Ona

Martina Balogová - Miminko je tématem nejen zpěvaččiných úvah, ale také kalendáře, který visí na zdi v její ložnici. | foto: Aleš Kartal

Martina Balogová: Pohled na dupačky mě dojímá

  • 38
Martina Balogová si užívá těhotenství. Působí spokojeně a uvolněně, většinu odpovědí završí smíchem. Je upřímná, přímočará i sebejistá, v osmadvaceti letech, má zpěvačka za sebou kariéru v Německu i soutěž SuperStar, z níž vyšla jako ta, co má "zlato v hrdle." Natočila duet s Karlem Gottem.


Teď se ale ze všeho nejvíc těší na miminko. Na svět má přijít už v polovině května. Když ji navštívíte v paneláku v Neštěmicích u Ústí nad Labem, kde si teď užívá sluníčka a přírody, přesvědčí vás komínky dětských dupaček a košilek pečlivě poskládaných ve skříni.

Plánovali jste dítě?
Teď jsme ho vůbec neplánovali, prostě najednou přišlo. Když jsme se o něj 4 roky snažili, tak to nešlo. Vysadila jsem tehdy antikoncepci a doktor mi řekl, že otěhotnět u mě nebude problém. Ale byl. Dokonce jsme kvůli tomu jeli i na dovolenou, abychom se uvolnili, zkusili to někde jinde, změnili ovzduší. To nám taky nevyšlo. Až když jsme to vůbec neřešili, tak se to najednou stalo.

A měli jste radost...
Partner měl ještě větší radost než já. On byl vlastně ten první, kdo řekl, že bychom mohli mít miminko, že už je to nuda, že bychom se měli o někoho starat. Já jsem byla pořád taková, že ještě teď ne. Že máme čas.

V těhotenství jste potíže neměla?
Zvracela jsem snad jen jednou, navíc až v 7. měsíci těhotenství, ale to jen proto, že jsem se „přežrala“. Snědla jsem celou krabici Koka sušenek.

Změnila jste nějak svůj jídelníček? Dodržujete během těhotenství zásady zdravé výživy?
Velmi se kontroluju - hodně ovoce a zeleniny, z masa nejvíc kuřecí. Snažím se vynechat mastná jídla. Ani nepiju sladký, ani moc mléka, protože i tam je docela dost cukru. Jen hodně vody.

A co těhotenské chutě?
Chutě mám, pořád bych něco jedla. Kyselý, sladký, slaný, všechno dohromady. Ale snažím se krotit, abych neměla po porodu problém to shodit.

A partner kontroluje, jestli nejíte moc nebo málo, zdravě nebo nezdravě?
Ne, on mi jídlo ještě podstrkuje. Nosí mi ještě všelijaké bonboniéry, sušenky…on mne v tom ještě podporuje!

Musela jste něco zásadně omezit nebo přestat dělat úplně?
Přestala jsem kouřit a strašně málo piju kafe.

Bylo těžké přestat kouřit ze dne na den?
Ne. Tak já jsem ani nebyla silný kuřák. Jedna krabička mi vydržela tak na čtrnáct dní. Zakouřila jsem si tak jednou týdně na diskotéce.

Pocítila jste těhotenské nálady?
Jsem strašně přecitlivělá. Když jsme koukali na film se smutným koncem, tak jsem brečela. Pepa říkal, co blbnu, proč brečím… Nebo když vyrazíme nakupovat výbavu a já beru ty věcičky do ruky, jak je to maličké... Říkala jsem si, proč jsem tak citlivá, to není normální. Nestává se mi, abych se rozplakala kvůli dupačkám nebo čepičce. Asi to k těhotenství patří.

Proč jste si nechali říct pohlaví dítěte?
Chtěla jsem to vědět kvůli výbavě. Přece by nechodil v růžovém.

Máte pro syna vybrané jméno?
Bude se jmenovat Pepa po svém otci.

Zpíváte miminku?
Zpívám. Všechno možný, svoje desky nebo když něco poslouchám.

Chodíte na předporodní kurzy nebo například na cvičení pro těhotné?
Ne, vůbec. Až nyní půjdeme na nějaké sezení spolu s Pepou, protože bude u porodu.

