Ona
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Dan Materna, MAFRA

Manželovi porodím syna. Nebo vnuka?

  • 256
Je mi třiatřicet, mám skvělého muže a za tři měsíce porodím syna. Můj sen o šťastné rodině by se mohl brzy vyplnit, kdybych neměla pochybnosti o otci dítěte.

S manželem jsem se seznámila před třemi lety. Tehdy jsem s kamarádkou zapíjela ve vinárně smutek z rozchodu s přítelem, s nímž jsem žila téměř čtyři bouřlivé roky.

Bylo mi právě třicet let a měla jsem pocit, že partnerský život pro mne skončil. Na jednu stranu jsem byla ráda, že období plné hádek a věčných rozchodů je definitivně pryč. Zároveň jsem si nedovedla představit, že ve svém věku ještě najdu chlapa, který o mě bude stát a se kterým si pořídím rodinu, po níž jsem stále více toužila. Připadala jsem si stará a odkopnutá.

Okouzlil mě vdovec

A najednou stál přede mnou ON. Podával mi bílý kapesník (prý se už nemohl dívat, jak neustále posmrkávám a otírám si oči rukou) a mile se usmíval. Zírala jsem na něho jako na zjevení. Nebyl to sice už žádný mladík, ale vypadal velice sympaticky a elegantně.

Pozvaly jsme ho s kamarádkou ke stolu a bavili se společně ve třech. Kamarádce brzy došlo, že Vladimír má oči jen pro mě a po hodince se taktně rozloučila. Můj uplakaný večer měl nečekaný závěr: seznámila jsem se s mužem, který se za necelý rok stal mým manželem. Je sice o dvacet let starší, ale velký věkový rozdíl ani jeden z nás nevnímáme. Vladimír má mladého sportovního ducha, což má pozitivní vliv i na to, jak vypadá.

Než jsme se potkali, žil už tři roky sám. Manželka mu zemřela pět let před naším seznámením a syn Martin odjel dva roky po její smrti pracovat a studovat do Irska. Čas od času za otcem přijel na návštěvu, ale příliš často se nevídali. Pracoval v Dublinu v hotelu jako zástupce provozního, měl vážnou známost a uvažoval, že se tam usadí natrvalo.

Skončila jsem v posteli s nevlastním synem

S Martinem jsem se seznámila před dvěma lety na naší svatbě. Je o pět let mladší než já a jakoby otci z oka vypadl, věrná Vladimírova kopie. Také jsem si s ním hned porozuměla. Bála jsem se, že nebude nadšený z toho, že nějaká mladá holka nahradí po otcově boku jeho matku, ale po pár minutách se moje obavy rozplynuly. Martin byl naopak rád, že táta není sám, když on, jeho jediný syn, žije tak daleko a s otcem se vídá skutečně velmi málo.

Konečně jsem s Vladimírem začala žít ten krásný rodinný život, po kterém jsem toužila. Můj muž byl velmi milý a pozorný a já si připadala jako v ráji. Také jsme se pokoušeli o miminko, ale to se nám bohužel nedařilo. Po vyšetřeních nás lékaři ujistili, že jsme oba zdraví, chce to jen trpělivost.

Martina jsme začali vídat častěji. Kdykoliv měl delší volno a podařilo se mu sehnat levnou letenku, byl s námi. Se svou dívkou se rozešel a najednou měl pocit, že v Irsku ho nic nedrží a naopak doma je ta rodina, kterou už léta neměl. Vladimír byl také rád, věděla jsem, že mu Martin moc chybí.

Před půl rokem se ale všechno změnilo. Martin přiletěl na třídenní návštěvu. Vladimír byl služebně na dva dny pryč, tak jsem svému nevlastnímu synovi dělala společnost sama. Byl krásný večer, nechtělo se nám zůstávat doma, a proto jsme vyrazili do víru velkoměsta.

