Staré Město není pro malé dítě zrovna ideální prostředí. Kam chodíte na písek?
Jsou tady poblíž dvě dětská hřiště, anebo na Žofín. Jeden z důvodů, proč pořád zůstávám v centru, je ten, že moji rodiče bydlí pár minut od nás, a tak si můžeme navzájem pomáhat.
Vizitka* 27. 8. 1967 se Lucie Talmanová narodila v Praze - Bubenči |
Chůvu jsme si kvůli ochraně soukromí naší rodiny najmout nikdy netroufli. Ale naštěstí jsem měla kamarádku a mám babičku a dědu, což je jedna z výhod relativně starých matek. A i když jako máma to říkám s velkým smutkem, děda je pro syna nejdůležitější nade vše.
Co tatínek? Před rokem složil poslanecký mandát a mohl požádat o státní příspěvek na rodičovské dovolené.
(Směje se.- pozn. red.) I když už nepůsobil ve Sněmovně, byl stále ještě velmi vytížen jako předseda ODS. A ani jednoho z nás to nenapadlo.
Zato teď jste poprvé od porodu doma vy. Teprve čtvrtý měsíc na "mateřské", která skončí, jakmile byste se dostala do Senátu. Kvůli práci si syna užíváte asi méně než většina maminek.
Užila jsem si ho dost, protože jsem se rozhodla mu věnovat veškerý svůj volný čas. Nepatřil v posledních letech kultuře ani kamarádkám. Patřil jemu. Je jasné, že vždycky se mi po něm bude stýskat a budu si přát, abych s ním mohla trávit víc času.
Nepředpokládám, že vás do práce žene výplata. Kdybyste chtěla, mohla byste přece být se synem víc.
Synovi byly v červenci tři roky a málokterá maminka má ten luxus, aby byla s dítětem déle doma. Kývla jsem na nabídku kandidovat do Senátu především proto, že mám pocit, že ta léta ve Sněmovně bych měla nějak zúročit. Chci si říct: je za mnou dobrý kus práce. Ve Sněmovně nevidíte tak jednoduše bezprostřední výsledek. Senátor má šanci lobbovat pro správnou věc, stát se malým místním ombudsmanem. To mě baví. A troufám si říct, že jsem jeden z mála lidí, vzhledem ke svým zkušenostem, kdo může otevřít mnoho dveří, do nichž se třeba starosta malé obce nikdy nedostane.
Zastoupí vás manžel? Má jako podnikatel teď na syna víc času?
Má. A také syn už je ve věku, kdy pro něj začíná být parťákem. Ta proslulá věta: vítám tě a přijď zase za tři roky, má něco do sebe... Teď mi to zase feministky nandají. První roky života ale zkrátka patří miminko spíš mamince, tatínek nastupuje později.
Co spolu podnikají?
Jezdí na kole, sportují, letos už Nicolas i lyžoval.
Sportujete s nimi?
Sport mě nikdy nechytl. Dvojka z tělocviku mi od malička kazila vysvědčení, takže já se všeho zúčastním jako týlová zajišťovací jednotka. Dbám na to, aby bylo pořád co jíst, co pít, s sebou suché tepláky a šusťáky. To je moje úloha a docela se mi zamlouvá. Teď jsem ale zjistila, že se prodává poměrně kvalitní kolo s přídavným elektromotorem, tak možná půjdu touhle cestou.
Co Nicolase nejvíc baví?
Těžká technika, bagry, buldozery, velké traktory, v době žní kombajny a až napadne sníh, tak sněžné pluhy. A samozřejmě popeláři. S některými, co tady jezdí, už se osobně zná.
Oblíbil si dědečka, kdo byl v dětství váš nejbližší dospělý?
Babička. Přála bych si být jako ona.
Jaká byla?
Skvělá. Čím jsem starší, tím víc si vážím toho, že jsem s ní mohla vyrůstat až do jejích dvaadevadesáti let. Babička měla své první dítě taky shodou okolností až ve 40. letech a o tři roky později stihla mamince ještě pořídit brášku. Měla neuvěřitelně pozitivní přístup k životu, který já sice do vínku nedostala, ale je pro mě velkým vzorem a inspirací. I přesto, že jsem spíš pesimista a introvert, byla bych ráda jako ona. A ono se to naučit dá. Babička zvládala složité životní situace s neuvěřitelnou silou, úsměvem a nadhledem. Čím dál víc ji obdivuji a snažím se tomuto ideálu alespoň trošku přiblížit.
Proč vás vlastně vychovávala babička?
Protože v normální slušné rodině je běžné, že seniory nedáváme do domova důchodců, ale postaráme se o ně. Takže, když mi bylo dvanáct, sestěhovali jsme se s babičkou dohromady, abychom se o ni mohli postarat. Do té doby jsme bydleli nedaleko, stejně jako já teď se svými rodiči. Je jasné, že bude-li to v mých možnostech a také jejich vůle, budou jednou své stáří trávit se mnou.
