Ředitel bohnické léčebny Martin Hollý

Ředitel bohnické léčebny Martin Hollý | foto: MF DNES

UKÁZKA: Ženy si nevěří a bojí se opuštění, muži mají strach ze selhání

  • 59
Žen se o sebevraždu pokouší víc než mužů, ale těm se to čtyřikrát častěji povede. Typicky ženskou příčinou depresí, které sebevraždám často předcházejí, je strach z opuštění, podceňování, a u mužů to může být strach ze selhání. „Společnost dává mužům víc příležitostí selhat a ženám být opuštěné,“ tvrdí v knize O duši a sexu psychiatr a sexuolog Martin Hollý.

Sebevraždy

  • Podle údajů Českého statistického úřadu je nejčastějším způsobem oběšení (muži 60 %, ženy 43 %), pak zastřelení, otrávení a skok z výšky.
  • Nejvíce sebevražd je v dubnu, nejméně v prosinci, černým dnem je 1. leden a pondělky, nejméně sebevražd se stává v sobotu.
  • Ženy dvakrát častěji páchají nezdařené sebevražedné pokusy než muži, ti jsou naopak čtyřikrát častěji „úspěšní“ při dokonané sebevraždě, což se přičítá jejich větší agresivitě (a také autoagresivitě) a menší ochotě komunikovat s kýmkoli o svých obtížích.
  • Zobecňující analýza dochází k závěrům, že z demografických faktorů snižujících riziko sebevraždy jsou: nízká migrace vyjádřená vysokým procentem populace narozené v daném místě, nízká potratovost a obecně vyšší úroveň vzdělání.

Souvisí deprese s podnebím?
Naprostá většina depresí je propojena se světelným rytmem. Deprese souvisí také s ročním obdobím. Psychiatři už dlouho popisují sezonní afektivní poruchu, která se zhoršuje na podzim. Víme také, že u poruch, které nejsou sezonně vázané, dokážeme manipulací se světelnými podmínkami stav zlepšit. Každý máme nastavené vnitřní hodiny, které běží v různých cyklech, a jeden z nich je čtyřiadvacetihodinový. A zdá se, že ten „budíček“ je v nás „nastaven“ na více než 24 hodin. Cyklus trvá přibližně 27 hodin, a pokud bychom byli úplně ve tmě, den by nám to prodloužilo. Střídání tmy a světla dokáže tento „budíček“ pomocí hormonu melatoninu „přeřídit“. Za jeho seřízení nemůže pouze světlo a tma, ale také různé aktivity, to, zda je čas k jídlu a čas k sexu a podobně.

Existují různá doporučení, co bychom měli v tu kterou hodinu dělat, a pokud je tento rytmus narušený, může docházet k poruše nálady. V prostředí, kde žijeme, je v poslední době spousta světelného smogu. Na něj nejsme evolučně připraveni a je jedním z hypotetických vysvětlení nárůstu úzkostných a depresivních poruch. Ukazuje se, že má smysl dodržovat nějaký základní denní režim, psychohygienu.

Lidé s depresí si někdy sáhnou na život. Jak často se to děje?
Víme, kolik je dokonaných vražd, protože to sledují statistici. Víme, že největší počet sebevražd je v pondělí a prvního ledna, což souvisí pravděpodobně s konzumací alkoholu, který má depresogenní účinek. Ostatně také řada sebevražd proběhne ve fázi střízlivění. Rizikové bývá třetí pondělí v lednu, kdy se objevují první selhání novoročních předsevzetí. Statistická pravidelnost napovídá, že důvody pro dobrovolné ukončení života mají společného jmenovatele, ačkoli je za každou sebevraždou vždy individuální příběh. Říká se, že naprostá většina lidí, kteří spáchají sebevraždu, má nějakou duševní poruchu, odhaduje se, že je to 80-90 procent sebevrahů. Ze statistik dokážeme vytáhnout, že navštívili psychiatra; sice nezjistíme, zda se léčili dlouhodobě, nebo šlo o jednorázovou návštěvu, ale víme, že u něj byli. Z několika výzkumů také vyplývá, že z hlediska spáchání sebevraždy je rizikové období tří týdnů po propuštění z psychiatrické léčebny. To nám dává prostor, který můžeme ovlivnit.

Co je možné proti sebevraždám dělat?
Jako jedna z mála civilizovaných zemí nemáme antisuicidální program, který by nějak koordinoval preventivní a další aktivity a poskytoval informační servis pedagogům a zdravotníkům. Sousedé, rodina, ti nejbližší mají vždy největší pocity viny, který je v naprosté většině případů neopodstatněný.

Sebevražd se týkají různé mýty.
Ano, říká se, že kdo o ní mluví, ten ji nespáchá, a to není pravda. Také se lidé bojí, že když se o myšlenkách na dobrovolnou smrt bude mluvit, člověka tím v úmyslu spáchat sebevraždu podpoří, ani to není pravda. Vždy je dobré, když se tyhle věci dostanou na vědomou úroveň. Výhrůžky sebevraždou je třeba brát vážně, i když mohou být součástí manipulace a vydírání.

Je možné někoho dohnat k sebevraždě? To je někdy blízkým člověka, který si vzal život, vytýkáno.
Každá sebevražda v sobě nese autoagresivní a téměř každá i agresivní potenciál, takové to „já vám ukážu“. Časté to je u demonstračních sebevražd, kdy člověk počítá s tím, že někdo přijde a bude s ním mít starost. Každá sebevražda reaguje na vnější situaci, kromě těch bludově podmíněných. V dopisech na rozloučenou často nacházíme: „je to kvůli tomu, že jste mě vyhodili z práce“, ale těch vyhozených z práce byly tisíce. Jeden kolega říká, že to je odvaha před smrtí a strach před životem.

Jak pracujete s člověkem po sebevražedném pokusu?
Léčíme, co bylo příčinou toho, že si sáhl na život. Mluvit o sebevražedných úvahách není lehké a nejčastější příčinou sebevraždy bývá deprese. Sebevražda k ní patří podobně jako zvýšená teplota k angíně. A my musíme léčit angínu antibiotiky a ne jen teplotu paralenem. Lépe se nám rozhoduje v situaci, kdy k nám dovezou člověka, který je velmi rozmrzelý z toho, že to nevyšlo. V takové chvíli lze mluvit o ohrožení jeho života a léčit jej bez jeho souhlasu. Když k nám záchranka přiveze pacienta po sebevražedném pokusu a on říká, že už si to rozmyslel, není to dobrá situace, protože víme, že tam někde je nemoc, která vedla k tomu, že uvažoval o tom, že si vezme život. Je to riziková situace, kdy také někdy převezmeme za člověka zodpovědnost a sledujeme jej během hospitalizace, což obvykle trvá tři až sedm dní. Je to složité, protože jej zbavujeme svobody a zároveň mu zachraňujeme život. Pokud přijdeme na to, že důvodem pokusu je deprese nebo psychóza, léčíme podle postupů pro danou poruchu.