ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Výchova podle Machiavelliho: jak se stát vladařkou vlastní rodiny

  • 67
Suzanne Evansová vládne své rodině jako Machiavelliho Vladař. Bývalá právnička a matka čtyř dětí ve své knize na názorných příkladech ze svého rodinného života popisuje netradiční způsob výchovy inspirovaný dílem italského politika a filozofa Niccola Machiavelliho.

„Účel světí prostředky“ a „je lepší být obáván nežli milován“ jsou slavné myšlenky Niccola Machiavelliho. Právě u něj hledala pomoc a inspiraci autorka knihy „Machiavelli pro mámy“ Suzanne Evansová. Matka čtyř dětí, z nichž jedno trpí Downovým syndromem, se začetla do jeho spisu Vladař během rodinné krize a záhy zjistila, že i v životě moderní manželky a matky mají metody tohoto geniálního stratéga z doby renesance své přednosti.

Převzít moc a udržet ji

Vladařkou rodiny

Suzanne Evansová získala doktorát z historie na Kalifornské univerzitě v Berkeley a pracovala jako rozvodová právnička a novinářka pro New York Times, Los Angeles Business Journal a další periodika. Je autorkou oblíbeného blogu o vaření pro rodiče a děti The History Chef. Žije s manželem a čtyřmi dětmi v Jižní Kalifornii.

Kniha Machiavelli pro mámy od americké spisovatelky a právničky Suzanne...

„Díky Machiavelliho radám jsem najednou viděla svůj vztah s dětmi v novém a dynamickém světle. Místo abych se zřekla své rodičovské moci, získala jsem ji zpátky. Místo každodenního boje o přežití jsem převzala vládu nad svým životem. Přestala jsem prosit svoje děti, aby byly zdvořilé, uctivé, slušné a vlídné, aby začaly poslouchat a aby přestaly malovat po stěnách mou rtěnkou. Začala jsem to od nich důsledně vyžadovat,“ píše Evansová ve svém autobiografickém manifestu mocenského rodičovství.

Před nástupem svého experimentu panoval v domácnosti Suzanne tak trochu zmatek - s druhým manželem vychovávala čtyři děti, starala se o domácnost, dokončovala dizertační práci a do toho začala pracovat. Proto jí jako rajská hudba znělo hned první pravidlo - stanovení pravidel a vyžadování kázně. 

Tříletá Katie trpící Downovým syndromem neustále utíkala, přestože Suzanne stanovila pravidlo, že nesmí vycházet z domu bez doprovodu mámy nebo táty. Nefungovala domluva, nefungovalo ani naplácání na zadek - dítě se tomu smálo a zdálo se mu to jako hra. K řešení problému Evansovou přivedl Machiavelli svoji poučkou „zákony budou dodržovány jen tehdy, pokud budou pochopeny“. Pravidlo začalo fungovat, až když si Katie jeho porušení pevně spojila s trestem – půl hodiny o samotě v pokoji.

Dobrý vládce vymezí hranice

Machiavelli ve svém nejslavnějším díle varuje panovníky, že „přílišná velkorysost je nebezpečná“. Lidé jsou podle něj totiž z podstatě zkažení, stanou se rychle nevděčnými a budou chtít stále víc a víc, dokud nepřivedou panovníka na mizinu.

Suzanne celkem logicky spatřila paralelu mezi tímto citátem a hororem, jaký zažívají matky snažící se nakupovat spolu se svými dětmi. Nakupování za přítomnosti potomků bývá pro ženy jednou z nejvypjatějších okamžiků. Děti házejí do nákupního košíku hračky, hystericky pláčou, když ji nechcete koupit, všemožně se dožadují cukrovinek a vaší pozornosti.

Suzanne proto dala každému ze svých dětí (s výjimkou Katie) deset dolarů a nechala je samostatně si rozhodnout, co si koupí. Pyšně pak poslouchala, jak se děti pohoršují nad cenou a kvalitou hraček a vracejí je do regálu jako předražené šunty.

Vládnout v nově získaném knížectví je obtížnější

Suzanne kromě dvou dětí z druhého manželství střídavě vychovává i svou dceru Teddy z prvního manželství a Ericova prvorozeného syna Daniela. Není tedy náhodou, že ji oslovil právě výše uvedený citát ve chvíli, kdy jim začal Daniel lhát. Kdykoliv se Suzanne pokusila zasáhnout nebo mu udělit výchovnou lekci, skončilo to nepochopením Daniela ale i Erica, podle kterého byla na jeho syna příliš přísná.

Po stanovení základních domácích pravidel se proto manželé dohodli, že děti z předchozích manželství bude trestat a plísnit hlavně jejich vlastní rodič. Prosté pravidlo podle Suzanne uvolnilo domácí atmosféru i její vztah s nevlastním synem.

Funguje to?

Samozřejmě že i využití Machiavelliho přístupu na výchovu má své omezení - zejména pokud nejste přesvědčená, že všechny děti jsou ze své podstaty zlobivé a nechcete, aby se vás bály. Na druhou stranu jsou ale uvedené rady ověřené staletími (i když v jiném oboru vedení) a mnohé z nich se zdají i v dnešní době platné. Obzvlášť pro domácnosti, kde je výchova dána momentální náladou více než pravidly a neprobíhá důsledně.

„Mějte na paměti, že machiavelistický přístup k výchově dětí spočívá v uplatnění moci, autority, kázně a respektu. Důležitou úlohu hrají příčiny a důsledky – a do toho všeho je přimíchána pořádná dávka strachu,“ upozorňuje Evansová.

, pro iDNES.cz