Vaše babička porodila druhé dítě ve stejném věku, kolik je teď vám. Také byste ještě mohla pořídit synovi sourozence.
Tak odvážná nejsem. Nechci riskovat.
Můžete už s odstupem zavzpomínat, jak se zrodila láska mezi vámi a Mirkem Topolánkem?
Na začátku určitě stála pověstná chemie, ale považuji to za intimní sféru a neumím se z toho vypovídat. Teď jsem čerstvě vdaná, zamilovaná a počátky vztahu ještě neumím analyzovat. Možná až mi bude osmdesát.
Byla jste léta nekorunovaná Miss parlament. Nejspíš kolem vás kroužily davy mužů...
To je směšné. Kdepak, takhle to v politice nefunguje.
Opravdu? Není převážně mužské prostředí přece jen k hezkým ženám shovívavější?
Politika je extrémně konkurenční prostředí, kde se bojuje hlava nehlava, žena nežena. Tam tohle neplatí.
Často se schováváte za citát, že nic vysvětlovat nebudete,
protože přátelům nemusíte a nepřátelé neuvěří. Jenomže vaši voliči vesměs nejsou ani jedni z jmenovaných. Máte je získat, ale mlčením to asi nebude.
Blog Lucie Talmanové
To se týkalo pouze dezinterpretací mého soukromého života. Našla jsem si teď příjemnou platformu, jak čtenářům nabídnout svoje názory, aniž by je někdo korigoval: blogy u vás na iDNES.cz. I když teď jsem autorsky lenivá, protože jsem se o prázdninách věnovala synovi a nepřišlo mi úplně vhodné psát o koupání.
Možná byste získala lidštější rozměr a potěšila spoustu voličů.
O soukromí, kterého se týkaly slavné fotografie z naší dovolené, jsem psala jen v prvním blogu. Od té doby se vyjadřuji jen k politice.
Očima autorkyŘíká se, že je zdrženlivá a upřímná. To sedí. A nejen proto, že se zoufale snaží chránit soukromí, jak sama říká. Spíš za to může technický přístup k životu. Při zmínce o Kutnohorsku, odkud kandiduje do Senátu, překvapí číslem 7,2 roku, k němuž došla násobením všech víkendů do svých 15 let, přičetla dvouměsíční prázdniny a potom odhadla, kolik času na chalupě rodičů strávila v pozdějším věku. Na manželovi oceňuje vytrvalost, píli, pracovitost a pozitivní energii. Mám dojem, že stejné vlastnosti obdivovala u své milované babičky. |
Myslím, že žádná žena nenakupuje ráda, že je to pověra. Vyřeším nákup, je-li příležitost, ale že bych v dámské společnosti podnikala nákupní výlety? To ne. Kromě toho například domácí techniku, lednicí počínaje a konče elektrickými natáčkami, nakupuji přes internet, protože nabízí zajímavé slevy.
Vy jste doma ta, která vybírá lednici?
Já jsem šéf přes pračky, sušičky, ledničky, mixéry a manžel přes televize a věci s tím související, protože to mě strašně nebaví. Můj sen je domácnost bez televize. Její sledování je ztráta času.
Ani zprávy nesledujete?
Ne, ty si rychle přečtu na internetu.
Mluví vám manžel do oblečení?
Kdybych si šla koupit šaty na nějakou výjimečnou společenskou událost, vzala bych ho s sebou. Ví, že nejsem typ volánků a sukýnek, na výstřihy si moc nepotrpím. Respektuje, jak se oblékám.
V jednom rozhovoru jste tvrdila, že nikdy nebrečíte. Vážně?
V souvislosti s politikou určitě nikdy, to mi opravdu za slzy nestojí. Jakmile si to prostředí pustíte až takhle k tělu, pak v něm nemáte co dělat.
Kudy tedy "upouštíte" emoce?
Doufám, že ne doma. Stačí se někde vypovídat.
Ženy se často chtějí vypovídat a muže tím spíš obtěžují. Jak je to u vás?
S tím problém nemám. Mám rodinu i přátele.
Vychovala jste dvě děti předchozího partnera a nedávno jste přiznala, že rodina zkrachovala kvůli vám. Tvrdíte, že jste příliš energie věnovala práci a málo rodině. Vzala jste si z toho vztahu ponaučení?
Ano. Že už stejnou chybu víckrát neudělám. Není to o tom, jestli jste doma v pět nebo v osm, ale o jasně daných prioritách. Důležité je, nepustit si nic dalšího do srdce. Všechny ošklivé věcí musí zůstat před domovním prahem.
