Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Točit erotickou scénu chvíli po porodu nebylo příjemné, přiznává Lenka Krobotová

  0:06aktualizováno  0:06
Na první pohled působí křehce a zranitelně, ale málokdy hraje takové role. Daleko víc září v dramatických úlohách složitých žen na divadelních prknech a poslední dobou i televizní obrazovce. Herečka Lenka Krobotová sice pochází z divadelní rodiny, ale doma jí vyrůstá alespoň jeden malý muzikant.

Lenka Krobotová při rozhovoru pro OnaDnes.cz | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Lenka Krobotová

  • Narodila se 10.3.1977 v Plzni, herečce janě Doulové a režisérovi Miroslavu Krobotovi.
  • Po začátcích ve spolku Kašpar nastoupila na DAMU a později do Dejvického divadla.
  • Ztvárnila mnoho významých divadelních  rolích (Grušenka v Karamazových, Stella v Tramvaji do stanic Touha, Aglája v idiotovi aj.)
  • Ve filmu se poprvé ukázala jako Nanerl v Herzově Mozartovi, větší roli na filmovém plátně získala až s dramatem Restart, naposledy hrála v Díře u Hanušovic.
  • Diváci ji znají i ze seriálů: Dobrá čtvrť, Hraběnky, Kriminálka Anděl, Nevinné lži nebo nově Až po uši. 
  • Je vdaná, manžel Václav Havelka hraje v kapele Please the Trees a vychovávají spolu syny Šimona a Eliáše (4 a 6 let).

Jaké to bylo hrát manželku Ondřeje Vetchého v Nevinných lžích? Mnohé z nás o tom jako holčičky snily…
Pro mě bylo překvapením a poctou hrát manželku Ondry Vetchého, kterého si jako herce moc vážím. Přiznám se, že jsem z toho měla dokonce trochu trému. Je to velmi mrazivý příběh, který se točí okolo internetu a nebezpečí, jakým může být pro mladé lidi. Ten manželský pár, který tvořím s Ondřejem, kvůli němu vlastně přijde o svoji dceru. Příběh se pak zaobírá jejich dalším vztahem a otázkou viny a trestu pro ty, kteří internet takovým způsobem zneužívají.

Oslovilo vás to jako matku osobně? Nenapadlo vás třeba při natáčení, že byste měla děti víc kontrolovat?
Nás to naštěstí s manželem napadlo a napadá. Myslím, že to musí napadnout časem každého milujícího rodiče. Mluvili jsme o tom hodně během natáčení i s Ondřejem, který je velmi citlivý na tyhle věci, jsou to bohužel opravdu aktuální témata, o kterých je třeba mluvit. I proto jsem moc ráda, že jsme mohla být součástí toho příběhu. Naštěstí naši synové jsou ještě malí, mají zatím čtyři a šest let, takže ještě neznají ani iPad.

To je v dnešní době spíš výjimka, nedávno jsme psaly o tom, že tablet se pomalu stává prvním dětským slovem před máma a táta…
Tak máme DVD přehrávač, na kterém jim pouštíme pohádky a samozřejmě s manželem máme každý svůj laptop. Ale je nám jasné, že nedáme dítěti do pokojíčku počítač bez jakýchkoliv dalších informací. Je potřeba o internetovém nebezpečí mluvit a děti varovat upřímně a ze všech stran. A s tím počítačem je podle mě lepší, když ho zatím necháme třeba v obýváku, aby byli pod naším dohledem.

Podívejte se na ukázku z televizního filmu Hra s Lenkou Krobotovou a Ondřejem Vetchým: 

A rostou vám doma malí muzikanti nebo herci?
Starší syn evidentně zdědil hudební geny ve velké míře po tatínkovi, protože za bubny usednul poprvé v jednom roce. Dneska už je schopný manžela v jeho skladbách doprovázet téměř bez chyby. A to ne, že by ho do toho manžel nutil, on chce opravdu sám. Bicí tedy máme na chalupě, kde chce manžel většinou odpočívat, tak ho nahání spíš syn (smích). Takže bych se vůbec nedivila, kdyby měl svojí kapelu nebo se jednou živil jako hudebník.

