Umělec svou ženu okouzlil v roce 1972. Tehdy ale neuvažovala o bližším vztahu a z lásky měla až panický strach - odmítala ji. "Jemu ale nebylo možné odolat. Byl nádherný. Nemyslím pouze fyzicky - a to stále přetrvává. Nikdy na mě nebyl hrubý. I při nejvypjatějších životních situacích, kterých bylo víc než dost, se choval jako rytíř. Nikdy se nehrbil, byl odvážný, všechno řekl přímo a zřetelně," konstatovala Marie Knížáková.
Svého rozhodnutí stát se jeho chotí nikdy nelitovala, i když se svým mužem zažila nelehké okamžiky.
Již od roku 1957 byl Knížák v nemilosti u tehdejší komunistické státní moci, která jej odsoudila v roce 1972 za poškozování republiky v cizině. Dva týdny po jejich seznámení byl Knížák odsouzen podle stejného paragrafu na dva roky nepodmíněně.
"Po návratu z další vazby v Ruzyni jsme se dozvěděli, že bezpečnost má v úmyslu Milana deportovat do násilné emigrace. Rychle jsme se tedy rozhodli pro svatbu, abychom tomu zabránili," říká Knížáková. Dne 8. března 1975 měli svatbu v Kutné Hoře, kam pozvali malý okruh svých nejbližších přátel. Mezi nimi se objevili dva muži, které nikdo neznal. Byli to příslušníci StB. Jak Knížáková upřesnila, tehdejší státní moc v bývalém Sovětském svazu vyvážela nepohodlné osoby za hranice a Knížákovi se rozhodli urychleným sňatkem eventuální deportaci v československém provedení zabránit.
Oba společně prožívali doma roky útlaku a až v listopadu 1989 se dočkali vytoužené svobody. Proto ji mrzí útoky, které se občas sesypou na Knížákovu hlavu z řad jeho četných odpůrců. "Když můj manžel nastoupil v roce 1990 jako rektor na AVU, tak jej označili v Mladém světě za fízla. To pro mě bylo něco neuvěřitelného!
Trestní oznámení, které podal na policii, bylo smeteno se stolu. Nechápala jsem, jak může vůbec dál žít. Představte si, že bych dvacet let žila jako jeptiška v klášteře a potom by o mně někdo napsal, že jsem si vydělávala peníze někde u Prašné brány. Tehdy jsem poslala dopis k otištění do Mladého světa, že se omlouvám Milanu Knížákovi za český národ, a často si to opakuji i dnes," říká Knížáková.
Receptem na šťastné manželství je podle Knížákovy životní partnerky radost z lásky, pozornost a úcta. "Můj muž má v Národní galerii velmi mnoho práce, ale přesto mi kupuje květiny. Ne tak často, jako dřív, protože se z práce vrací pozdě a v jeho oblíbeném květinářství už bývá tma," dodala Marie Knížáková.
 |
