Myslíte si, že se po skončení soutěže X Factor vrátíte zpátky do baru a všechno bude jako dřív?
Asi ne, zřejmě se mi život trochu změní.
Jak?
Chtěla bych se živit zpěvem, i když zatím žádné nabídky nepřišly. Do baru už se mi ale moc nechce. Uvidíme. Nechci předbíhat.
Baví vás práce v baru?
Moc, jinak bych to nedělala. Sloužila jsem jen dva dny v týdnu od sedmi večer do šesti do rána a pak jsem měla celý týden volno.
To vás uživilo?
Ano. Stačilo mi to.
Proč tedy nechcete zpátky?
Hlavně proto, že se obávám reakcí lidí. Pokud se tam vrátím, myslím si, že už by to nebylo jako předtím. Za ty poslední dva měsíce jsem zjistila, že lidi dokážou být pěkně zlí. Včera jsem náhodou byla s kamarádkou na internetu a ona najednou navrhla, abychom si přečetly diskusi o mně. Nevím, proč na takové stránky vůbec chodím, ale někdy to prostě nevydržím. Vždycky zírám, co všechno se o sobě dozvídám. Většinou jsou to samé novinky.
Možná je problém v tom, že X Factor spousta lidí hodně prožívá a u vás se dlouho zdálo, že skvěle zvládáte emoce a vůbec nejste nervózní.
Právě naopak. Od začátku až do konce je to pro mě hrozný stres a pokaždé mám obrovskou trému, třesou se mi nohy i ruce. Lidi mi třeba vyčítali, že jsem se při vyřazování smála, ale to byla má obrana. Byla jsem smutná, ale snažila jsem se to nedat najevo. Což se mi další týden zrovna dvakrát nepovedlo a pustila jsem všechny nashromážděné emoce ven. Myslela jsem, že budu lépe připravená. Sama jsem byla překvapená, že ten pláč nešel vůbec nijak zastavit.
Jak se ale chcete hudbou živit, když trpíte takovou trémou?
Já doufám, že je to jiné, když člověk nastoupí před tři porotce, kteří ho pak hodnotí, než když zpívá na koncertě před lidmi. A taky že časem tréma trochu přejde.
Nikdy předtím jste nezpívala, ale jedné soutěže už jste se přece zúčastnila?
Ano, před šesti lety, jmenovala se Staropramen karaoke a také nabízela možnost nahrávky pro vítěze. Já jsem vyhrála, jenže jsem byla tehdy tak vyplašená, že jsem to nechala úplně plavat.
V jakém směru?
Tak mě děsilo, že bych měla někam jít, někde něco zpívat a někdo by mi měl říkat, co mám dělat, že jsem se na to vykašlala. Asi to byla velká chyba, kterou se teď snažím napravit.
Možná to chtělo čas.
Málem jsem se tehdy zhroutila, byla jsem úplně mokrá hrůzou. Cenu mi předával Karel Černoch, vyhrála jsem soudek piva a podepsané cédéčko Black Milk. Lidi na mě řvali, že vyhrála minisukně, to bylo taky velmi příjemné.
Co se stalo, že jste se pak ocitla v X Factoru?
Dostala jsem od kamarádů přihlášku už do SuperStar, ale tu jsem schovala do šuplíku, právě kvůli té strašné trémě. Málem jsem se zbláznila při představě, že bych měla do takové soutěže jít. V případě X Factoru do mě ale hučelo tolik lidí, že jsem to nevydržela a zkusila štěstí. Díky bohu to vyšlo.
Jak vaši známí vůbec věděli, že umíte zpívat?
Jezdíme v létě pod stan a já se u ohně vždycky rozvášním. A taky k ránu na diskotéce. V nějakém bulváru psali, že když se posílím panákem, zpívat mi nedělá žádné problémy. Tak to byla výjimečně pravda. Ale myslím, že takových je nás víc a každý si potom připadáme jak Karel Gott. Jinak mám strašnou trému.
Nezpívala jste ani jako dítě?
Rok ve školním sboru na základce, což už si to ani nepamatuju, a pak s tatínkem country. Hrál na kytaru a já jsem do toho vyla.
Určitě jste ale muziku aspoň poslouchala...
To rozhodně, sice jsem se jí nevěnovala aktivně, ale jinak jsem bez ní nedala ani ránu. Jako malá jsem milovala Belindu Carlisle, pak přišla Madonna a Pink. Dneska poslouchám všechno od Madonny po Post-It.
Čemu jste se v dětství nejvíc věnovala, když ne muzice?
Jednoznačně moderní gymnastice. Od první asi do osmé třídy.
Proč jste toho pak nechala?
