Honza se sice bál být u porodu, ale postavil se k tomu jako chlap.
Miminko si mladí rodiče vyvzdorovali
Jednadvacetiletá Marie zjistila, že je těhotná, když přišla k lékaři s bolestí břicha. „Je pravda, že mohla počkat, protože život má před sebou. Ale když se to stalo, tak se to stalo,“ zhodnotila situaci pozitivně naladěná nastávající babička Martina.
Ta s manželem, druhou dcerou, která je kvůli svalové dystrofii na vozíčku, i budoucím tatínkem doprovodila Marii do porodnice. A právě onemocnění sestry, které je zhruba z padesáti procent dědičné, bylo důvodem, proč musela na začátku těhotenství Marie na genetiku do Plzně.
„Paní doktorka četla zprávy mojí sestry a řekla mi, že tu nemoc mám taky a že to mám radši dát pryč,“ vzpomněla si na nepříjemný zážitek. Ona i její partner Ján, kterému je dvaadvacet let, se však rozhodli navzdory určitému riziku miminko si nechat.
„Ani na chvilku jsem nepřemýšlela o tom, že dám malou pryč. Věřím tomu, že bude zdravá,“ dodala k tomu budoucí maminka. Ona i její partner věřili, že dítě přijde na svět zdravé.
„Honza je kluk, který ví, co chce,“ pochválila zetě Martina. Pro dceru udělá první poslední, chodí do práce, stará se. Ze své první výplaty koupil plenky a dětskou kosmetiku pro malou. „To je pro mě plus,“ uzavřela.
Ona i Honza byli s Marií až do porodu na pokoji, střídali se v masírování, povídali si s ní, vtipkovali se zdravotnickým personálem. Ač měli jistě i oni obavy, snažili se, aby u porodu vládla dobrá nálada.
Sama Marie snášela porodní bolesti s neuvěřitelným klidem a statečností. Prakticky ani nepípla. A to se ještě před porodem přiznala do kamery, že se bojí bolestí a toho, jestli to zvládne.
I Jan přiznal, že měl obavy být u narození dcery Marie Rozálie. „Ze začátku jsem měl strach jít k porodu. Ale pak sem si řekl: jsem chlap, musím k tomu tak přistoupit,“ svěřil se.
„Krásný, už kolem hlavičky zbývá jen půl centimetru,“ zaradovala se porodní asistentka. „Už budeme moct tlačit.“ A nešetřila slovy chvály: „Vy to zvládáte úplně perfektně. Taková mlaďoučká a taková šikovná!“
U porodu byl také docent Zdeněk Novotný, který se netajil tím, jak obdivuje ženy, které rodí. „Čím déle to porodnictví dělám, tím víc jsem rád, že chlapi nemusí rodit,“ přiznal. A když přišla k radosti všech přítomných na svět zdravá krásná holčička, všem se ulevilo.
„V tomto případě můžeme říct, že paní Dudová udělala šťastné rozhodnutí, protože dítě, které se narodilo, nejevilo žádné známky poruchy,“ uzavřel docent Novotný. „A já věřím, že i v budoucnu zůstane zdravé.“