Chtěla jste ho u porodu, nebo se rozhodl sám?
Tak to bylo střídavě oblačno. Nejdřív že ano, pak že ne. Co prý bude dělat, když mi nebude moct pomoct, že bude mít nervy a že se neudrží, když budou dělat problém třeba sestry…nakonec jsme došli k tomu, že by to vidět měl. Že si aspoň bude toho všeho vážit, když uvidí, jak tam budu trpět.

Jsem ráda, že odrodím jedno

Jak jste se vlastně s Pepou seznámili?
Znám ho odmalička, jsem o šest let starší než on. Všichni jsme tady vyrůstali. Pak jsme se nějakou dobu neviděli, protože jsem jezdila zpívat do zahraničí. Měla jsem svoji práci a  přijížděla jsem domů po třech měsících nebo půl roce. Ale potkávali jsme se třeba u baráku, kde byl s kamarády, pozdravili jsme se a to bylo všechno. Hodně jsem se tehdy bavila s jeho mámou. Byly jsme velké kamarádky, takže občas jsem k nim zašla i na kafe a pak to najednou přišlo. Začali jsme si volat a psát a chodit spolu ven nebo  na diskotéku a bylo to. Nedá se říct, že to bylo plánované.

Čeho si na Pepovi nejvíc vážíte?
Všímavosti. Jestli mě něco nebolí, jestli něco nepotřebuji. Jestli je všechno v pohodě, prostě se mě ptá na všechny věci.

Hádáte se?
Samozřejmě. Ale většinou vybouchnu já. Pohádáme se, Pepa odejde a když se vrátí, je všechno pryč, jakoby se nic nedělo. On je ten „kliďas“. 

Přesto jste se ale na čas rozešli…proč?
O tom nechci mluvit. Prostě jsme se na půl roku rozešli. Já jsem byla v Praze, on studoval v Ústí, celkově to tehdy moc neklapalo.

A čím vy Pepovi uděláte radost?
Když mu dobře uvařím. On zas není úplně vybíravý, má rád kuřecí masíčka, řízečky, smažený sýr a hranolky. Peču také buchty, naposledy jsem upekla asi 300 mrkvových šátečků a on je všechny snědl!

Plánujete velkou rodinu?
Ne, jedno dítě stačí. Nebudu říkat, že nebude někdy druhé. Zatím to ale tak nevidím, jsem ráda, že odrodím jedno. Na dnešní dobu a vzhledem k tomu, jakou mám práci, si to s jedním ještě umím představit.

A babičky nebo sestry, které tu s vámi bydlí ve stejném domě, by s hlídáním nepomohly?
Ano a pohlídají rády, o to nemám strach. Ale své dítě chci vychovávat sama, a ne abych ho pořád dávala k babičce nebo k ségrám. Nechci, aby si na to zvykal. A s druhým dítětem si to už vůbec nedovedu představit. Hlavně to bude jiné v tom, když si třeba odskočím nahrávat do studia, tak pořád budu myslet na to, že je doma sám nebo že pláče… Zároveň nechci uspěchat práci. Už to nebude takové, jako když jsem byla svobodná a odjela jsem si, kam jsem chtěla. Pracovala jsem a nikdo mi doma nebrečel.

Bude svatba?
Zatím ne. Pepa by chtěl, ale na co se budeme brát, když nějaký papír nás k sobě ještě více nepřiblíží. V dnešní době mi to přijde zbytečné. Uvidíme tak za pět let.

Máte tři sestry, dvě už mají vlastní děti. Radí Vám?
Já jim spíš radím. Ptám se ale třeba na porod a ony mi říkají: „To si musíš prožít, my tě nebudeme strašit.“

Nebavili mě štamgasti

Co vám nejvíc vadilo na práci v Německu?
Nebavili mě štamgasti. Například jsme hráli půl roku v kuse v jednom lokále. Už jsem ty lidi nemohla ani vidět. Zpívala jste tam pro takové lidi, kteří se opíjeli, spali na baru…to jsem se úplně překonávala.

A z těch hezkých zážitků?
Že jsem procestovala celé Německo, Rakousko, Švýcarsko. Moc se mi líbilo v Curychu, tam to bylo hodně na úrovni.

