Matky jsou laktačky a chodící dělohy, říkají příznivci no-kidding

Tvrdí, že děti spolehlivě zabijí jakýkoli vztah, že si je rodiče pořizují jen kvůli vlastní sobeckosti, že bezdětní jsou diskriminováni. Děti jsou pro ně parchanti, matky chodící dělohy bez mozku. Móda no-kidding klubů se rozmáhá i u nás.

Ne pro každého jsou děti smyslem života... (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Pojďte si povídat do Kavárničky

Co si o no-kidding klubech myslíte?  Napište o tom zde.

První no-kidding klub založil už v roce 1984 Kanaďan Jerry Steinberg s cílem sdružovat bezdětné lidi, pro které nejsou děti středem světa. Sám zakladatel klubů postoj členů definoval větou, že děti pro ně nejsou tabu, ale nejsou zkrátka předmětem jejich zájmu. Pro programově bezdětné je totiž údajně nejvíc stresující, když se jich lidé v jejich okolí neustále ptají, jestli chtějí mít děti a proč je mít nechtějí.

Jeho myšlenka brzy získala další příznivce a dnes existují no-kidding kluby po celém světě. Sami autoři stránek no-kidding klubů tvrdí, že věk jejich členů se pohybuje od osmnácti do osmdesáti let, ale převážnou většinu tvoří třicátníci a čtyřicátníci. Zatímco český no-kidding klub funguje zdarma, například ve Spojených státech je potřeba složit zápisné ve výši padesáti dolarů.

Oáza pro bezdětné

"Naprostá většina aktivních přispěvatelů děti nikdy mít nechce," říká autorka českých stránek no-kidding klubu, která si přála uvést jen svou přezdívku Nika NoKidding.

"Dále k nám chodí fence-sitters, tedy lidé, které rodičovství sice vůbec neláká, ale ještě se zcela nerozhodli zůstat dobrovolně bezdětní a balancují tak mezi oběma možnostmi. A pak je tu skupinka našich příznivců, kteří sice sami děti mají, ale přiklánějí se k našim názorům, například je rozčilují cizí rozmazlené děti a takzvané zasloužilé matky a otcové, kteří si myslí, že rodičovství je nějaká zásluha a cítí se být nadřazení nad bezdětnými. Výroky provokatérů mažeme. Můj web má být oáza po dobrovolně bezdětné a názorově spřízněné, nikoliv prostor pro internetové sprosťáky."

Dělohy, laktačky a haranti

Z diskuse na webu no-kidding klubu

"Vzhledem k tomu, že jsem byl svědkem toho, jak těhotenství dokáže na ženě zničit vše nejhezčí, pro mladé matky mne napadla přezdívka chodící mlékárna. Žena, která si nechá naštěkat do boudy, přestává být ženou, ale stává se shlukem buněk, který slouží už jen jako zdroj potravy a muž otec se stává lovcem, sběračem."

"U drtivý většiny z těch, co to těch devět měsíců odnosej a pak přivedou na svět, nastává docela velkej pokles hodnoty IQ. Pravděpodobně jim IQ klesne o tolik čísel, kolik měří harant... Dělohy přece nemůžou krmit dítě z flašky. To by bylo totiž nepřirozený a fakan by z toho zřejmě utrpěl doživotní následky."

"Smutné je, že každý to bere tak, že když nemáme děti, vlastně nic nepotřebujeme - ani peníze, ani majetek, ani volný čas. Proč bychom to všechno měli? Tohle je přece výsada těch, co poctivě vychovávají další generaci."

Až doposud to celé zní velmi mírumilovně, jednoduše se dala dohromady skupina lidí, kteří mají jiné zájmy než děti. Ve skutečnosti se však valná většina témat na diskusním fóru českého no-kidding klubu týká právě dětí a jejich rodičů, respektive radikálního vymezování se proti nim.

Matky jsou pro členy klubu chodící dělohy, laktačky, o rodičích píší jako o "breederech" (angl. chovatel zvířat), o dětech jako o fakanech a harantech. V diskusích například navrhují, aby se dětem zakázal přístup do veřejných bazénů, supermarketů nebo do prostředků hromadné dopravy. Podle svých vlastních slov by zakázali řídit rodičům s dítětem v autě, nebo zakázali matkám, aby požádaly cizího člověka o pomoc s kočárkem.

Diskriminace bezdětných

"K vytvoření stránek jsem se inspirovala v USA, kde jsem sama byla členkou no-kidding klubu. Po návratu do Česka mi takový klub chyběl, tak jsem ho založila," říká autorka stránek Nika NoKidding.

Sama mít děti nechce ani v budoucnu: "Věděla jsem, že nejsem sama, ale mluvit o tom otevřeně ve společnosti bylo v té době ještě tabu. Situace se pomalu uvolňuje, ale stále se spousta lidí bojí otevřeně přiznat, že jim děti nic neříkají a rodičovská role je neláká. Lidé těžko chápou, že se jedná o životní orientaci stejně jako homosexualita. Jsme prostě menšina, která to cítí jinak než ostatní. Přála bych si, aby naše menšina začala být mezi lidmi více respektována. Aby přestalo to neustálé spojování dobrovolné bezdětnosti s kariérismem, sobectvím a pohodlností. To jsou samostatné vlastnosti, které s dobrovolnou bezdětností nesouvisí."

Co na to psycholožka?

"Je neoddiskutovatelnou skutečností, že baby boom posledních let nasměroval společnost hodně k dětem. Nemohu posoudit, zda jsou bezdětní skutečně diskriminováni, ale chápu, že některým lidem může být tento trend nepříjemný a nemusí se s ním ztotožňovat. Je to jistě jejich právo a zcela legitimní postoj," říká psycholožka Marcela Vojířová.

"Na druhou stranu je však radikální vymezování se vůči čemukoli a názorový extremismus často formou jakési obrany. Je vždy jednodušší vidět černobíle, a tedy radikálně, než se snažit postihnout všechny odstíny problému. To se však týká kterékoli oblasti lidského života."