Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Lucia Šoralová: Neexistují náhody, jen splněná přání

  4:59aktualizováno  4:59
Pro milovníky muzikálů je Lucia Šoralová zárukou kvality. Ostatní si ji spíš vybaví jako nápadně křehkou postavičku s velkýma očima nenápadně plující ve vodách českého showbyznysu, bude hodně i těch, kteří ví, že je dlouholetou partnerkou muzikanta a producenta Ondřeje Soukupa.

Zpěvačka Lucia Šoralová | foto: Ivo Kiapeš

Jste Slovenka, ale máte exotický vzhled, kde je jeho původ?
Když jsem ve Španělsku, mluví na mě rovnou španělsky. V Itálii říkají, že jsem jejich, stejně to tvrdí  v Izraeli, v arabské části jsem klidně Arabka. A když mi jednou kolega Bob Klepl vysvětloval své ruské kořeny, tak o mamince Arménce řekl, že vypadá stejně jako já.

O Lucii Šoralové

  • Narodila se v roce 1977 v Bratislavě.
  • První pódiové zkušenosti získala ve slovenském souboru Lúčnica, díky angažmá v muzikálu Vlasy se v roce 1996 přestěhovala do Prahy.
  • Vystudovala Konzervatoř Jaroslava Ježka a od té doby účinkovala v mnoha muzikálech v Čechách i na Slovensku: Dracula, Krysař, Hamlet, Johanka z Arcu, Tajemství, Miss Saigon...
  • Vydala i dvě sólová alba, v roce 2002 a 2005. V současnosti chystá v pořadí třetí album, tentokrát s texty Michala Horáčka.
  • Od ledna příštího roku uvede Švandovo divadlo Český kalendář, kde bude spolu s  dalšími kolegy zpívat Villonské balady. Druhý, zatím utajený projekt chystá s Petrem Butkem a Sašou Minajevem.
  • ŽIje v Praze, je svobodná a bezdětná. Jejím přítelem je muzikant, hudební skladatel a producent Ondřej Soukup.

Tak to zkusme usadit přes rodiče. Odkud pochází?
Tátova babička z máminy strany byla maďarská Židovka, ale druhá prababička byla zpola Turkyně. Z máminy strany mám taky maďarské kořeny, ale ona sama má oči, jako kdyby vypadla cikánům z kočáru. Jenže to celá rodina popírá, přitom já bych to tak chtěla.

Proč byste chtěla romské geny?
Miluju romskou kulturu, líbilo by se mi, kdybych jí v sobě kousek měla. I když v srdci ji mám. Když jsem zpívala v Lúčnici, říkali mi naši romští muzikanti: "Stejně si ty naša".

Rozhodně máte jejich temperament. Jak se vám s ním žije?
Dost dobře na pódiu. A pak mezi lidmi, co bývají většinu času upnutí, takzvaní kravaťáci. Oni milujou, co sami nemají. Ale jinak bývá můj temperament i na škodu.

A to kdy?
Třeba v jednání s nadřízenými, kdy slovo vyjde z člověka rychleji, než ho stihne domyslet.

Stalo se, že jste hodně přestřelila?
Ježíš, to se stalo asi milionkrát.

Co s tím pak uděláte?
Trápím se tím. A snažím se vysvětlovat. A to je podle mého přítele největší průser. "Když už něco uděláš, tak zvedni hlavu a tvař se, že to tak mělo bejt," říká.  Ale já prostě chci všechno vysvětlovat.

A uspějete?
Někdy jo. Věřila jsem od dětství tomu, že neexistuje nic zlého či bolestivého, pokud se to vysvětlí. Když jsem byla malá a někdo mě neměl rád, měla jsem tendenci za ním chodit a vysvětlovat, že je to asi nedorozumění... A teprve někdy před třicítkou mi došlo, že s tím nic neudělám. 

Kostýmní zkouška muzikálu Robin Hood (Martina Tóthová a Lucia Šoralová)

Co se stalo, že jste se smířila? 
Já zjistila, že to tak prostě je. Že je tisíc pohledů, tisíc realit. Každý se na věci dívá jinýma očima a s jinou zkušeností. Že někteří lidé si voní a jiní prostě ne. Ale zase je příjemné vědět, že svou realitu si volíme sami.

"Jasně, že jsem si nepředstavovala, že přijde ženatý princ a budeme žít na hromádce."

Diskutujete ráda?
Strašně ráda a jsem celkem slušný demagog. Přesvědčím i mrtvého, že je živý.  Není to ale moc cenná výhra, když víte, že tu sílu či dar přesvědčit máte, je to tedy jen otázka času, nedozvíte se vlastně nic ryze pravdivého. Tak to je teď moje největší výzva. Vydržet, poslouchat a nepřesvědčovat.

Jste raději mezi ženami nebo muži?
Jednoznačně mezi chlapama. Už se to lepší, ale měla jsem donedávna úplně brutální nevztah k ženám.

