Ačkoliv výrobci na reklamě nešetří, společensky je menstruace tabu. Tajemné ticho nastane v rodinách s malými dětmi, když televize řeší "naše dny s křidélky a v bezpečí". Nedej bože, aby se zeptaly. Prášek na praní jim v pěti letech vysvětlíte, ale tampóny a vložky? Mlčí i "naše" časopisy...
I tampóny mají předky
Ve starém Egyptě, Římě a Babylonu požívaly ženy nejrůznější hadříky, trávu nebo papyrus, který buď k tělu přikládaly, nebo vytvářely malé smotky a vkládaly je do pochvy.
Už v roce 1500 před naším letopočtem si bohaté ženy z Byzance nechávaly dovážet česanou vlnu z Kavkazu a smotávaly si z ní pro dny menstruace malé ruličky. V minulosti se také jako tampony používaly i mořské houby, a to zejména v přímořských státech.
Společně s rozvojem textilních manufaktur, se stala materiálem pro menstruační pomůcky látka. Ta provázela menstruaci až do minulého století, kdy přišly na řadu nové materiály.
Až do 19. století neexistovaly žádné dámské spodní kalhotky. V choulostivých dnech se nosily speciální košile s rozparky na bocích. Obě spodní části látky protáhla žena mezi nohama - přední dozadu a naopak - a svázala cípy. Později je přichycovala zavíracím špendlíkem, který byl objeven roku 1850.
"Menstruační košile" byla ženám pomocníkem po celá staletí. V době před průmyslovou revolucí používaly ženy k zachycování krve i zvířecí kožešiny, mechy, trávy, mořské houby a řasy. Tyto materiály se ještě donedávna používaly v mnoha tradičních společnostech, například u původních obyvatel severozápadního pobřeží Severní Ameriky se běžně používal sušený rašeliníkový mech.
"Ještě moje prababička nosila pás plátna ovinutý kolem boků, který držel další pruh mezi nohama," vzpomíná Helena Mevaldová z Národopisného muzea.
Jednou a dost
"Ženy hazardují se svým zdravím," konstatoval v roce 1884 německý porodník Franz Crede, když si všiml, jak nedokonale jsou jejich pohlavní orgány ve dnech měsíčků chráněny před prachem, který rozviřovaly okraje dlouhých sukní. Problém ho zajímal, a tak vymyslel první předchůdkyni dnešní vložky.
Postupně lékaři navrhovali různé pomůcky, dokonce lze říci, že zpočátku přímo složitá zařízení. Původní vložky byly složeny ze savých materiálů, které se připevňovaly na tělo různými hadičkami, či koženými nebo textilními pásy. Ještě na počátku 20. století připomínaly spíš mučící nástroje. Někdy se popruhy od těchto pomůcek nosily až přes ramena.
Od roku 1930 již měly ženy k dispozici textilní vložky s páskem na knoflík, které se po použití praly. Produkty na jedno použití se začaly vyrábět ve 40. letech 20. století. Nejdříve to byly jednorázové vložky, které se vkládaly do speciálního pásu, jenž se připevňoval k tělu. Později už se běžně nosily v kalhotkách a protože snadno propustily krev, prádlo si ženy vyplňovaly igelitem.
V 60. letech 20. století se začaly objevovat vložky na jedno použití, které již byly vybaveny neklouzavým gumovým pásem. Ten vložku uchytil ke spodnímu prádlu a bránil jejímu posunu při pohybu. Pásové vložky zvané „babiččiny“ zanikly a vymizely z prodeje až v počátcích 70. let. Tradiční jednorázové vložky využívaly buď dřevěného vlákna, nebo vaty, které krev vsákly. Použití velmi efektivních absorpčních gelů se stalo běžným až v 90. letech.
S vložkami se vyvíjely i tampony. V prvních desetiletích minulého století si ještě plavkyně smotávaly kousky vaty, které však dobře nešly vytáhnout ven, protože nedržely pohromadě. Tampony byly poprvé patentovány ve 30. letech 20. století v USA. Poté, co mnohé americké i evropské studie potvrdily jejich bezpečnost, začaly se tampony ve 40. a 50. letech masově rozšiřovat do celého světa.
Raději používáme vložky?
Dnes výrobci nabízejí až nepřehledný výběr dámských hygienických pomůcek. Neustále nám překládají nové typy vložek a tamponů z ještě lepších materiálů. Většinou jsou z takzvaného "pulpu", což je na vlákna rozmělněný papír. Sledují samozřejmě své komerční cíle a nás přitom přesvědčují, že novinka je vždy ještě účinnější, pohodlnější, vzdušnější a zároveň tenčí. Některé nyní dokonce i voní (novinkou jsou na trhu vložky s přírodními výražky z heřmánku, které navíc lákají zákaznice na jeho antibakteriální vlastnosti).
"Ženy u nás používají mnohem raději menstruační vložky než tampóny," tvrdí známý sexuolog Radim Uzel. "Prý proto, že jim tampón může způsobit zdravotní problémy. Výsledky pozorování staré několik desítek let skutečně cosi uváděly. U moderních tampónů něco takového nehrozí. Pokud si je žena vyměňuje tak, jak doporučují výrobci, nehrozí jí zánětlivé komplikace. Také obávaný toxický šok, je hudbou minulosti," napsal Uzel pro Právo.
"Dřív jsem se tampónů bála, protože se vyráběly strašně veliké, ale teď už nic jiného nepoužívám. Připadá mi to hygieničtější a praktičtější," řekla iDNES.cz osmadvacetiletá manažerka Jana. O pět let starší účetní Marie naopak používá raději vložky. "Asi ze zvyknu prostě v drogerii sáhnu po oblíbeném balíčku," říká. "Jde hlavně o zvyk," shodne se s ní třiačtyřicetiletá prodavačka Ludmila.
Drahý pocit čistoty
Každá z nás si dnes může vybrat podle konkrétní potřeby, od ultra tenkých po maxi, které se díl dělí na normální, super a noční. Super vložky a tampóny zvolí ženy se silnou menstruací, s křidélky ty z nás, které chtějí co nejlépe ochránit i prádlo.
Obzvlášť dlouhé "kousky" jsou pak vhodné na noc do vodorovné polohy. Pokud chce některá udržet svá intimní místa v dokonalé čistotě, i mimo "své dny", sáhne po minivložkách, takzvaných "intimkách". A do toho se ještě rozhodujeme podle ceny.
Jestliže si naše babičky kdysi dokola přepíraly pár hadříků a nestálo je to žádné peníze, my si příjemnou hygienu kupujeme za desetitisíce. Měsíčně kvůli "našim dnům" utratíme každá minimálně stovku, za 40 let produktivního věku to dělá téměř padesát tisíc korun. Intimní hygiena nás přijde na docela hodně peněz. Za pohodlí a dobrý pocit to ale stojí.
