Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Marta Gottwaldová ředila manželovi alkohol, hlídala, aby tolik nepil

  4:18aktualizováno  4:18
Neměla vzdělání, postrádala noblesu - a lidé to samozřejmě poznali. K Martě Gottwaldové se nikdy nechovali jako k její oblíbené předchůdkyni. Ona se sice snažila, ale první dámou prostě neuměla být.

Marta Gottwaldová | foto: ČTK

Bez vzdělání i šarmu

  • Narodila se 17. září 1899 v Kopřivnici jako Marie, později si začala říkat Marta.
  • Pokoušela se vyučit číšnicí, ale učení nechala a začala pracovat jako služka.
  • I když nikdy nevstoupila do KSČ, byla svému manželovi věrnou společnicí.
  • Zemřela 28. října 1953 po závažné nemoci.

Všechny tři dokonale spojil způsob, jakým přišli na svět. Jak Klement Gottwald, tak jeho budoucí žena Marta i jejich dcera se totiž narodili jako nemanželské děti. Svým způsobem se to může zdát jako osudové spříznění, ale nejspíš šlo jen o souhru náhod. Marta se totiž s Gottwaldem seznámila jen jaksi mimochodem: když byl ještě vojákem. Dcera přišla na svět určitě neplánovaně.

Spisovatel Pavel Kosatík dokonce píše, že Gottwaldovo seznámení s Martou se může sotva jevit jinak než "jako politováníhodný omyl". Nebyly za ním zřejmě žádné dlouhé námluvy, dopisování, vyznání lásky. Jestliže předchozí první dámy spojovala s jejich muži myšlenková blízkost, v tomto případě to rozhodně neplatilo. Marta Gottwaldová nebyla ani Charlotta Masaryková, ani Hana Benešová. Lidé to ostatně později poznají a budou se k ní podle toho chovat.

Jenže ani její partner neměl svůj život dopředu jasný, jako to bylo u Beneše či Masaryka. Jestliže Masaryk se ihned rozhodl spojit s Charlottou celý svůj život, Gottwald měl myšlenky úplně jinde. Lépe dokázal popsat pocity svého nitra, když se seznámil s první knihou ruského revolucionáře Lenina: "Tato kniha byla pro mne jako zjevení. Jako by se mi byly otevřely oči…"

Marta pro Gottwalda osvíceného Leninem představovala spíše komplikaci na jeho dobrodružné a zpočátku zmatené revolucionářské misi.

Marta je Marie

Fotogalerie

Ve skutečnosti byla Marta pokřtěná jako Marie. Narodila se 17. září 1899 v Kopřivnici a její celé jméno bylo Marie Holubová. Otec zůstal neznámý a matka Rosálie byla chudou vdovou. Jenže hlavní problém byl v tom, že dcera se sama příliš nepokoušela vypracovat a zlepšit si své vzdělání. Učila se číšnicí, ale učení nedokončila. Neměla trpělivost. Zato Gottwald jí měl hned za dva a ona se brzy upnula na něj.

Možná jí nic jiného ani nezbývalo… Ale svatba se zatím konat nebude, i když dítě je na světě: malá Marta je pokřtěna v Kopřivnici 8. srpna 1920. A nekoná se ani společný život: ani to vlastně nejde. Zatímco Marta starší vychovává dceru, otec jejího dítěte už se pouští do prvních revolučních bojů: pracuje jako redaktor, působí na Slovensku, bojuje s úřady a chudobou. Takže to zpočátku vypadá, že dítě bude bez otce a jeho matka bez opory.

Ale věci se začnou měnit, když se Gottwald vrátí ze Slovenska: usadí se v Moravské Ostravě a tam získá byt. A Marta se stěhuje za ním. Konečně žijí spolu.
Opravdu?

Ve srovnání s předchozími prezidentskými manželkami to totiž jako společný život nazvat nejde. Gottwalda pohlcuje revoluční nadšení; chodí brzo ráno pryč a vrací se pozdě. A ona? Žádné besedy se studenty, jaké pořádala Charlotta Masaryková; to ani vzdáleně nebyl její svět. Ostatně ani politice Marta příliš nerozuměla. A knihy také nečetla. Ale kromě hraní karet něco Gottwalda a Martu přece jen asi spojovalo: pouto vyděděnců. Spojení lidí, kteří vědí, že nemají sami co ztratit, ale spolu mohou jen získat. Ačkoli jejich vztah označí prvorepubliková policie jako život v konkubinátě, spojení dvou lidí bez sňatku nebylo v poměrech dělnických revolucionářů až tak nezvyklé. Tak žili spolu.