Čím to?
Nevím, nemám ráda věci za roh, nemám ráda takový ten ženský způsob. Chlapi jdou na věc přímo, jsou vlastně bezelstní a to je tak krásný. Přece už tříletá holčička dostane svého tatínka tam, kam chce. A to mě děsí.

Co se stalo, že se to začíná zlepšovat?
Možná jsem objevila, že zárodky těch hrůz jsou i ve mně. Vím o nich, ale snad je nepoužívám. Nenávidím je tak, že si raději podělám vztah, než bych je použila.  Teda já doufám, že je nepoužívám, protože pokud zjistím, že ano, asi se oběsím.

To pak záleží na tom, co považujete za typicky ženské. Vy nedrbete?
To trochu patří k téhle branži, v divadle probíhá často takové to kecání o ničem.  Ale pak člověk potřebuje chodit i do jiných společností, aby mu z toho nešvihlo.

Jednou ale ke kumštýřům patříte, ani na jevišti vám není líp?
Tam je mi nejlíp, tam jsem to já. Uvolněná a svobodná. Abyste pochopila, jsem  uvnitř takový podivný mix někoho totálně otevřeného a emotivního s někým velmi nesebevědomým a ustrašeným. Divadlo je pro mě terapie.

Na jevišti panika opadne?
Opadne. Tam je přesně domluvené, co se bude dít. Nikdo se mě nemůže jinak dotknout, než je to narežírované, hlavně lidé nemůžou na jeviště, to je velká jistota.

"Domov mám tam, kde je Ondřej."

Čili nic vás nemůže zaskočit nebo překvapit. To je ten důvod?
To zase ne. Někdy mám ráda překvapení. Já jsem na to vlastně nepřišla do dneška, s čím přesně mám problém. A ještě ke všemu to není pravidlo. Teď jsem  při rozhovoru s vámi úplně v pohodě, ale taky jsem nemusela být. Dopředu to nevím. Když jdu někam na večírek nebo do společnosti, tak potřebuju  přesně vědět, kdo tam bude, abych se na to připravila. A pokaždé je to takové malé překvapení, co se se mnou bude dít.

Jaké máte v životě cíle?
Cíl postrádá poetiku. Nemám cíle, mám touhy.  A pro ně se umím nadchnout jako malý dítě.

Ondřej Soukup a Lucia Šoralová - Křest 3CD Ondřeje Soukupa

Ondřej Soukup a Lucia Šoralová

Po čem toužíte?
Od dětství jsem chtěla mít krásný harmonický vztah a z toho pak plynoucí rodinu. Prostě domov. A ten já mám tam, kde je Ondřej. Taky jsem chtěla zpívat a živit se tím, tedy dělat jen to, co opravdu miluji. Ještě snít nepřestávám...

Ondřej je ženatý. Vadí vám, že se nerozvedl?
Mně to nepřísluší komentovat. To je jejich věc. Možná je v tom i kus pohodlnosti. A asi bychom se všichni dostali na čas do středu pozornosti médií a to není příjemný. Tak proč to dělat?

A chtěla byste, aby byl rozvedený?
Jasně, že jsem si nepředstavovala, že přijde ženatý princ a budeme žít na hromádce. Ale když vidím kolem sebe lidi, kteří jsou na vrcholu života, měli by plodit děti, ale místo toho jsou sami a ani nevěří, že někoho potkají, tak si říkám, jak je to mezi námi s Ondřejem vzácný. Podstatný je obsah, ne forma.

Co děti?
A co děti, mají si kde hrát?

"Miluju romskou kulturu, líbilo by se mi, kdybych jí v sobě kousek měla."

Dobře, děti jsou tabu. Tak tedy, kdo je ve vašem vztahu ten dominantní?
Mně se snadno přisuzuje role té silné, té co to válcuje a velí, protože jsem temperamentní a tmavovlasá. Vypadá to, že mám všechno pod palcem, ale ve skutečnosti je to úplný nesmysl. Potřebuji ke svému muži vzhlížet a následovat ho. Jiného bych ani nemohla mít, protože bych ho zapudila.

Podporuje vás Ondřej v muzice? 
Není to tak, že by někam prosazoval "svý" lidi, ale podporuje mě, když mám své nejistoty. Je první, komu zahraju nové věci. On mi řekne svůj názor, dodává mi jistotu a sílu.

A když vás kritizuje, dáte na něj?
Nejdřív musím svádět boj sama se sebou. Většinou mám totiž jasnou představu o tom, co chci a jak to cítím. Třeba řekne, že je píseň dobrá, ale obyčejná, že to chce nějak okořenit, tak já se v tom chvíli maceruju, ale pak hledám a měním.

Můžete si dovolit mluvit i do jeho práce?
Můj názor ho samozřejmě taky zajímá. Ale on je chytřejší, starší a vidí věci z nadhledu, tudíž odpadá ten boj a taky to macerování...