To musíte mít doma docela hlučno, ne?
Manžel hraje na kytaru, syn na bicí a občas je to o nervy. Ale naštěstí to synovi jde a drží rytmus, tak se to dá vydržet. Raději si ale jeho bubnování schováváme na tu chalupu, kde je víc místa a člověk se přeci jen může odebrat někam jinam.

Jaké bylo vaše dětství jako dcery herečky a režiséra? Byla pro vás divadelní šatna druhým domovem?
Jako malá jsem brala jejich zaměstnání jako jakékoliv jiné, až později v pubertě jsem musela do nějakého formuláře napsat povolání rodičů: herečka a režisér a bylo mi to trapné. Tehdy bych tam raději bych napsala třeba úřednici nebo zubaře jako ostatní. Divadlo pro mě ani nebylo druhým domovem, občas jsme tam šli na pohádku nebo na Mikuláše, ale netrávili jsme dětství po šatnách.

Vás herectví prý docela dlouho nezajímalo, proč jste změnila názor?
Na konci gymplu mě oslovili ze spolku Kašpar, že potřebují záskok a já jsem jim v nějakém oparu mysli slíbila, že to zkusím, i když jsem se do té doby držela od herectví dál. No a nějak mě to chytlo a s určitou drzostí jsem si řekla, že to zkusím na DAMU, přestože na herecké děti se tam kouká přísněji než na jiné.

Fotogalerie

Takže jste tam šla bez přípravy?
Připravovala jsem se poctivě, nechtěla jsem tam jít nepřipravená, to už by asi byla přeci jen moc veliká drzost. Máma tehdy pracovala s Věrou Galatíkovou, tak jí poprosila, jestli by se na mě nepodívala a neporadila mi trochu s úpravou monologů. No a ona tehdy mamce řekla, že to cenu asi má a párkrát mi dala nějaké tipy.

Jaký byl pocit nastoupit do souboru Dejvického divadla jako dcera režiséra?
Ono to nebylo naráz a nijak jednoduše, nejdřív přišla nabídka od režiséra Lukáše Hlavici na Grušenku v Karamazových. Ptala jsem se táty, jako táty i jako uměleckého šéfa, co si o tom myslí. A nebyl teda úplně nadšený, ale řekl tehdy, že bych to měla zkusit. Karamazovi byli velmi úspěšní a ukázalo se na nich, že jsem snad schopna určité spolupráce. V rámci stipendia jsem tedy zkusila Oblomova, s tátou jsme se dokázali odpoutat od svých rodinných vazeb a v pohodě v rámci souboru a zkoušek fungovat. Pak se mě vlastně ostatní ze souboru u táty zastali, že asi nebudu úplně marná a že by mě mohl přijmout na stálo. Dodneška jsem za to moc ráda, protože je to pro mě úžasné angažmá po všech stránkách. Vůbec si zatím nedokážu představit, pro co bych ho opustila.

Jaký je váš otec při práci? Já si jako režiséra představuji dominantního člověka, co na všechny křičí, váš otec ale působí jako přesný opak…
On je to částečně jenom dojem, táta je docela otevřený člověk, spíš má takový svérázný projev. A dobrý režisér určitě nemusí křičet, hlavní je, aby věděl, co chce a jak toho dosáhnout. A to táta ví a umí a má u ostatních přirozený respekt. U nás v souboru jsme už tak sehraní, že poznáme jeho názor pomalu už z toho, jak na nás při zkoušce kouká.

Takže není melancholický introvert?
Tak trochu určitě bude, ale u něj se to podle mě s přibývajícím věkem proměňuje jinak , než většině lidí. Navíc po padesátce se stal i hercem, při natáčení i zkouškách dělá fórky a vyloženě si užívá příjemnou společnost, když na to přijde.