Jste velmi upřímná, nemáte s tím problém?
Mám. Většinou to pak skončí hádkou. Jsem prostě výbušný typ. Když někomu řeknu pravdu do očí, on se rozzlobí, mě chytnou ještě větší nervy a dokážu se kvůli tomu i pohádat. Vždycky na to doplatím. Asi každý okolo mě by mohl povídat. 

Jak jste se dostala do pěvecké soutěže v Kazachstánu?
Všechno bylo tak náhlé. Pozval si mě na schůzku velvyslanec Kazachstánu v Praze. Strašně jsem se divila, proč se mnou chce mluvit. Řekl mi, že se v Kazachstánu koná velký festival – pěvecká soutěž. Z každé země prý vždycky vyberou jednoho zpěváka, který reprezentuje svoji zemi, a že on by si přál, abych to byla já. Pořadatelům poslal nahrávky - mou a ještě dalších dvou našich zpěváků. A díky tomu, že z mé desky byli prý úplně vedle, jsem jela já. Zpívala jsem jednu svou písničku a jednu kazašskou upravenou do češtiny. 

A jak jste v jiném stavu zvládla cestu?
Hrůza. Třikrát jsem přestupovala, čekala hodiny na letištích, cesta pro mne byla vážně hrozná.

A když soutěž srovnáte se SuperStar?
Bylo to velmi podobné, jen kratší. Snad jen, že nás nenechali vůbec vyspat, ani se v klidu najíst nebo vykoupat. Hned jak jsem přišla na hotel, mohla jsem jen uložit věci a už jsme točili medailonky. Tak to bylo po celé tři dny.

Kdo vyhrál?
Asi pětačtyřicetiletá Bulharka, která zde soutěžila asi popatnácté. Zpívala vážně dobře, přitom nikdy nevyhrála. Nevím přesně, podle čeho vybírali soutěžící, ale převážně tam byli vítězové ze SuperStar ze svých zemí.

Co jste za druhé místo vyhrála?
Peníze, nějaké dárky, diplom, kytky…

Se kterými soupeři ze své řady SuperStar se ještě stýkáte?
Nejvíc se Sámerem, někdy s Verčou Zaňkovou, se Šárkou, s Juliánem. Spíš záleží, zda máme společné akce.

Co vás se Sámerem spojuje?
My jsme si rozuměli od první chvíle, to bylo dané. On je jako můj brácha – má stejnou krev jak já.

Jak vzpomínáte na natáčení videoklipu s Karlem Gottem v Řecku?
To bylo moc hezký, na to se asi nikdy nedá zapomenout. To byl tak úžasný zážitek, že mi zůstane na celý život. Bylo to po sezóně, takže jsme celou pláž měli pro sebe. Ale zase byla zima. Nemohli jsme se vykoupat, ani opálit. Chodili jsme v té zimě bosýma nohama v moři. Ale byla to sranda a Mistr byl úplně úžasnej. Na to kolik mu je let, choval se jak mlaďas.

Se kterým zpěvákem byste si ráda zazpívala duet?
S Matějem Ruppertem z Monkey Business, taky se mi moc líbí Petr Kolář. A ze zahraničních se Steve Wonderem.

Plánujete brzký návrat do práce?
Dokud budu kojit, bude to s návratem trochu komplikované. Samozřejmě bych chtěla co nejdřív. Uvidíme, jak na tom budu. Se Sámerem chystáme duet a něco, o čem zatím nechci mluvit. Je to překvapení.


Martinin recept na mrkvové šátečky


1 balíček piškotů Opavia (roztlouct)
100 gr hladké mouky
150 gr strouhané mrkve
200 gr tuku, nejlépe Omega
1 a 1 prášku do pečiva
1 vejce
moučkový cukr na obalení
žloutek na potření šátečků
na náplň: tvaroh nebo povidla či nutellu, zavařenina, směs na závin … podle chuti

Ze všech ingrediencí vytvoříme těsto, rozválíme na vále a skleničkou vykrajujeme kolečka. Naplníme podle chuti a zavřeme. Pomocí mokré vidličky uzavřeme. Potřeme žloutkem a pečeme ve vyhřáté troubě cca 15 – 20 minut dozlatova.