Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Marta Kubišová: Muže k životu nepotřebuji

aktualizováno 
Charizmatická zpěvačka s hlubokým sexy hlasem byla v 60. letech trojnásobnou zlatou slavicí a její Modlitba se stala jedním ze symbolů roku 1968. Marta Kubišová nedělala nikdy kompromisy.

Marta Kubišová - Košile More and More, 1149 Kč; svetr Pietro Filipi, 1390 Kč; brož Mango, 399 Kč; sukně Promod, 1599 Kč | foto: Jana PetrákováMF DNES

Zásadová byla nejen ve veřejném, ale i ve svém soukromém životě. Po dvou nezdařených manželstvích zůstala sama, ale nikdy nelitovala. „Vším, čím jsem byla, byla jsem ráda,“ říká s klasikem. V naší anketě o nejzajímavější ženu dneška se Marta Kubišová umístila na pátém místě. -Více zde

Nedávno jste v rozhovoru radila své dceři, aby před svatbou raději utekla. Proč?

Svatba stojí moc peněz a rozvod nakonec odnese ženská, alespoň podle mých zkušeností.

Vy jste se vdávala dvakrát. Čím to, že se to pokaždé zvrtlo? Vdávala jste se přece z lásky…

Já jsem v té době neměla na vdavky ani pomyšlení. To se tak prostě zvrtlo. První muž (režisér Jan Němec - pozn. red.) mi řekl, že když si ho vezmu, přestane dělat výstřelky, kterými upozorňoval na naši lásku. On mi totiž chtěl vystřílet monogram pod okno. Nechtěl mě zabít, ale byl z toho strašný skandál. Říkal, že po svatbě s tím přestane, a přestal. Ze začátku se zdálo, že není mráčku. Já jsem v tu dobu ještě mohla zpívat. Ale on natočil v srpnu 1968 Oratorium pro Prahu (film o okupaci Prahy sovětskou armádou - pozn. red.), takže věděl, že tady už žádnou práci nedostane. Nakonec přišel zákaz i pro mě a nastala ponorková nemoc. Žili jsme v naprosté beznaději… Nato jsem v osmém měsíci těhotenství přišla o svoji první holčičku.

To pro vás muselo být strašné, takhle přijít o dítě. Jak jste to přežila?

Špatně. Ani se mi o tom už nechce mluvit. Byla to první velká rána v mém životě. Měla jsem pocit zrady vlastního těla. Tehdy nebyly přístroje, jaké jsou dnes, nebylo sono, lékaři už nemohli nic dělat.

Co bylo potom?

Když jsem se po doléčení vrátila z porodnice, zjistila jsem, že nemáme vůbec žádné peníze. Přátelé mi dohodili aspoň lepení sáčků jako domácí práci, jenže Státní bezpečnost se to dozvěděla a řekla ne. Že pro mě práce nebude. Němec to všechno hodně těžce nesl. Chtěl si zabalit kufry a odejít, což nakonec udělal.

Vy jste o emigraci neuvažovala?

Zpěvačka může emigrovat jen tehdy, když zná řeč.

Ale zpívat jste nemohla ani doma.

Bylo by to pro mě obtížné v každém případě. Navíc jsem nevěřila, že tu Rusové budou dvacet let. Do dvou let jdou do háje, říkala jsem si a nebyla jsem sama, kdo si to myslel. Taky jsem tu měla babičku, maminku… Nemohla jsem je tady nechat a odjet.

Bylo pro vás asi těžké sehnat práci. Jak to, že vás nakonec vzali ve Výstavbě sídlišť?

Doporučil mi to jeden zákazník mojí maminky, která tehdy pracovala v prodejně gramodesek. Byla jsem moc ráda, že mi podali pomocnou ruku. Nastoupila jsem jako písařka, i když jsem ani neuměla psát na stroji.

V roce 1974 jste se podruhé vdala. Ale manželství s režisérem Janem Moravcem nakonec také ztroskotalo.

