Pořád jsem se všech ptala, jak to poznám, že už chce miminko ven, ale všichni mi říkali, že se to nedá přehlédnout.
V neděli nad ránem jsem se probudila a měla jsem bolavé břicho.
JAK JSEM RODILA - VAŠE PŘÍBĚHY ČTĚTE ZDE
Nechala jsem manžela spát a šla jsem si sednout do obývacího pokoje a dala si jogurt. Myslela jsem, že mám jen špatný žaludek. Po hodině jsem probudila manžela, ale on tvrdil, že to budou jen poslíčci a ať jsem v klidu.
Zůstal se mnou a masíroval mi záda s tím, že to brzo přejde. Pak se objevily kontrakce. Asi každých deset minut. Můj drahý muž pořád tvrdil, že to nic není. Šel si dát sprchu, pak si udělal snídani a vařil kávu.
Najednou se moji podle manžela pořád poslíčci začali objevovat po dvou minutách. Neměli jsme auto, tak jsem celkem nervózně žádala sanitku. Po dalších pěti minutách přesvědčování zavolal do nemocnice a když řekl, že mám kontrakce po dvou minutách, byla u našeho domu sanitka téměř okamžitě.
Do nemocnice jsme přijeli ráno po osmé hodině a než se vyřídily všechny formality, bylo devět. Pak jsem si dala horkou vanu a v pravé poledne se nám narodil náš chlapeček. Měl 3.40 kg a 50 cm.
Neměla jsem žádný epidurál ani podpůrné věci, všechno šlo, jak má. Byla jsem nesmírně šťastná a manžel mi konečně uvěřil, že právě rodím. Teď už má Mareček tři roky, já i můj muž ukončujeme doktorát a plánujeme další přírůstek. Už se moc těšíme...