Může být herec introvert?
To je těžká otázka. Myslím, že pro herce je důležité, jak se svými dispozicemi v tomto smyslu dokáže pracovat. Ale mělo by to být důležité i pro každého z nás, i v běžném životě. Ideální je, když se naučíme tyhle roviny vyvažovat, a umět si dělat ze sebe taky legraci.

Dejvické divadlo má na české scéně kultovní pozici a hraje v něm spousta skvělých jmen. Jaká tam panuje atmosféra?
Je to hodně komorní divadlo, stálých je nás tam dvanáct herců. Za ty léta, co v Dejvickém divadle pracuji, jsme zažili všechno možné, ponorka je asi až moc silný výraz, ale něco v tom smyslu jsme si odbyli. To je podle mě normální, vždyť jsme herci a trávíme spolu spoustu času. Jsme hodně rozdílné osobnosti, ale vždycky jsme si to dokázali vyříkat a komunikovat spolu. Spojuje nás ale stejný smysl pro humor, což je podle mě opravdu dobré pojivo.

Tak každý ten humor asi úplně nechápe, proslavila se třeba scénka ze seriálu Čtvrtá hvězda, na kterém se podílí spousta „dejvických“, kterou někteří diváci označovali za porno.
Tak to byla spíš taková sranda, navíc jsem se tam vůbec nesvlékala, naopak jsem měla docela pěkné spodní prádlo (smích). A pozorný divák si všiml, že k opravdovému sexu ani nedošlo (smích).

Herci a herečky ale nemívají erotické scény příliš v oblibě.
Nejhorší pro mě byla milostná scéna ve filmu Tma Juraje Herze, protože jsme ji točili půl roku po porodu. Takže jsem měla špeky a veliká prsa, ze kterých průběžně cákalo mlíko, protože jsem ještě kojila. To teda nebylo úplně příjemné. Ale ve filmu to nakonec vypadá daleko lépe, než jsem v tu chvíli čekala, šikovně mě nasvítili a ta scéna působí esteticky.

To jste dobrá, že jste se půl roku po porodu dokázala svléct před tolika lidmi. Spousta žen včetně mě se tou dobou trápilo tím, kde mají špeky, strie a co je kde povislé.
To jsem se trápila docela i já, ale protože jsem kojila, tak jsem ještě nechtěla začít moc cvičit a omezovat se v jídle. Jinak se ale hýbu ráda, třeba chodím na zumbu nebo běhat, je to pro mě i obrovské psychické odreagování.

Kde jste se seznámila s manželem?
Potkali jsme se díky tomu, že jsem poprvé v životě šla sama do hospody. Kapela Houpací koně mě pozvala na svůj koncert do klubu Vagon a můj manžel hrál se svojí kapelou před nimi. No a pak se nějak ocitnul u mého stolku, povídali jsme si, pozval mě na další koncert a už se to rozjelo.

Je vztah s muzikantem sex, drogy, rockenroll? Píšou mu třeba fanynky?
Jestli mu fanynky píšou milostné emaily, to se já opravdu nedozvím (smích). Ale i já mám svoje fanoušky, takže svým způsobem vím, o co jde a neřeším to. Můj manžel taky není úplně typický rockový muzikant, na rozdíl ode mě třeba nikdy nekouřil. Nejtěžší na vztahu s muzikanta s herečkou je časově se sladit, abychom se jeno nestřídali u dětí, ale taky trávili čas spolu. Není to špatný...

Je podle vás pro partnerství lepší si být povahově blízký, nebo se podle vás přitahují spíš protiklady?
To je asi u každého individuální. My jsme si hodně podobní temperamentem, vznětlivostí a náladovostí. Ale musím uznat, že manžel byl vždycky zdravě nohama na zemi oproti mě a také se dokáže na věci dívat s nadhledem. No a já se také učím.

Takže se ideálně doplňujete?
Tak nikdy to není ideální, ale musí vás to bavit, jak nedávno říkala Jana Preissová. A mě by upřímně řečeno nebavilo být s chlapem, co sedí v koutě a zbožně na mě kouká (smích). 

Jaký je recept na šťastný vztah podle Jany Preissové nebo Báry Kodetové? Podívejte se ve videu.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.