Kdy jsi poprvé stála na lyžích?
Ve třech letech. U nás je to takový generační sport. Tatínek lyžoval, děda lyžoval a nás se sestrou postavil na lyže hned jak to bylo možné.
Kde to bylo?
Jsem z Beskyd, z Dolní Bečvy. Kopců na lyžování je tam opravdu dost. Od malička jsme se sestrou jezdily hlavně na Radhošti, kde měl náš lyžařský klub vlek. Na tom kopci jsme odkojené.
Kdy ses pak začala zajímat o freeride, tedy jízdu volným terénem?
Kolem dvaceti. Do šestnácti jsme závodně lyžovala a pak jsme s tím sekla. Nechtěla jsme jen závodění a trénink, ale i ostatní koníčky. Tehdy jsem prohlásila, že už nikdy v životě nebudu lyžovat a koupila jsme si snowboard. Od šestnácti do dvaceti jsem pak jezdila na snowboardu a zarytě tvrdila, že se na lyže už nikdy nevrátím. Pak mě kluci dotáhli na freeskiing, zkusila jsme freestylové lyže a začalo mě to bavit víc než snowboard.
Kdy jsi začala opět závodit?
Kolem dvaceti jsem začala jezdit závody po snowparcích v České republice. Spíš jsem dělala freestyle, ale teď už skáču jen pro radost. S přicházejícími lety se víc a víc přikláním ke freeridu, zejména tak poslední tři, čtyři roky.
Není to sport spíš pro chlapy?
Moc holek ve freeridingu není, ale já jsem si vždy spíš rozuměla s chlapama. Mě to nějak nevadí. Myslím si, že oni se na mě nedívají tak, že jim lezu do zelí, nebo dělám něco, co mi nejde. Věřím, že mě berou. Rozumíme si a většinou je s nimi větší sranda, než s ženskýma.
Není tam ani náznak podcenění? Neřeknou, tohle nejezdi, jsi ženská a tak na to nemáš?
To oni nedělají. Vědí, jak lyžuji a jaké mám možnosti. Samozřejmě taky hecují, ale já mám záklopku, že když je ten skok moc vysoký, nebo žlab moc úzký, tak se do toho sama nepustím. Oni ale rádi hecují.
Nejlepší čeští freerideři Robin Kaleta a Simona Hrstková
Nevím. Tvůj pád po hlavě známý jako "superman" z prvního ročníku Scott Czech Ride je dost pověstný?
To je pravda, ale tam to bylo nešťastné tím, že skály byly zapadané a nebyly vidět. Odrazila jsme se na skok a skála mě katapultovala.
Nyní byly podmínky podobné a sjela si kus bokem po skále. Jak vypadá modřina den po závodě?
No pěkně se vybarvila a dost to bolí. Podívej.
Když vidím tu modřinu, chodíš taky někdy sukních?
V sukních chodím, ale ne moc. Zdá se mi to hrozně nepohodlné. Já mám ráda kalhoty. Každé léto si ale dávám za úkol, že se naučím chodit v sukních a na podpatcích. Když mě pak vidí kamarádi, tak se mi smějí. Je ale třeba být dámou, tak začínám od malých podpatků a snažím se.
Nezakazuje ti přítel dělat sport, který hodně lidí považuje za velmi nebezpečný?
Ne, to ne. Přítel je snowborďák. Spíš dělá freestyle. Máme to stejně nastavené. Samozřejmě se bojí, když vidí toho "supermana" nebo ví, že mám rozbité koleno. Zakazovat mi to ale nemůže, protože to sám dělá.
Simona Hrstková a Robin Kaleta oslavují ocenění pro nejlepší české jezdce na Scott Czech Ride 2010
Co jiné sporty?
Lezu hodně, přes zimu na stěnách a jinak vyrážíme na skály ať už kolem Prahy nebo kousek od nás na Sulov na Slovensko. Většinou je to stejná banda, se kterou lyžuji. Tento sport bych postavila na druhé místo. Pak vítězí horské kolo, ráda cvičím jógu a když opadne sníh tak se snažím běhat.
V zimně neběháš, třeba na běžkách?
Na běžkách ne. Párkrát mě vzala mamka, ale to jsme měla pocit, že se mě chce zbavit. Najednou jsem měla na nohou takové úzké lyže a říkala jsme si, že na tom nic nevytvořím.
To všechno ale nezní jako vyloženě holčičí zájmy?
(zamyslí se) Asi dvanáct let jsem hrála na klavír, a když mám náladu, tak si k němu sednu. S holkama ráda pořádně pokecám. Pak taky chodím nakupovat, samozřejmě hadříky. To mě baví.
Freeride volným terénem zanechal na lyžích Simony Hrstkové znatelné stopy
Závodům předcházel Salomon SNOWfest, kde se lidé učili freeriding. Byla si mezi lektory?
Učila jsem. Jezdili jsme s lidmi, ale bohužel se každý den střídají. Neměli jsme jednu skupinu, které by člověk mohl ten freeride vysvětlovat od počátku až k nějakým pokrokům. Takhle jsem je musela odhadnout, vysvětlit základy freeridu a pak si s námi zajezdili. Doufám, že se jim to líbilo.
Lyžařskou instruktorku si nikdy nedělala?
Ne, to bylo jen tady. Spíš to ale nebylo učení, ale možnost si s námi zajezdit a podívat se na to lyžování ve volných terénech z našeho pohledu.
Čím se tedy živíš, když ne lyžováním?
Já jsem dokončila v září práva v Praze a nastoupila jsem do práce. Jsem ve státní správě.
Kolik času trávíš v zimě na horách?
Je to různé. Jak jsem začala pracovat tak to je prakticky každý víkend. Za studií to ale bylo markantně víc, třeba minulou zimu to bylo s přestávkami dva, tři měsíce. Většinou jsem co nejdřív, v předtermínu, udělala zkoušky a vyrazila na hory. Tak jsme to dělala celých pět let.
Tvoje o rok starší sestra Lucie před týdnem ohlásila konec závodní kariéry ve sjezdovém lyžování. Přemluvíš ji na freeride?
Já se o to snažím celou dobu. Ona se pořád vymlouvala, že se bojí zranění, což by pro ni byl konec sezony. Doufám, že půjde. Mám pro ní v rožku postavené lyže a čekají. Ona sama říká, že freestyle ne, ale freeride by rád zkusila. Nebudu ji k tomu nutit, ale přesvědčím ji.
Simona Hrstková vyjíždí na trat freeridového závodu Scott Czech Ride 2010 ve švýcarském Lenzerheide