Užili jsme si hodně legrace, potkali pár známých, vypili moře alkoholu a večer spolu skončili v posteli. Nedokážu pochopit, jak k tomu mohlo dojít, ráno jsme se hanbou oba málem propadli. Před manželem jsme to nakonec ustáli, nedali jsme na sobě znát napětí, které mezi námi po našem nočním úletu vzniklo. Druhý den se Martin vrátil do Irska.

Čekám dítě. Ale čí?

Snažila jsem se na vše zapomenout. Martin byl daleko, což mi situaci ulehčovalo, neměla jsem ho na očích. Asi za šest týdnů mi lékař potvrdil, že čekám dítě. Vladimírovu radost vám ani nedokážu popsat. Byl nadšený, zahrnul mě dárky a péčí. Kdyby ve mně nevrtaly pochybnosti, čí dítě vlastně nosím, byla bych tou nejšťastnější ženou na světě. Vladimír mě doprovází na všechny lékařské kontroly, byl také u toho, když nám lékař oznámil, že čekám syna.

Martin samozřejmě ví, že jsem těhotná. Od naší společné noci jsme se viděli jen jednou, když přijel na pár dní. Ani slůvko o tom, že by dítě mohlo být jeho, mezi námi nepadlo. Byli jsme oba rozpačití, když jsme stanuli tváří v tvář, ale kvůli Vladimírovi jsme museli společné chvíle zvládnout. Martin také přestal mluvit o tom, že by se vrátil. Když se Vladimír zeptal, vymluvil se, že dostal v práci dobrou nabídku, kterou zvažuje.

Napište příběh

I váš příběh zveřejníme. Napište nám, co vás trápí. Nejzajímavější dopisy oceníme.

Poslední dobou jsem si myslela, že jsem se už dokázala přes všechno přenést. Začala jsem si chystat věci na miminko. S Vladimírem připravujeme pokoj pro malého. V myšlenkách jsem se pomalu přestávala zaměstnávat tím, kdo je vlastně otcem dítěte. I když tuším, že je to Martin, navenek jsem si tyto úvahy zakázala. Bylo mi jasné, že po porodu budu natolik zaměstnaná, že na pochyby a výčitky nebude čas. Mému rozpoložení nahrával i Martin, neozýval se už tak často. Vladimír to přičítal jeho práci. Já si myslela něco jiného.

Ale před několika dny mě Martin převezl. Zavolal mi a začal mluvit o tom, že si myslí, že dítě je jeho. Věděl o našich problémech, kdy se mi nedařilo s Vladimírem otěhotnět. Chtěl, abychom Vladimírovi vše řekli. Ale to já asi nedokážu. Svého muže miluji a chci svého syna vychovávat s ním. Martina mám také ráda, ale i přes společně strávenou noc a jeho pravděpodobné otcovství mého syna jsem se do něj nezamilovala. Poraďte mi:

Co mám podle vás dělat?

celkem hlasů: 5316

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 21. prosince 2009. Anketa je uzavřena.

4. Mám Martina přesvědčit, aby otci nic neříkal a zapomněl, že by syn mohl být jeho a žít dál s Vladimírem?
4. Mám Martina přesvědčit, aby otci nic neříkal a zapomněl, že by syn mohl být jeho a žít dál s Vladimírem? 4802
1. Mám Vladimírovi říct pravdu, že dítě nemusí být jeho a počkat na jeho reakci?
1. Mám Vladimírovi říct pravdu, že dítě nemusí být jeho a počkat na jeho reakci? 338
2. Mám se Vladimírovi přiznat k nevěře s Martinem, požádat o rozvod a syna vychovávat sama?
2. Mám se Vladimírovi přiznat k nevěře s Martinem, požádat o rozvod a syna vychovávat sama? 102
3. Mám se Vladimírovi ke všemu přiznat, rozvést se s ním a začít žít s Martinem?
3. Mám se Vladimírovi ke všemu přiznat, rozvést se s ním a začít žít s Martinem? 74