Na začátku jsme s mužem uzavřeli dohodu - nebudou ženské a nebude pití. Ale on to porušil. Když jsme se brali, byli jsme oba už jednou rozvedení, takže jsem myslela, že si umíme seriózního vztahu vážit. Navíc po čtyřech letech manželství, kdy už jsem ani nedoufala, že budu mít dítě, se nám narodila Kateřina. Když byly Kátě dva roky, dozvěděla jsem se, že má sestřičku. Požádala jsem o rozvod, i když přátelé mě zrazovali, abych ještě rok s Moravcem vydržela, protože teprve ve třech letech jsem mohla dát Kačenku do školky.

Jak jste se vyrovnala s manželovou nevěrou?

Pokud se to stane, je daleko lepší, když nic nevíte. Na mě se třeba na ulici usmívala nějaká ženská a já jsem si říkala - to určitě proletěla naším bytem, už dávno mě přece nemůže znát jako zpěvačku. Myslela jsem, že se snad pro parohy nedostanu ani do metra. Ale nakonec jsem to taky přežila. Rozvedla jsem se a bylo to.

Takže jste zůstala sama. Ve vaší tehdejší situaci jste to asi neměla zrovna jednoduché.

Šlo to docela dobře. Rok mě živila maminka a bratr. Pak jsem nastoupila zpátky do Výstavby sídlišť, kde jsem pracovala po prvním rozvodu. StB to nějak zanedbala, asi nevěřili, že se tam hodlám vrátit, takže jsem tam pak zůstala až do revoluce.

Ale původně jste chtěla studovat medicínu.

Ano, ale kvůli kádrovému posudku mě nedoporučili ani k přijímacím pohovorům. Zkoušela jsem to tři roky po sobě. Jako důvod uváděli, že dělnická třída ke mně nemá důvěru.

Co dělali vaši rodiče?

Moje maminka tehdy myla nádobí, protože jako paní primářová jinou práci v Poděbradech nedostala. Otec byl půl roku zavřený za naprosto virtuální nařčení, že úmyslně poškodil rentgen ze své privátní ordinace, aby ho nemusel nabídnout socialistickému sektoru. Samozřejmě ho nabídl, ale oni ho prostě potřebovali zavřít. To byla šedesátá léta, dnes se to těžko vysvětluje... Vyžili jsme jen taktak, všechno stálo na mamince.

Otce potom pustili?

Ano. Nechal se zaměstnat jinde a nakonec se naše rodina rozpadla.

Vaši se rozvedli?

Ano, když mně bylo 19 a bratrovi 17.

Jak jste to nesla?

Když jsem byla malá, otec občas načas zmizel. Maminka plakala a my děti, i když jsme viděly, že to mezi nimi není ideální, jsme Pánaboha prosily, ať udělá zázrak, jen aby se nerozvedli. Za jejich třiadvacetileté manželství maminka třikrát stahovala rozvod. Otec si pak vždycky klekl a odprosil ji. Ale teď přišla žádost od něj. Našel si jinou. Všechny nás to šokovalo, ale už jsme byli velcí.

Vaši rodiče se rozvedli, vy sama pak taky, a hned dvakrát. Myslíte, že to má nějakou souvislost?

Určitě to hrálo svou roli. Věděla jsem, že je lepší nedusit děti v manželství, které nefunguje. A je lépe to vyřešit, dokud je dítě malé, protože čím je starší, tím víc to pak odnáší.

Chtěla jste mít víc dětí?

Chtěla, ale jsem vděčná za Kačenku. Tehdy mi doktor řekl - kdybyste žila v jiném století, neporodíte vůbec. Po tom prvním, nešťastném těhotenství jsem totiž neměla žádné vyhlídky na další dítě. Kudy do vás ta Káťa propadla, to je mi záhadou, říkal doktor.

