Jak jste si užila dovolenou ve Španělsku, ze které jste se právě vrátila?
Nabírala jsem tam energii. Byla jsem jak citron a potřebovala trochu nabrat pocit, že jsem spíš pomeranč… Abych se zas mohla smát a těšit se na Prahu a na práci.
Takže jste lenošila u moře?
Kdepak. Chodila jsem v Granadě do školy a bydlela s jednou holkou z Holandska ve stejném bytě. Floor studovala psychologii a hrozně se tam líbila všem klukům. Pořád jsme mluvily španělsky a dělaly chyby, ale protože svítilo sluníčko, tak to snad nikomu nevadilo…
Kolik jazyků už vlastně umíte? A který máte nejradši?
Nejradši myslím v angličtině. Ve francouzštině si připadám jako laskonka z cukrárny a němčina zas dělá divy a člověk je pak pořádnej a má všechno uklizený. V textech písniček ale pro mě jednoznačně vede čeština. Je nádherná!
Možná i díky tomu, jak poctivě studujete cizí jazyky, dostáváte role i v zahraničních produkcích. Vloni jste natáčela s renomovaným americkým režisérem Waynem Wangem film Last Holiday. Koho tam hrajete?
Marii, recepční v hotelu Pupp, která sem tam něco řekne a je celkem vtipná. A hlavně jsem si mohla zahrát s perfektní Queen Latifah (hip-hopová zpěvačka a herečka - filmy Dům naruby, Chicago, Taxi, pozn. red.). Film Chicago jsem i kvůli ní viděla asi pětkrát. Hrozně hezky se směje, výborně uvádí velký pořady a krásně zpívá. Fakt královna!
V tomhle filmu hraje i Gerard Dépardieu, setkali jste se při natáčení?
Setkali. Má v sobě kouzlo. A tak jsem s ním moc nemohla mluvit, protože jsem se vždycky začala šíleně červenat. No a to toho pak moc neřeknete… Ale vážně. Byl fajn, pořád se zajímal o kuchařské speciality a na place jsem z něj nespustila oči. Od takových herců se učit je možné jenom sem tam.
Líbí se vám Depardieu jako chlap?
No. Ehmm... Teď už teda ne… Ale jako Cyrano byl báječný.
Letos jste dotočila film Love Story Bathory s Jurajem Jakubiskem. Jaké bylo natáčení na hradě krvavé Čachtické paní?
Jedinečné a vyčerpávající. Měla jsem jako hrdinka, šestnáctiletá služebná Lucie, možnost dostat se do těch nejneuvěřitelnějších situací. Navíc se většina z nich odehrávala v kruté zimě. Jsem ráda, že máme natočeno a myslím, že to bude dost unikátní dílo.
Neodradilo vás od spolupráce s panem Jakubiskem to, že váš společný předchozí film Post Coitum nebyl příliš dobře přijat publikem ani kritikou?
Práce na Post Coitu byla perfektní. Hodně se zkoušelo, a tak jsem měla pak před kamerou maximálně vybudovaný svět. Třeba si ten film najde svého diváka až v jinou dobu. To nikdy nejde říct dopředu. Víno taky zraje různě.
Jenže o Post Coitu se mluvilo skoro jako o pornu, je tam hodně odvážných scén...
S tímhle nesouhlasím. Bylo to citlivě natočené. Asi by mi vadilo, kdybych se tam musela svlékat. Moje postava byla ale nejstydlivější holka, co znám. Prostě jako já. Tak jsem byla asi jako jediná v klidu.
S jakým režisérem byste si ráda zahrála?
S takovým, který se nebude bát změny. Baví mě se totiž měnit a stříhat a učit se všechno možné pro určitý projekt. Hlavně nehrát něco, co už jsem někdy objevila. To prchám, jak nejrychleji můžu. A hodně u mě vyhrávají riskantní podniky takzvaně nízkorozpočtové.
Když jsme se zmínily o tom stříhání, to jste taky podstoupila pro nějakou roli? Nebo už vás nebavilo být za vílu?
No, ono i když jsem ty dlouhý vlasy měla, tak ke mně stejně přicházely jiný než vílí role. A přesně loni o prázdninách mi došlo, že mě ty vlasy svazujou. V tanci, v pohybu, v běhu, v úsměvu... Teď mi jeden učitel v Granadě říkal, že si mě vůbec s dlouhýma vlasama neumí představit… Předtím mě neznal. Tak jsem pro něj od začátku ta holka, co má na hlavě vrabčí hnízdo…
Stíháte spoustu věcí najednou. Zpívání, hraní v divadle, natáčení, donedávna školu… Hodláte se s takovým nasazením věnovat herectví a hudbě i v budoucnu?