Chytla se mě puberta. Přestalo mě bavit chodit třikrát týdně na trénink, navíc jsem měla jako jediná z celého oddílu prsa, a když jsem se rozběhla, vypadalo to úplně šíleně.
Čím jste ten uvolněný čas zaplnila?
Diskotékami. Sport nebyl dlouho žádný, pak jsem chodila se sestrou do posilovny a v létě hraju beachvolejbal - i když mi to moc nejde, baví mě to. Loni v září jsem se začala učit jezdit na koni. Zatím to ještě neumím - není to taková legrace, jak jsem si myslela. Čekala jsem, že to bude jako s řidičákem, za dva měsíce nahodím opratě a pojedu, ale ono ne. Nejúžasnější okamžik byl, když jsem ucítila, že mě ten kůň začal vnímat. Do té doby mě měl těžce na háku - dej mi radši jablko a jdi pryč, tak se tvářil. Nosila jsem mu různé dobroty, ale nepomáhalo to, není to jako s pejskem. Teď když jdu za ním do výběhu a on mi jde naproti, je to nádherný pocit.
Momentálně máte asi pauzu...
Trochu mě to mrzí, v jednu chvíli jsem měla takový absťák, že jsem kvůli tomu musela do Budějovic. Aspoň jsem se s ním prošla po lese, na víc nebyl čas.
Co vaše rodina?
Mamka je sekretářka, táta opravuje výtahy, pracuje tady v Praze. Oba jsou na mě hrozně hrdí, tátu jsem viděla podruhé v životě brečet, když jsem postoupila do finále. Poprvé to bylo, když umřel děda. Pak mám o čtyři roky starší sestru. Když jsme byly děti, nebyla to úplně idyla, ségra byla vychytralá, třeba mi dávala vyžvýkané pedro a tvrdila mi, že je lepší než čerstvé, různě jsme se mlátily a ani já jsem k ní nebyla zrovna nejmilejší. O to víc se teď máme rády. Loni v létě se jí narodilo miminko, takže mám synovce Danečka, je nádherný, jsem z něj úplně unesená.
O vlastních dětech neuvažujete?
Zatím vůbec nevnímám, že by mi tikaly biologické hodiny. Mám pocit, že bych o něco důležitého přišla, kdybych měla už teď děti. Chci ještě počkat, ještě jsem nebyla tam a ještě jsem nezkusila tohle. Mezitím si užívám synovce a vidím, že dítě je hrozná zodpovědnost. Já si připadám pořád jako hrozná puberťačka, kromě toho mám malinkou garsonku, takže ani není s miminkem kam jít.
Váš přítel by se určitě postaral...
To asi ano, ale představovala bych si to všechno až po třicítce. Pak bych chtěla zůstat doma, za bar už ne. Ale kdybych se živila zpěvem, což doufám budu, tak by to snad skloubit šlo.
Jak byste si svou hudební kariéru představovala? Chtěla byste mít vlastní kapelu, skládat si muziku nebo texty, najímat si cizí skladatele...?
Proboha, až takhle daleko že bych se dívala?
Neříkejte, že jste o tom nepřemýšlela...
To víte, že přemýšlela. Bavíme se s Jirkou Zonygou, že bychom zkusili něco společně. Padli jsme si do oka, jsme velcí kamarádi.
V soutěži jste se seznámila s Ondřejem Soukupem a Gábinou Osvaldovou. Nechtěla byste třeba spolupracovat s nimi?
To je snadná otázka, okamžitě! Byla bych nejšťastnější na světě, ale nebudu si to malovat. Takovou nabídku samozřejmě nedostanu, mají oba své práce dost. Mám je ráda oba, ale musím říct, že zvlášť Gábina je úžasná. Je hrozně chytrá a má výborný smysl pro humor. Taky Petr Janda je moc fajn. Porota se fakt povedla.
Jsou na české scéně zpěvačky, s nimiž se dokážete ztotožnit nebo které obdivujete?
Mám ráda Lucku Bílou. Bohužel ale od ní nic zpívat nemůžu, protože si na to netroufnu, a totéž platí pro Báru Basikovou. Ilona Csáková má nádherný hlas, ale nezaujaly mě její písničky. Sympatická je mi Ewa Farna, je hrozně šikovná, ale asi by bylo divné, kdybych ve třiceti zpívala něco od ní. Hodně mám ráda Anetu Langerovou, je to sympatická a skromná holka. Líbí se mi na ní, že mohla jít snadnou cestou, ale ona si vybrala tu těžkou a poctivou. Je to oblíbenkyně moje i mé sestry. Ale nejvíc se mi asi líbí Helena Zeťová.
To chápu, připadá mi, že máte něco společného.