Napsal někdy něco jen pro vás?
Ne úplně, jen kvůli mně jednu věc dodělal. Bylo to tango - Canalla. Měl takový motiv, který se mi líbil, a tak ho rozvedl a dodělal. Otextoval ho pak náš španělský kamarád Gabriel Sopeňa a já ho měla na desce Poušť.

A kdo vás přiměl po letech postavit svou současnou kapelu, začít znova koncertovat a pracovat na nové desce?
Impulsem byl Michal Horáček a lyrikál Kudykam, kde jsem měla možnost zazpívat si hlavní ženskou roli. Vyrostla jsem na Haně Hegerové a na muzice dvojice Hapka - Horáček a snila o tom, že bych s nimi mohla jednou pracovat. Náhody neexistují, jsou to jen splněná přání a vyslané myšlenky, které jsme už třeba i zapomněli. A tak dnes hraji vlastní šansony na texty Michala Horáčka se svou kapelou La Alma.

Nová deska bude šansonová?
Ano, ale to už bylo i moje první cédéčko. Jsem ale schopná zazpívat i klasickou velkou kantilénovou píseň, což ostatně zpívám i v muzikálech. A milovala jsem vždy i etno hudbu, tak se stalo, že jsem na druhém cédéčku na chvíli odbočila z cesty. Tenkrát se hodně hrálo elektronické etno a to byl pro mě takový přípustný kompromis. Jenže to nevyšlo, kompromisy jsou cítit.

Takže potřetí se vrátíte tam, kde jste doma?
Michal Horáček dal před časem do pléna Villonské balady, ať je zhudební, kdo chce a má chuť. A to mě inspirovalo. Baví mě to, já za slovy, když se mi líbí, slyším muziku. To je pro mě momentálně nejvíc: psát muziku.

Lucia Šoralová

Očima autorky

Říká se, že kombinace malé holčičky a zralé ženy je vzrušující. Podle všeho muži po takové proměně čas od času touží a Ondřej Soukup ji má doma. Lucia vypadá jako panenka, ale hlas má po hříchu ženský. Zní nečekaně dospěle a sametově. Řekne jím toho o sobě spoustu, ale nepustí vás, kam nechce. A když to zkusíte, pootevře na kousek v ten moment jen vám, ale běda, když chcete přivést celou partu. Rozvíjí myšlenky rychle, když cítí, že je pochopena, ale stejně rychle je utne, když se nechytáte. Mluví taky rychle, vymýšlí si nová tvarosloví a mezitím si stihne lakovat nehty rudým lakem. Přestože se chová  hodně bezprostředně, nenechte se mýlit, nedopustí, aby se věci vymkly kontrole.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní...
Vivien Westwood dorazila do Brna. Značka představila nejnovější kolekci

Zlatým hřebem 50. ročníku brněnského veletrhu módy Styl a Kabo se stala nedělní přehlídka Vivien Westwoodové. Bylo to vůbec poprvé, co britská návrhářka...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Příběh Mirky: Syn bude otcem, ale dítě nejspíš není jeho

Tak jsem se dočkala, budu babičkou. Mám skvělou snachu, bezvadného syna a další důvod k radosti je na cestě. Jenže snacha se mi přiznala, že dítě možná nebude...  celý článek

Jít se koupat znamenalo vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se...
OBRAZEM: Koupání před 50 lety: s nubianem, kostkovanou dekou a matračkou

Jít se koupat znamenalo ještě před půl stoletím vyjít ze vrat a k vodě urazit kus cesty. Se srolovanou kostkovanou dekou v podpaží a taškou přes rameno. V ní...  celý článek

Magazín Vogue je ikonou mezi dámskými magazíny.
Magazín Vogue udává trendy už 125 let. Nyní ho ohrožují sociální sítě

Magazín plný luxusu, který si zamilovaly ženy po celém světě, odstartoval kariéru mnoha topmodelek a návrhářů. A přestože je Vogue stále prestižní titul, ubývá...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Další z rubriky

Billie Piperová
Piperová: Ve třiceti po mně nemůžete chtít, abych vypadala na dvacet

Britské herečky Billie Piperová (34) se dotklo, že se do ní opřeli někteří novináři kvůli vráskám. Po třicítce očekávala, že se podobným článkům vyhne. Jak...  celý článek

Neuroložka prof. MUDr. Marcela Lippertová-Grünerová, ph. D. působila celou řadu...
Neuroložka: Mozkové buňky umí spáchat sebevraždu, ale to my nechceme

„Mozkové buňky mohou spáchat sebevraždu. Mají jakýsi,červený knoflík’, který buď stisknou, nebo ne. My se je snažíme přesvědčit, aby ho nemačkaly, protože je...  celý článek

Salma Hayeková (Londýn, 5. prosince 2016)
Ve svém věku už nemusím vypadat dokonale, je to výhoda, říká Hayeková

Herečka Salma Hayeková (50) nikdy nepodléhala hollywoodským trendům a nesnažila se mučit v posilovně jen proto, že to je zrovna v kurzu. Pro svou postavu toho...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.