Strašně se mi líbil a po první schůzce jsem byla nadšená ještě víc. Samozřejmě jsem si hned neplánovala bůhvíco. Ale další dvě rande se vyvíjela velmi dobře...
Pak ale najednou začalo docela trvat, než jsme si domluvili další schůzku. Oba jsme byli dost vytížení, ale zůstávali jsme v kontaktu přes esemesky nebo skype. Stejně mi ale něco nehrálo. Jediné, co mě v tu chvíli napadalo, bylo, že v tom nejspíš někdo bude. Na rovinu jsem se ho zeptala a nemýlila jsem se. Měl přítelkyni.
Sice jsme se neznali v tu dobu moc dlouho, přesto mě tohle zjištění vykolejilo. David byl první chlap, ke kterému jsem po těžkém rozchodu začínala cítit něco podobného, co jsem do té doby cítila jen k jednomu jedinému člověku. Měla jsem v plánu s ním skončit, protože jsem nechtěla dělat jinému něco, co sama nechci zažít. A také jsem se bála, že to nebudu zvládat psychicky a budu se trápit. Ale... Člověk míní, život mění. Nevydržela jsem to. Po čase jsem kývla na schůzku. Přitažlivost byla tak silná, že jsme se neubránili a vyspali se spolu.
Měla jsem pak strašné výčitky, ale kamarádky mi říkaly, ať se tím tolik netrápím, že na mě také ohledy nikdo nebral. Také jsem si říkala, že bych se mohla pokusit o něj zabojovat.
David se dál se mnou chtěl vídat, ale na rovinu mi řekl, že i když se mu moc líbím, známe se chvíli a nemůže mi nic slíbit. Mají s přítelkyní krizi, ale i přesto jejich vztah nemůže hned zahodit, už spolu něco prožili. Ale dodal, že by mě chtěl i přesto vídat. Povídat si, poznávat se, milovat se...
Po těchto jeho slovech se ve mně praly dvě osoby. Jedna říkala: "Neřeš to, jen si užívej, třeba ji opustí." Ta druhá naopak: "Nedělej ze sebe blázna, stejně ji neopustí a chce si akorát užít".
Pořád nemám jasno, jestli být vlastně dobrovolně milenkou, nebo to celé úplně skončit. Poraďte mi!
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 sobota 31. ledna 2009. Anketa je uzavřena.