A jestliže Martě chyběla trpělivost při učení, na to, aby se jí neklidného revolucionáře podařilo nakonec uhnat, jí měla přece jen dost.

Konečně svatba

Takže 21. března 1928 se konečně berou. Těžko by někdo mohl říct, že už byl nejvyšší čas: jejich dceři je osm let. Žijí-nežijí spolu stejně jako dřív, jenže něco se přece jen začíná měnit. Gottwaldovo umanuté úsilí přináší výsledky: už v roce 1925 se stává členem ústředního výboru a za čtyři roky se dostane do čela strany. Jako poslanec mluví poprvé v roce 1929 v parlamentu. Je krátce před Vánoci, svátky klidu a míru. A Gottwald pronáší slova, která se dostanou do učebnic historie: "… a my se chodíme do Moskvy učit… My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk."

Mnozí ta slova budou považovat za pouhou provokaci, netuší, že to je program. Směrnicemi z Moskvy se bude řídit až do smrti.

A žena Marta ho bude na té smutné cestě plné mrtvých a alkoholu doprovázet.
Zpočátku to ovšem nebude vypadat tak špatně. Její muž pomalu získává jméno a po odjezdu do Moskvy i postavení. Komunističtí funkcionáři si žili lépe než běžní Rusové a Marta to vidí. Až začne válka, budou Gottwaldovi pěkně v bezpečí před zuřícími okupanty. A cesta vede už jen zdánlivě vzhůru. Až na Pražský hrad, kde Gottwald v roce 1948, čtyři měsíce po komunistickém převratu, vystřídá Edvarda Beneše.

Jenže s Benešem odejde z Hradu i oblíbená první dáma Hana. Marta by ji ráda nahradila, ale nejde jí to. Noblesa prostě nepřichází ani s postavením, ani bohatstvím. Marta si nechá říkat milostivá paní (v té době bylo jediné správné oslovení soudruhu) a žárlí na ženy, které mají podobné šaty jako ona. Ani veřejné působení ve společenských organizacích zrovna nezvládá. Brzy se ukáže, že její nejdůležitější role na Pražském hradě bude úplně jiná: hlídání manžela, aby tolik nepil. Ale ani to se jí nebude dařit, tak mu bude alespoň alkohol ředit vodou.

"… život na Hradě byl divný. Soudruh Gottwald se téměř s nikým nestýkal. Byl velmi upjat na Martu," vzpomínal Leopold Hofman, bývalý šéf prezidentovy ochranky.

Ale Marta se chovala po svém. Ačkoli Gottwaldovi lékař předepsal procházky, ona na ně s ním chodit odmítala, nebavilo ji to. První dámou být sama neuměla, a tak vytvářela alespoň její zdání pomocí věcí, které se daly koupit: pořizovala si šaty, kožichy, kabelky a drahé boty. Nechávala se ráda obdarovávat. Příležitostí bylo dost.

Strach

V té době ovládal strach celou zemi. I Hrad. Nebezpečí přicházelo ze Stalinovy Moskvy. A snad jediné chvíle štěstí (kromě zkoušení drahých šatů) mohla nabídnout rodina: dcera Marta, vnoučata i zeť Alexej Čepička. Všechny je prý měl velmi rád i její manžel. Navzdory tomu, že Čepičku provázela pověst muže, který se oženil pro kariéru. "Prezidentova dcera nebyla jedinou ženou z nejvyšší stranické kasty, o niž se Čepička pokusil," píší v knize Gottwaldovi muži Karel Kaplan a Pavel Kosatík.

Jenže co bylo ještě normální v té době, kdy nikdo nevěděl, zda neskončí na šibenici nebo za mřížemi? Život ve zlaté kleci skončil překvapivě náhle pro všechny: až umře v březnu 1953 Stalin, bude ho za pár dní následovat Gottwald. A jeho zase za pár měsíců manželka Marta. Nikdo pro ni příliš smutnit nebude.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.