Když jste se pak rozvedla, měla jste určitě spoustu nabídek k sňatku…

Vůbec ne! Lidi se nás naopak báli. Navíc jsem byla zaměstnaná na osm hodin, a to nezbýval na nic čas. Byl to život s vrtulí za zadkem. Káťa byla vždycky ve školce jedna z posledních. Bylo mi to líto, ale kdybych pracovala na půl úvazku, nic bych nevydělala.

Nového tatínka jste tedy Kátě nehledala?

Kdepak! Navíc Káťa kritizovala každého, kdo se kolem mě jen mihnul. Stejně by nikoho nepřijala.

Se svým otcem se stýkala?

Ale ano, i když jen tak, jak se to hodilo jemu. Právník mi řekl, že vídat se s dcerou je jeho právo, nikoliv povinnost. A já jsem se vždycky přizpůsobila. Nedělala jsem mu žádné schválnosti, což bych doporučila všem maminkám. Nemá cenu používat děti jako zbraň, protože na to nakonec doplatí jedině dítě. Když dospěje, udělá si obrázek o situaci stejně samo.

Těšíte se, že budete jednou babičkou?

Těším, ale už o tom nemluvím. Kačenka to nerada slyší. Když jsem jí řekla, že by mi měla porodit dvě vnučinečky, a rovnou jsem jí poradila jména, zůstala na mě nevěřícně koukat.

Jaká jména jste vymyslela?

Sofie a Julie. Ale je mi to jedno, brala bych i kluka.

Vaše dcera se asi ještě nechystá založit rodinu…

To ne. Dnes je jiná doba. Holky mají na kluky větší nároky, a hlavně mají víc možností. Trvá to déle, než si najdou partnera, se kterým by chtěly mít rodinu. To jsem koneckonců nechtěla tak brzo ani já. Měla jsem zpívání, a to mi stačilo. Když přišel zákaz, stala se ze mě ze dne na den žena v domácnosti. Vůbec nic jsem neuměla. Maminka mi vždycky říkala, že na to mám dost času. Pak jsem se naučila aspoň rozdělit prádlo do pračky a nakonec i vařit. Když se mi narodila Káťa, šlo to automaticky.

Marta Kubišová (63)
Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Začínala v pardubickém Divadle Stop, poté působila v Divadle |Rokoko. Jejím prvním velkým hitem byla píseň Loudá se půlměsíc, pak přišla Modlitba pro Martu, Proudy, Mama, Hej Jude a další. Její kariéru přerušily události roku 1968, navázat na ni mohla až po roce 1989. Vydala alba Songy a balady, Lampa, Bůh ví, Modlitba ad., naposledy loni Vítej, lásko (se stejnojmenným recitálem vystupuje v divadle Ungelt).

Vaříte ráda?

Jenom když přijde Káťa, ale stejně jdeme spíš raději do hospody.

Jak na vás reagují lidi, když přijdete do hospody?

Většinou jsou na mě milí, ale když jsem tuhle u tramvajového ostrůvku vyhodila z auta špačka od cigarety, jedna stará dáma se na mě pohoršeně obořila - No paní Kubišová!

Dnes jste známá nejen jako zpěvačka, ale i jako ochránkyně zvířat. Jaké bylo vaše první zvířátko?

To bylo štěně, které jsem objevila na statku, kde jsme byly s kamarádkou na prázdninách. Byl tam chudáček uvázaný na kravském řetězu. Odvezla jsem si ho k babičce do Budějovic, ale sama jsem musela odjet zase do Poděbrad. Říkala jsem mu Dixi jako Dixiland. Bohužel potom skočil pod traktor. Mně to řekli až za tři čtvrtě roku. Doma v Poděbradech jsem žádné zvíře mít nemohla, otec si to nepřál. Navíc jsme bydleli na kolonádě, kam psi nesměli. Měli jsme jen akvárium a rybičky. Až když jsem se přestěhovala do Prahy, pořídila jsem si pudla Gimmyho.

Kolik máte teď doma zvířat?

Pět kocourů a jednu psí holku, fenku azavaka.

