při více dětech sice máte více povinností, ale na druhou stranu máte také více pomocníků. Je třeba situace využít ve svůj prospěch a přenést na ně některé úkoly. "Děti jsou ještě ve věku, kdy mi chtějí pomáhat a baví je to. Odnášejí po sobě ze stolu, pomáhají vyklízet myčku, věší prádlo, uklízejí si své oblečení do skříně. Musíte přežít, že to v ní vypadá hrozně, ale ony z toho mají radost. Učí se samostatnosti a já nemusím všechno dělat sama," odhaluje taktiku Jana Peichlová.
"U nás to máme tak, že dokud nemají po obědě a večeři uklizené hračky, nečtu pohádky. A ono to funguje," přidává Kateřina Ryšávková. I malé děti zvládnou spoustu věcí, navíc mají chuť se je učit. Ty starší se zase rády vžívají do role učitelů. Proč tedy složitě vykládat, že se před každým jídlem myjí ruce, ráno a večer čistí zuby a všechny hračky nemohou ležet zrovna uprostřed chodby, když už jste tohle jednou absolvovala.
"Starší dítě se dá dobře využít k tomu, aby se od něj učily ty mladší," přiznává Kamila Matějková. Bohužel každý systém, i ten nejdokonalejší, má své slabiny. "Teoreticky to funguje dobře, samozřejmě ale mladší dítě odkouká i věci, které nechceme, aby je ještě znalo, třeba sprostá slova. Ale pořád platí, že výhody převažují nad nevýhodami," přiznává Kamila Matějková.
Zásada číslo 6: posilujte sebevědomí
|
Nijak zvlášť nevychovávám a nenařizuju. Nesnáším, když musí kdokoliv dělat něco na příkaz. Rodiče jsou tu spíš od toho, aby hlídali mantinely cesty, kterou se dítě vydá, a byli poblíž, když je potřebuje. Všechny výchovné metody budou k ničemu, když děti nemají vymezené mantinely. |
"My máme takzvané VIP dny, při kterých se jeden z nás věnuje jen jednomu dítěti. Nejsou sice pravidelné, ale snažíme se je jednou za čas dodržovat. Nejmenší má VIP den vlastně každé dopoledne, kdy jsou starší děti ve škole a školce, nejstaršího si bere manžel nebo dědeček. Z tohoto pohledu je na tom nejhůř prostřední dítě. U nás je to dcera, tak spolu hrajeme na to, že ‚my holky‘ někam vyrážíme, třeba na kole, do cukrárny, parfumerie," říká Jana Peichlová.
I matka čtyř dětí, Lenka Tandlerová, takovou péči svým dětem dopřává. "Dítě, které má jakýkoliv problém, musí mít možnost ho se mnou řešit tak, jako kdyby bylo jediné na světě. Dítěti stačí čtvrtina pokoje, ale čtvrtka matky ne. Pokud se mnou chce cokoliv probrat, mám v tu chvíli na starost jenom je," vysvětluje Lenka Tandlerová.
Ilustrační foto
Zásada číslo 7: nejste otrok
|
Hlídám si, abych měla čas sama na sebe. Minimálně jednou týdně chodím cvičit. Je to důležité nejen pro mě, ale i pro děti a naše manželství. |
"Určitě je pro celou rodinu hrozně důležité udělat si čas sama pro sebe i na partnera. Zajít do kina, na večeři, do hospody s kamarády a čas strávit spolu bez dětí. Pokud jsou babičky, je dobré je k tomu využít, a když ne, snažit se zaplatit si paní na hlídání. Naučili jsme děti respektovat naše soukromí, vědí, že večery jsou pro rodiče. Když táta přijde z práce, strávíme čas dohromady, ale v půl deváté se zavřou dveře do pokojíčků a je to čas pro dospělé," uvádí Jana Peichlová.
Zásada číslo 8: balancování
S výchovou dětí a zvládáním všech povinností doma i v práci je to jako s chůzí po provazu. Stále hledáme ten správný balanc, abychom se udržely ve výšce a nespadly. Ať už jsou naše metody úspěšné, nebo se občas míjí účinkem, pro děti je nejdůležitější stejně jediné – vědět, že jsme tu pro ně a máme je rády. Je to sice klišé, ale pravdivé.
Šestinásobná matka Veronika Žilková to potvrzuje: "Dětem vždycky říkám, že maminka je ta, co má ráda, i když dítě zlobí. Děti musíte milovat, i když to někdy stojí strašnou námahu, protože milovat znamená i je umět vyhodit včas z domu, i jim umět odmítnout něco, co by chtěly, i je nechat strádat, stejně jako být vůči nim velkorysá a nenutit je, aby naplňovaly naše sny o životě. Milovat dítě, i když zlobí, je velmi těžké, ale je to povinnost každé matky."
