Všechny máme jedno společné: občas máme z mužů strach. "Největší nebezpečí však na ženy číhá jednoznačně doma od vlastních partnerů," tvrdí policejní psycholožka Ludmila Čírtková. "Často také vychází od důvěrně či povrchně známých osob," dodává.
"Z týrání manžela jsem vážně onemocněla a byla půl roku v pracovní neschopnosti, ani v této době mi ze společných finančních prostředků neposkytl nic, což je podle zákona o rodině jeho povinnost," líčí své zážitky manželem psychicky týraná Eva Hurychová.- více zde
"Když vidím stejný typ chlapa, jako byl on, tak mi nabíhá husí kůže a svírají se mi pěsti," vzpomíná pětadvacetiletá Jana, kterou znásilnil vlastní strýc.- více zde
| Ženy se stávají obvykle oběťmi trestných činů, které se odehrávají v blízkém sociálním okolí, tj. uvnitř interpersonálních vztahů, které udržují. K typickým deliktům, kde je většinovou obětí žena, patří domácí násilí (až 96 % obětí jsou ženy), stalking neboli systematické obtěžování a pronásledování (tady zatím přesné výzkumy chybí, ale odhaduje se, že až 70 % obětí tvoří ženy) a pak znásilnění. I u znásilnění platí, že většina z nich je tzv. vztahová, to znamená, že činu předchází nějaká interakce, kontakt s pozdějším pachatelem. Jen menšina případů spadá do kategorie útočných znásilnění, kdy pachatel náhle útočí na cizí ženu zpravidla venku v terénu. |
Oběť za násilí nemůže
Setkání s násilníkem nelze snadno zabránit. "Je dobré si dát pozor na výběr partnera, přátel a známých, ale je jasné, že na začátku vztahů a kontaktů není lehké odhadnout toho druhého. Navíc násilí v blízkých vztazích se obvykle objeví až později," říká Čírtková. Mnohem snazší je ohlídat rizika číhající venku. Nechodit sama v noci liduprázdnými ulicemi a tak podobně. Některá vnější rizika ovšem nelze ovlivnit vůbec, například spolupracovníky si většinou nevybíráme.
"Zrovna o víkendu si na mě v jednom baru jeden ´dovoloval´, a to jen proto, že jsem ho poprosila, jestli by se u baru nemohl posunout, protože se na mě dost ´lepil´. Měla jsem strach, že mi jednu vrazí. Často také mívám obavy v MHD, kde potkávám různé ´psychopaty´, kteří na lidi vykřikují nadávky," líčí napříkald své pocity čtyřiadvacetiletá Veronika.
Pokud jste se sekali s názorem, že si za násilí může žena sama, protože muže provokovala, at už chováním nebo vyzývavým oblečením, věřte, že je mylný. Takové chování a oblékání jí může způsobit potíže a nepříjemnosti, nikoliv však násilí. "Za vážné ubližování a násilí nemůžeme vinit oběť. Zodpovědnost nese agresor, násilník. Tady jednoznačně platí, že nikdo nemá právo týrat toho druhého, ať už je jakýkoli," vysvětluje policejní psycholožka a dodává, že i proto neplatí, že nejvíc jsou ohroženy atraktivní ženy. "Obětí pronásledování se může stát kdokoli. Neexistuje vyhraněný profil oběti.
Veřejnost je někdy překvapena, že obětí slídění a pronásledování se stávají i nenápadné ženy. Platí, že příčina pronásledování leží v osobnosti pronásledovatele, on si vybírá oběť."
Schovávejte si důkazy
Jak poznáme, že máme v patách psychopata? Společný rys obdivovatelů či expartnerů, kteří se nehodlají smířit s odchodem ženy, bývá umanutost, s níž vás pronásledují. "Za prvé musíte zcela přerušit kontakty, nereagovat na jeho pokusy o kontakt, nic nevysvětlovat, žádné kompromisy. Když to nefunguje a obtěžování trvá dál, jde o vážný signál," upozorňuje Čírtková. Podle ní je v tu chvíli nejlepší se poradit se zaměstnavatelem, rodinou, přáteli a s odborníky ze specializovaných poraden, zda nejsou ohroženy nebezpečným pronásledovatelem. Základní informace lze najít i na internetových stránkách Bílého kruhu bezpečí.
"Kdysi na kolejích při studiích si mě vyhlédl africký spolužák. Neustále mě pronásledoval, chodil za mnou do menzy, čekal, až půjdu do školy, aby jel stejnou tramvají, zjisťoval u kamarádů, kde jsem a kdy přijdu, čekal na mě po seminářích ve škole," vzpomíná pětatřicetiletá Sylva. "I přesto, že jsem mu hned na začátku řekla, že o něj nestojím, vydržel mě pronásledovat dalších šest měsíců. Situace vyvrcholila jednou ráno, kdy jsem se vzbudila a on mi seděl na posteli a držel mě za ruku. Já i spolubydlící jsme zařvaly a kamarádka ho ztloukla kabelkou. Až teprve po roce a půl začal chodit s cizinkou a zklidnil se."
Má-li žena z pronásledovale už opravdu intenzivní strach a dovede popsat jeho konkrétní chování, je na místě se obrátit na policii. Ta vyhodnotí, zda jsou ženiny obavy odůvodněné a jak může ze zákona oběti pomoct. "Je užitečné, když si žena evidovala všechny projevy pronásledovatele, jeho dopisy, maily, vyfotila ho, jak například stojí před jejím domem nebo co jí napsal na dopisní schránku a tak podobně," radí psycholožka. Bohužel naše zákony neumožňují zakázat pronásledovateli přiblížit se k oběti, tak jako to jde v jiných zemích.
Naučte se sebeobranu
Na situaci, kdy se žena už ocitne násilníkovi tváří v tvář, je těžké dát univerzální radu. Podle policejní psycholožky záleží na tom, v jakém stadiu je pronásledovatel. "Předchází-li dlouhodobé pronásledování a vážné výhrůžky, jde skutečně o nebezpečnou situaci. Volat o pomoc, volat na tísňovou linku, utíkat, pokusit se o komunikaci…, nic z toho už nemusí fungovat."
Přesto si odborníci nemyslí, že je nutné, abychom u sebe v kabelce nosily zbraň. To je podle nich k ničemu, pokud ji neumíme správně a s rozvahou použít. Zato kvalitní kurzy sebeobrany vřele doporučují, zejména u žen, jejichž životní styl obsahuje nějaká rizika - například často cestují samy, pracují dlouho do noci nebo mají nějaký konkrétní problém atp.
|
Proč česká policie neochrání oběť stalkingu? Mnohé státy EU už stalking definovaly jako samostatný trestný čin... Co by obětem stalkingu pomohlo? |