Spousta lidí dnes říká, že takhle si to za revoluce nepředstavovala. Jak jste spokojená vy?

Letos jsem už myslela, že ani k volbám nepůjdu. Ale pak jsem zjistila, že jeden člověk, který léta podporuje čtyři zvířecí útulky, kandiduje za Stranu zelených. Takže jsem volila je. Jinak je to všechno stejné - pokaždé všichni říkají, že budou usilovat o naše blaho, ale realita se tak nejeví. Zatím se mi zdá, že zpívám do roztrhání těla, a přitom nestačím platit daně.

Jaké máte plány do budoucna?

Žádné. Od té doby, co mi začaly zdravotní problémy, jsem vděčná Pánubohu za každý den, kdy mi nic není, kdy odzpívám koncert a vrátím se živá domů ke Kačence a ke zvířatům. Když to život přinese, třeba ještě jedno CD natočím. A když ne, tak ne.
Před několika lety mi operovali šedý zákal, pak mi prasklo tlusté střevo, k tomu ještě kýla… Na poslední operaci jsem byla v září. Září je pro mě vůbec katastrofální měsíc - v září před čtyřmi lety mi zajeli psa, v září mi zemřela babička i maminka, v září mi ruplo střevo. Už v srpnu si říkám, co zase přijde. Mužská společnost mi nechybí. Můj život byl i tak dost složitý. Nebyl čas se někde rozhlížet a někoho hledat. sama.

Od vašeho druhého rozvodu žijete sama. Nechybí vám partner?

Vůbec ne. Navíc s druhým mužem jsme ještě pět a půl roku po rozvodu žili ve společném bytě, kde jsme se střídali v podstatě na směny - já s Kačenkou od pěti odpoledne do rána, on přes den.

Ani později vám mužská společnost nechyběla?

Ne. Můj život byl i tak dost složitý. Nebyl čas se někde rozhlížet, někoho hledat.

Nepostrádala jste mužskou oporu?

To taky ne. Stejně to spíš bývá opačně, alespoň podle toho, co kolem sebe vidím. Žena je tím tahounem, který se o všechno stará. Takhle mám klid a jsem spokojená. Kdepak se ještě starat o chlapa!

Jaký by byl pro vás ideální partner?

S takovým jsem se nikdy nesetkala. A není dobré si vytvářet ideály, realita je pak stejně jiná. V tomhle jsem skeptická. Vyhovuje mi vztah, který máme s Milanem Heinem. Oba jsme singl, ne z nouze, ale z vlastního rozhodnutí. Děláme si vzájemně garde, chodíme spolu do společnosti. Rozumíme si, za osm let spolupráce v divadle jsme se dobře poznali. Jsme výborní kamarádi, je pro mě jako bratr.

Aféra s pornofotkou
Marta Kubišová se od začátku netajila svými postoji k sovětské okupaci. Zákaz vystupování proto na sebe nedal dlouho čekat. Postihl ji v roce 1969. Jako záminku použil tehdejší režim falešnou pornofotografii. „Chodili za mnou novináři a říkali, paní Kubišová, buďte rozumná, podepište jim podporu normalizačnímu režimu a máte pokoj. Jenomže já jsem řekla ne. Až se vyřeší ta podstrčená pornofotka, tak se budeme bavit o politice. Jenže soud, který potvrdil, že to nejsem já, skončil až za patnáct měsíců, a to už jsem měla vypovězené všechny smlouvy, zaražené peníze, sebrané pasy…“

