Trojnásobná transplantace podle všeho nemá ve světě obdoby, tuzemští odborníci o žádné podobné nevědí.
Jan Chalupa, truhlář z Krnova, byl na čekací listině už od listopadu a pomalu přestával doufat. Zhubl na padesát kilo a už sotva chodil.
Ve středu, den po transplantaci, už z nemocničního lůžka rozdával úsměvy. "Pomalu jsem přestával věřit, ale asi se jede dál, takže se mi vrátil humor," řekl Chalupa.
Zbývaly jen měsíce
Nebýt operace, Jan Chalupa by do několika měsíců zemřel. "Pacient měl souběh několika chorob," řekl ředitel Centra kardiovaskulární a transplantační chirurgie profesor Jan Černý.
"Když se v regionu vyskytl vhodný dárce, vyměnili jsme mu všechny poškozené orgány najednou. Jejich funkce je propojena, takže platilo - buď všechno, nebo nic, i když operace byla pro nemocného velká zátěž," uvedl profesor Černý.
Brněnské pracoviště má podle něho výhodu v tom, že se tu provádí břišní a srdeční chirurgie takříkajíc pod jednou střechou.
Operace trvala osm hodin a podílelo se na ní asi dvacet lidí ve třech týmech. Jedině díky tomu, že dárce byl z jižní Moravy, se podařilo všechny děje dobře synchronizovat.
Na jednom operačním stole lékaři orgány odebrali dárci s potvrzenou smrtí mozku a na sousedním je ihned transplantovali. "Nejprve jsme začali pracovat na srdci, pak jsme pacientovi transplantovali ledvinu a ve třetí fázi vyměnili cirhózou postižená játra," popsal sled výkonů primář Jiří Ondrášek.
Podle lékařů nemá ještě úplně vyhráno, protože na pacienty po transplantacích číhají různá pooperační rizika. "Může se stát, že orgán nenastartuje svou funkci nebo ho tělo nepřijme, pacientům také hrozí infekce," vysvětlil šéf transplantačního oddělení Pavel Studeník.
"Nebojte se, já mám výdrž a také mám co oplácet. Ještě chci lidem prospět," ubezpečoval lékaře po operaci Jan Chalupa.
Život mu změnil infarkt
Až do roku 2001 žil úplně obyčejným životem. Nevadilo mu, že žije sám, naopak, s oblibou se chlubil, že je sedmnáct let šťastně rozvedený. V zaměstnání ho považovali za dříče, práce nábytkáře ho bavila.
"Dělal jsem klidně i čtrnáct hodin denně, jenže před čtyřmi roky mě skolil infarkt. Ze dne na den jsem nesměl skoro nic, bylo to, jako by mě rovnou pohřbili," vzpomíná na radikální obrat ve svém životě.
Jenže infarktem to neskončilo. Přidaly se problémy s játry a k tomu ještě s ledvinami. Příliš mnoho nemocí na jednoho člověka. "Bylo mi do pláče. Oba synové už naštěstí dospěli a uměli se o sebe postarat. Mě ale život pořád bavil a ze světa se mi nechtělo. Od listopadu, kdy mě dali na čekací listinu, jsem věděl, že to mám možná spočítané," popisuje pohnuté období svého života.
Pomalu to vzdával, ale v pondělí mu zazvonil telefon. "Přijeďte ihned do Brna, máme pro vás vhodného dárce," uslyšel. "Najednou jsem měl v očích slzy, protože jsem už ztrácel naději. Řidič sanitky jel z Krnova do Brna jako o závod," vypráví muž.