Nasazení graduje a já jsem na začátku. Ráda jdu na pokraj sil a totálního vyčerpání. I v divadle i v životě. Nejlepší je pocit, kdy zapomenu na hodiny…
Kdy jste jela v divadle naposled nadoraz?
V divadle každý večer, kdy hraju. Ať už Desdemonu, Morganu nebo Elišku v Tajemství. Jinak to nejde. Jednou jsem byla totálně vyřízená a řekla jsem si: tak dneska se budu tam a tam šetřit. Pak ta místa přišla, no a já ještě přidala plyn a makala jsem jak nikdy… Myslím, že jet jen napůl se prostě nesmí ani za nic.
A v životě?
Když zkouším novou věc. Jsem pak slepá a hluchá a vnímám jen to, co žiju na jevišti. Telefon pro mě neexistuje a všechno je tak nějak kilometry daleko…
Letos v létě hrajete na Hradě Desdemonu v Shakespearově Othellovi. Máte už za sebou i Julii. Je ještě nějaká role, kterou byste si chtěla u Shakespeara zahrát?
U Shakespeara je těžké spíš něco nechtít hrát… Ženská hrdinka je u něho vtipná, chytrá, odvážná a vždycky umí rychle zareagovat v situaci, kdy já bych jenom koukala a nezmohla se na slovo. No a u něho odpovím rychle jak střela a mrštně jak úhoř. Tak aspoň na jevišti, že můžu.
Jakou máte oblíbenou repliku?
Jednu sem tam používám: Už tak pozdě máme, že už je skoro brzy. Dobrou noc! To je z Romea a Julie.
MUŽ VAŠICH SNŮ VÁM NESMÍ BRÁNIT V MILOVANÉ PRÁCI
V Othellovi hrajete s vaším bývalým partnerem Michalem Dlouhým. Je to příjemnější, hrát s někým, koho dobře znáte, nebo je to spíš na obtíž?
S Michalem mě vždycky bavilo hrát. Máme na jevišti dost podobný smysl pro humor. Takže spíš černý. Vždycky vyrazí na jeviště jak mustang a běda, když ho chce někdo krotit. Je perfektní s ním držet krok a nenechat se semlít.
Jak jste trénovali populární škrtící scénu? Neměli jste chuť vyřídit si nějaké staré účty?
Byla to dost drsná choreografie. Musela jsem nejdřív zkoušet epileptický záchvat a dynamiku pohybů. Mají přesný temporytmus. Dost chodím běhat, plavu a vůbec všechno možný. Ale tenhle trénink mě vždycky zničil.
Od doby, kdy jste se rozešla s Michalem Dlouhým, si své soukromí střežíte. Proč?
Víc než moje povedeně nepovedený vztahy o mně vypovídá moje práce. To, co zpívám v textech, to, jaká se uskuteční premiéra, jaký se natočí klip. Lásky se mění a já umím o pocitech mluvit spíš na jevišti, jinak ne. A vůbec. Ať to dělá nějaký vztahový profík.
Dovedete si představit, že se někdy ,usadíte’ natolik, že budete mít rodinu?
Dovedu. Ale usadím je tak, že budou koukat! Ale ne na televizi. Pěkně ven a hrabat listí…
Co byste dělala, kdybyste potkala muže svých snů, a on by chtěl, abyste se kvůli němu vzdala kariéry?
Myslíte, že někdo, kdo vás má rád a ví, jak si své práce vážíte, by tohle měl chtít?
RODIČE JSOU TO DOMA, V PRÁCI JE TO HANKA A JIRKA
Váš nejnovější klip k písničce Úplně Down z posledního alba Boomerang teď s úspěchem prochází českými hitparádami. Je to jen záběr na váš obličej a v jednu chvíli se v něm rozpláčete. Jak to vzniklo?
Chtěla jsem udělat klip na jeden záběr. A musel v něm být příběh, který není vidět. Je jen ve výrazu a každý si ho může představit.
Na albu jsou vaše autorské písničky i ty, ke kterým napsala texty vaše maminka, třeba právě k Úplně Down. Musíte si být hodně blízké, když pro vás textuje písničky o lásce.
S Hankou už máme takový můj oblíbený rituál. První setkání s textem. Když mě dostane a jede mi mráz po zádech, je to neuvěřitelný. Třeba u písničky Boomerang. To je moje oblíbenkyně. A když jsem si poprvé zpívala Vítr, měla jsem pocit, že jiný text prostě na tuhle věc nemohla napsat. Máma umí jít naprosto na dřeň a k jádru věci. Žádný zbytečný řeči. A tak funguje i v životě.