Charta 77
Marta Kubišová byla jedním z prvních signatářů Charty 77. V době od 21. 9. 1977 do 6. 11. 1978 byla její mluvčí (společně s Ladislavem Hejdánkem a Jiřím Hájkem - toho potom vystřídal Jaroslav Šabata). „Jednoho dne, když jsem bydlela na chalupě na Vysočině, přijel můj druhý manžel a řekl mi - byla jsi vylosovaná, budeš mluvčí. Samozřejmě jsem tu partičku znala. Nikdy jsem se nepídila po tom, jak dokumenty Charty vznikají a rozšiřují se. Já jsem to jen podepsala a odnesla na úřad, pro který byl určen. Když jsem otěhotněla, sami mluvčí mi navrhli, abych funkci složila a neriskovala v druhém těhotenství.“ MARTA KUBIŠOVÁ (63) Narodila se 1. listopadu 1942 v Českých Budějovicích. Začínala v pardubickém Divadle Stop, poté působila v Divadle Rokoko. Jejím prvním velkým hitem byla píseň Loudá se půlměsíc, pak přišla Modlitba pro Martu, Proudy, Mama, Hej Jude a další. Její kariéru přerušily události roku 1968, navázat na ni mohla až po roce 1989. Vydala alba Songy a balady, Lampa, Bůh ví, Modlitba ad., naposledy loni Vítej, lásko (se stejnojmenným recitálem vystupuje v divadle Ungelt).

Autoři:




Nejčtenější

Crop topy jsou hitem léta.
Tři tipy jak nosit crop top. Trendy letního kousku se nemusíte bát

Odhalená kůže k létu prostě patří. A to i v případě, že postrádáte míry modelky. Zkrácená délka topu tak může být příjemným zpestřením vašeho outfitu. Zkusit...  celý článek

Nicole Kidmanová (Beverly Hills, 6. února 2017)
Nechci tajit svůj věk, jsem na něj pyšná, říká padesátnice Kidmanová

Herečka Nicole Kidmanová letos oslavila padesátku. Za svůj věk se nestydí a na rozdíl od jiných hereček na rovinu říká, kolik je jí doopravdy let. Je prý...  celý článek

Zakladatel společnosti Scio Ondřej Šteffl
Ondřej Šteffl: Svět bude potřebovat lidi, kteří se umějí a chtějí učit

Umět se učit, kritické myšlení, kreativita, flexibilita, ale i empatie a laskavost – to jsou klíčové dovednosti ideálního pracovníka příštích let. Alespoň to...  celý článek

Ilustrační fotografie
Osm fyzických příznaků úzkosti. Bušení srdce, teplota i brnění nohou

Projevy úzkosti mohou být velmi pestré. Od klasických jako neklid, bušení srdce, motání hlavy nebo třes rukou až po ty méně obvyklé, které leckdy překvapí.  celý článek

Make-up ve stylu Disneyho snímku Zloba – Královna černé magie.
Vizážistka kreslí na obličej pohádkové bytosti z Disneyho filmů

Lví král, Kráska a zvíře nebo Královna Zloba, to jsou tváře, které si dokáže namalovat umělkyně z Irska. S make-up umí doslova zázraky.   celý článek

Další z rubriky

Klára Spilková
S vyhořením mi pomohla kineziologie, říká golfistka Klára Spilková

Letos na jaře dosáhla Klára Spilková historického úspěchu, když jako první Češka vyhrála golfový turnaj profesionální ženské evropské tour. Ještě loni se něco...  celý článek

Emily Ratajkowski na premiéře filmu We Are Your Friends (2016)
Emily Ratajkowski: Všichni myslí, že nejím, přitom se neustále cpu

Modelka Emily Ratajkowski (26) má dokonalé tělo bez jediného faldíku. V minulosti ji podezřívali z anorexie, tu však popírá a všem vzkazuje, že jí více než...  celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát
Glamour líčení jednoduše: Výrazného líčení se nemusíte bát

Glamour makeup je výrazný styl líčení. Používá se většinou při focení a má za cíl podtrhnout ženskou krásu a přitažlivost. Proč si ale tohle vše nedopřát i kdyk... celý článek

Soutěž: vyhrajte první český elektrokočárek
Soutěž: vyhrajte první český elektrokočárek

Pohon, světla, automatické houpání a ohřívač stravy vám usnadní každý výlet.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.