Pro desítky tisíc Američanů brzy nastane hodina pravdy. Bolestná, či radostná. Za pouhých 150 dolarů (2 400 Kč) si od tohoto týdne mohou v lékárnách koupit test otcovství a během krátké doby rozřešit palčivé otázky á la: Je můj syn opravdu můj?
Testovat otcovství se pochopitelně dalo i předtím, revoluce je dle prvních ohlasů však právě v nízké ceně sady Identigene a snadné dostupnosti tohoto testu. Dříve bylo vše komplikovanější a testování několikanásobně dražší.
Ještě nikdy to nebylo tak jednoduché
„Když mi žena řekla, že budu otec, chtěl jsem mít jistotu, že dítě je opravdu moje,“ říká v reklamní upoutávce zákazník jménem Tim McCoy. „Několik dní po testech DNA jsem dostal výsledky a získal jistotu, že moje skutečně je a že se ženě konečně můžu zpříma podívat do očí.“
Samozřejmě, ne vždy to dopadne takto „dobře“ - podle odborníků citovaných americkým tiskem přibližně pět až deset procent testů ukáže, že otec není ve skutečnosti biologickým otcem svého dítěte.
Jak to vše funguje? Jednoduše: otec, dítě (a případně matka) sondovacím štětečkem párkrát přejedou po sliznici v ústech a odeberou tak vzorky, které poté pošlou laboratoři. Písemně či přes internet se pak za několik dní dozvědí výsledky.
Testovací soupravu je možné objednat i přes internet, cena je však o 100 dolarů vyšší, objednávka do zahraničí navíc vše zdraží o dalších padesát dolarů na poštovném (tedy na 300 dolarů, zhruba 5 000 Kč).
V České republice je možné přes některé lékárny bez potíží objednat test otcovství různých firem už zhruba sedm let. Jen se o tom poměrně málo ví, neboť dle odborníků jsou tyto testy na hranici etiky.
„My jsme se rozhodli do lékáren nedodávat, protože to nepovažujeme za příliš etické. Ale pokud lékárník zavolá, že má zákazníka, jsme schopni test lékárně poslat, v tom není problém,“ říká Marek Minárik, šéf jedné z největších laboratoří, které DNA testy otcovství provádějí - Genomac.
Upozorňuje především na fakt, že české zákony nejsou tak tolerantní jako americké. V Česku totiž k tomu, abyste mohli nakládat s biologickým materiálem druhé osoby, potřebujete její souhlas.
Pokud si například matka není jistá, kdo je otec jejího dítěte, a chce „otestovat“ svého muže, musí mít jeho souhlas. „Byť samozřejmě firmy už nemají jak prozkoumat, jestli třeba podpis otce pod matčinou žádostí o test otcovství není falešný,“ říká Minárik.
A to je další důvod, který formálně stále tak trochu brání rozšíření testů do lékáren: v Česku laboratoře na rozdíl od Ameriky nepřijímají veškeré biologické vzorky jako třeba vlasy, nehty, vzorky spermatu z prostěradla a podobně. Analyzují jen vzorky odebrané speciálním štětečkem ze slin. „Je to taková pojistka, jak zajistit, aby o tom ta druhá osoba skutečně věděla. Je jednoduché někomu sebrat vlas a pak zfalšovat jeho podpis na souhlasu, ale kartáčkem do úst se mu jen tak nevloupáte,“ popisuje Minárik.
I v USA se nyní rozhořela debata, zda nebývalá dostupnost genetických testů nepřinese více škody než užitku. „Všichni bychom se měli opravdu pořádně zamyslet a udělat krok vzad. A uvědomit si, že tohle je opravdu zcela jiná kategorie testu,“ řekla stanici NBC R. Alta Charoová, profesorka práva a bioetiky na univerzitě ve Wisconsinu. „Je to totiž chvíle, která může zcela změnit váš život.“