Asi pivo (smích). Hlavně jsme stejně staré a ona vypadá jako moje dcera (smích). Má nádherný hlas a působí na mě, že je hrozně v pohodě a že není ani zdaleka taková tvrďačka, jakou z ní média dělají. Nic neřeší, prostě moje krev. Taková holka od vedle, a to je fajn. Z Black Milk se mi líbí i Tereza Černochová. Kerndlová je krásná holka, určitě umí zpívat, ale moc se mi nelíbí styl hudby, kterou dělá.
Jak jste to myslela, že máte s Helenou Zeťovou společné pivo?
Upřímně řečeno se od začátku děsím, že se mě budete ptát na zdravý životní styl. Jím úplně všechno v jakoukoli hodinu, mám ráda pivo, pohybu moc nedám, protože jsem pohodlná a zatím to cvičení nemusím moc řešit. Ale moc nekouřím, jen v pondělí na večírku, ovšem neštěstí je, že v úterý jsou zkoušky, a to pak ze mě žádný hlas nejde.
Řekla jste, že zpátky do baru nechcete, ale pokud vám nevyjde hudební kariéra, jaké jsou další možnosti?
Žádné.
Jakou vlastně máte školu?
Jsem vyučená prodavačka ve zlatnictví, ale nikdy jsem tu práci nedělala, nebaví mě a nevím, proč jsem na tu školu vůbec šla. Asi proto, že mi bylo třináct a musela jsem se rychle rozhodnout, co chci v životě dělat. Vůbec mě nenapadlo, že bych třeba mohla jít na jazykovku nebo na hotelovku. Hlásila jsem se na kosmetičku, ale tam mě nevzali, protože jsem neměla sponzora. Takže jsem byla kvalifikovaná na práci, která mě nebavila, a navíc byla tenkrát šíleně placená, nestačilo to ani na zaplacení podnájmu. Tak jsem šla rovnou do hospody.
To chcete říct, že v zakouřené hospodě to bylo lepší?
Bavilo mě to a byla jsem na tu práci šikovná, ovšem teď z ní mám unavený obličej a spoustu vrásek. To barové prostředí není dobré pro pleť, ale zase šlo jen o dva dny v týdnu, a tak jsem se ho za žádnou cenu nechtěla vzdát. Hlavně ať mi nikdo nevyčítá, že jsem dělala v baru - i když za barem prý dělají jen hloupé blondýny.
Máte teď zkušenosti z X Factoru i s různými médii a jejich zájmem o vás. Myslíte si, že by vás bavil život v Praze a v showbyznysu?
Určitě ano, i když je to pro mě úplně nová zkušenost, což samozřejmě platí i pro bulvár. Nikdy předtím o mně nepsali a nemusela jsem se o sobě dozvídat takové novinky. Pravda je, že si neumím představit, jaké by to bylo, kdyby bulvár opravdu ublížil mně nebo mojí rodině. Kdyby napsal něco, co by se mě opravdu dotklo. Nevím, jak bych to snášela.
To se zatím nestalo?
Vlastně ne. Vyšla třeba moje fotka s vypláznutým jazykem a u ní psali, že jsem se celý večer lepila na Ondřeje Soukupa a Kamila Nývltová nás z dálky pozorovala a vzteky málem rozbila bar. Vtipné je, že na tom večírku nebyl ani Ondřej, ani Kamila. Je to směšné, ale hodně lidí tomu věří. Nebo otiskli moji úplně nejhorší fotku z castingu, vedle toho dali fotku, kde jsem nalíčená, a popisek: "I z obyčejné tuctové dívky se dá udělat krásná žena." "Horší fotku už nenašli?" říkala jsem si. Ale to jsou prkotiny.
V televizi se o vás stará vizážista, je to příjemná změna?
Běžně nenosím tuny make-upu, maluju si jen řasy. V televizi to vypadá nádherně, já vím, ale v normálním životě je to na mě moc. Z intenzivního make-upu pak po delší době akorát vylezou vrásky. S vizážistou Pavlem Bauerem se vždycky poradíme, jak bychom si to představovali. Nikdy se mi takhle žádný profík nevěnoval, a protože vím, že je to jen na chvíli, maximálně si to užívám. Dokud můžu...
Martina PártlováMartina Pártlová se narodila 28. 5. 1979 v Českých Budějovicích. Vyučila se prodavačkou ve zlatnictví, ale pracuje jako barmanka. Je svobodná, bezdětná. Ráda jezdí na koni a hraje beachvolejbal. V X Factoru soutěží v kategorii 25+, jejíž patronkou je Gabriela Osvaldová. Porota Martině v prvních kolech vytýkala nedostatečný prožitek, to však padlo díky interpretaci písně Zpomal. Martina byla nejspokojenější se svým výkonem v banánové noci, kdy zpívala písničku od Glorie Estefan - paradoxně šla tento večer poprvé do duelu. |