Maminka vám píše texty, táta skládá hudbu... Nehádáte se při práci, jako se dcery a rodiče hádají? Je to trochu nezvyklý tandem…
Náš systém funguje tak, že řeknu, jakou písničku teď právě potřebuju zpívat. Jirka začne skládat. Ale je detailista, tak musím vědět hodně dopředu, co budu chtít za dva měsíce. Aby už nebylo třeba po Vánocích. No a když mu šlapu na paty, tak může přejít hotová věc k Hance a začne fáze textování. Já ji mám pak hotovou u sebe asi tak měsíc a hledám nejlepší cestu k jejímu zpívanému výrazu a vymýšlím, jak bude vypadat klip, a kde na něj seženu prostředky. Protože je většinou tak krásná, že si ho zaslouží.
Proč říkáte rodičům křestními jmény?
Rodiče jsou, když jsme doma. Když pracujeme, tak je to Jirka a Hanka. Taky pro ostatní, aby si to náhodou nechtěli plíst. Je to čistota žánru. A v práci to moc pomáhá. U práce prostě říkám věci naprosto bez servítků. Za to bych někdy dostala od rodičů přes prsty, protože jak makám, tak si nedávám pozor na vytříbenost jazyka. Ale to se nepočítá. Prostě se pracuje tak, aby to bylo to nejlepší.
KDE SE LOVÍ KAMARÁDI
Jaká byla vaše puberta? Prošla jste si vzdorovitým obdobím, nebo jste byla pořád ,hodná holčička’?
Já si dost drsně na svým okolí vydupávala svůj svět. To, že věci myslím vážně, to, že nejdu a nechci jít nejlehčí a vyšlapanou cestou. Ale nepřítel v tomhle období pro mě nebyla rodina, ale předsudky a rychlý soudy těch, co mě neznali.
Byla jste slavné dítě i teenager a to v tom určitě taky hrálo svoji roli. Obrala vás sláva o něco z normálního dětství?
Spíš bylo perfektní, že jsem si mohla povídat s lidmi, které jsem obdivovala a do té doby vídala jen v televizi. A taky mě vždycky bavilo číst dopisy a do Marmelády jich přicházelo tolik! A fotky různých kluků a holek, co třeba závodně tancovali nebo dělali karate. S několika si píšu doteď.
To ale obyčejné děti nedělají. Chodila jste si hrát s dětmi z domu, do kina a tak?
Jasně. Tak jako teď. Kino, čaj, narozky, tábory... nic se pro mě nemění. Kamarádi vždycky byli a budou na prvním místě. Mám na ně někdy víc času než na sebe. Pro mě je kamarádství hodně důležitý. A mí kámoši většinou vůbec nejsou lidi z branže. Baví mě obdivovat jiný světy. Když někdo něco umí a má tu práci rád, je radost si s ním povídat a ctít ho. A učit se.
Jaké světy třeba obdivujete, v jakých vodách své kamarády „lovíte“?
Věřím na setkání. Když máte někoho potkat, tak ho potkáte, i když se vám to třeba vůbec nehodí do krámu…Šachisté, architekti, medici, motorkáři, flamenko tanečnice, učitelé... Každý svět je nedosažitelně překvapující. To pak poslouchám a ani nedutám.
A CO DÁL?
Jak vidíte svojí nejbližší budoucnost? Kterému ze svých světů se teď budete věnovat?
Teď hlavně Othellovi, protože nás čeká měsíční maraton denního hraní. Na to se těším moc. A už jsme zjistili po těch červencových bouřkách, že nejlepší je dohrávat v dešti. Takže přijďte, i když prší! A v září zas nastane moje oblíbená sezona zpívající. Boomerang má v sobě ještě pár ukrytých pokladů.
Jakých pokladů? Chystáte nějaké koncerty nebo klipy?
Ta deska je plná neuvěřitelných melodií a nápadů. Pár singlů ještě čeká na svého posluchače. Můj úkol je dát jim život a možnost zaznít. Baví mě sledovat, jak písnička funguje a jestli ji někdo přijme za svou tak, že si ji zazpívá, když je mu zvláštně u srdce. Nebo mu třeba pomůže, když se na něj kámoš vykašle. To je jejich cíl a mise.
| LUCIE VONDRÁČKOVÁ (26) Narodila se 8. 3. 1980 v Praze překladatelce a textařce Haně Sorrosové a skladateli Jiřímu Vondráčkovi. Má mladšího bratra Davida. Hudbě a herectví se věnuje od raného dětství, před kamerou poprvé stála v sedmi letech. Vystudovala pražskou konzervatoř a Katedru teorie kultury na FF UK. |
