Odpovědi podává zkušený psycholog Tomáš Novák v knize O otcovské roli vydané nakladatelstvím Grada, ve které se věnuje mnoha stránkám otcovství v historickém i současném pohledu. Jak Novák zmiňuje, je až paradoxní, kolik výzkumů bylo nutné provést, abychom se utvrdili v tom, že dítě potřebuje kontakt s rodiči. Během té doby se ale ukázalo, že dítěti nezáleží na tom, jestli o něj pečuje pokrevní příbuzný nebo někdo cizí, ani na pohlaví pečovatele. Jediné, na čem záleží, je láskyplnost vztahu a jistota z něj plynoucí.
Přilnutí k pečovateli
Právě nedostatek takové péče může podle Nováka (a dalších jím citovaných autorů) vést k citové deprivaci, která může mít na dítě silně negativní důsledky po celý zbytek života. To se projevilo třeba u londýnských dětí, které byly kvůli náletům na hlavní město přesunuty do bezpečnějšího Skotska. Přestože tyto děti dostávaly lepší jídlo a měly kvalitnější lékařskou i pedagogickou péči než děti, co zůstaly s rodiči v bombardované metropoli, celkově prospívaly hůře.
Po mnoha poměrně krutých pokusech na mláďatech opic a jejich citové deprivaci dospěli vědci k teorii tzv. attachementu. Podle té dítě instinktivně přilne k pečující osobě. "Kladné i záporné prožitky z takových vztahů výrazně a na celý život ovlivňují úspěšnost v navazování, a zvláště pak v udržování klíčových emočních vztahů," shrnuje Novák.
Bezpečná vazba
Pro dítě je důležité, aby vazba s pečující osobou byla bezpečná a aby její reakce byly očekávatelné. Nejistá a vyhýbavá vazba dítě naopak neurotizuje. To se může projevit několika způsoby. Pokud matka ignoruje nebo odmítá negativní emoce jako křik a pláč, naučí se je dítě skrývat. Pokud na pláč a křik reaguje nejistě nebo nečekaně, může to zase naopak prohlubovat negativní projevy dítěte, které se zoufale snaží dostat do fyzického a psychického kontaktu s pečovatelem.
Nejproblematičtější je dezorganizovaná vazba, která nastává, když je pečovatel zdrojem bezpečí i ohrožení zároveň. V dětech vyvolává chronickou úzkost a dezorganizuje vzorce chování, protože právě ty se ve vazbě s pečovatelem ustavují. Vazbové chování je podle Nováka sociálně dědičné a pokračuje z generace na generaci.
Citová deprivace
Pokud dítě nemá možnost se dostatečně přimknout k jedné osobě, může dojít k jeho citové deprivaci. Tato diagnóza zahrnuje extrémně přátelské chování ke všem, na což mohou zavzpomínat třeba poštovní doručovatelky, kterým se v minulosti deprivované děti z dětských domovů věšely kolem krku v zoufalé touze po pohlazení a lásce.
Výsledkem deprivace ale může být i naprosto opačné chování, tedy odmítání nabízené lásky a péče. V adolescenci může dojít k dalšímu zhoršení a naprosté nedůvěře k lidem, odporu k autoritám, rozvoji negativismu a těžko ovladatelných výbuchů vzteku. Člověk, který byl jako dítě silně deprivován, nemá schopnost empatie a projevuje se u něj egoismus, narcisismus, sklony ke lhaní a podvodům. To jsou ale již velmi extrémní případy, ve kterých je vývoj dětí zřejmě ovlivněn i dalšími nepříznivými okolnostmi jejich života.
Když výrazně chybí jeden rodič
Daleko častější je varianta, že se rodiče rozvedou a dítě pak vyrůstá pouze s jedním z rodičů. Taková situace samozřejmě není ideální a u dětí vzniká riziko rodičovské deprivace. Vzhledem k tomu, že jsou daleko častěji svěřovány děti do péče matek než otců, jim může chybět mužský vzor.
U chlapců může dojít ke ztrátě respektu k otci a snížení jeho morální autority. To může vést podle některých autorů k vyššímu podílu takových chlapců na násilných trestných činech, většímu výskytu poruch chování a problémům v navazování a udržení trvalého vztahu. Pokud muž obrátí agresi proti sobě, může začít trpět psychosomatickými potížemi. Tři čtvrtiny sebevrahů vyrůstaly bez otce.
Dívky vyrůstající bez otce jsou výrazněji zastoupeny mezi prostitutkami. Stejně jako chlapci mají větší problémy i v milostném životě, který zahajují velmi brzy a je mezi nimi větší počet nechtěných těhotenství. I u nich se projevují psychické problémy jako sklony k depresím a pokusy o sebevraždu. Zajímavou strategií některých žen je partnerství se starším mužem, který vlastně nahrazuje chybějícího otce.
Nepropadejte panice
Některé výše uvedené závěry zní jistě katastroficky, je třeba je ale vnímat v celém kontextu. V mnoha případech nejde jen o samotnou nepřítomnost otce, ale zejména o jeho absolutní nezájem a absenci funkčních vztahových vzorců chování. Negativní dopady může mít na děti také zhoršená finanční situace rodiny, menší pozornost věnovaná ze strany matky, která musí pracovat na plný úvazek, nebo zhoršený sociální statut kvůli rozvodu rodičů.
Jaké je tedy řešení? Pokud se rodiče rozcházejí, je dobré zajistit pravidelný styk s oběma rodiči. Důležité je se snažit spolu nadále komunikovat a hovořit o druhém bez negativních emocí. Je to náročný úkol, ale pomůže vašim dětem vytvořit si zdravý vztah k oběma rodičům a do budoucna i ke svým partnerům.
