Tahat do romantické lásky peníze se tak nějak příčí dobrým mravům. Všimněte si, jak při výběru partnera řešíme hlavně to, jestli nám voní, jestli nás umí rozesmát, jak nám to klape v posteli a zda jsme spřízněné duše... Vzpomenout si na "přízemní" barevné papírky nikoho nenapadne - tedy s výjimkou zlatokopek.
Jenže právě ony (peníze, ne zlatokopky) jsou jednou z nejdůležitějších ingrediencí pro fungující vztah. Když chybí, je to problém, stejně jako když jsou, ale váš protějšek je skrblík odhodlaný se s nimi nechat pohřbít, anebo máte každý jinou představu, v jakém blahobytu chcete žít.
Propíjí moje peníze
"I když si stále říkám, že nechci, aby peníze hrály v mém vztahu důležitou roli, bohužel tomu tak není," přiznává třicetiletá personalistka Leona. "Vydělávám méně než můj přítel a pořád mě překvapuje, že na konci měsíce se stávám jeho bankou, kam si chodí půjčovat peníze. Hodně se kvůli tomu hádáme."
Mirek totiž utrácí za jedinou věc - jde do baru a tam propije klidně dva tisíce. "A já nechci sponzorovat jeho návštěvy zábavních podniků. Chci k chlapovi vzhlížet, cítit se zaopatřená, a ne být jeho záložna. Jestli se ten jeho přístup nezmění, skončím to, protože s takovým chlapem si dítě nepořídím," říká Leona.
Jak spolu hospodařit?Každý model má svá pro a proti, proto uvážlivě vybírejte, jaký způsob nakládání s penězi bude vyhovovat vám oběma. JEDEN SPOLEČNÝ ÚČET: Partneři dávají své výplaty na jednu hromádku, ze které platí veškeré výdaje. VÝHODY: tento model vyžaduje naprostou důvěru, podtrhuje jednotu vztahu; o větších výdajích rozhodujete společně, učíte se kompromisům; když nechcete řešit finanční záležitosti, můžete to přenechat svému protějšku KAŽDÝ SVŮJ + JEDEN SPOLEČNÝ: Partneři mají vlastní účty a k tomu jeden společný, na který dávají domluvenou částku a odsud platí společné výdaje. KAŽDÝ NA SVÉ TRIKO: Každý z partnerů má jen své peníze a veškeré výdaje dělí dvěma. |
Ti, co řeší finance hned od začátku, kdy se svým protějškem začnou žít, nejsou materialističtí pokrytci, jak by se nabízelo, ale naopak realisté, kteří vědí, že si tím mohou ušetřit spoustu starostí. Ideální by bylo, kdyby se sešel pár, kde oba vydělávají stejně, totožné jsou i jejich výdaje a k penězům mají stejný vztah. Jenže šance na podobné spojení je tak pravděpodobná, jako že vám zítra ráno šéf donese snídani s kávou a pugét růží.
Manželský poradce Petr Šmolka poukazuje na to, že nejčastějším důvodem rozchodů či rozvodů jsou odlišné představy o tom, jak utrácet či šetřit rodinné peníze a kdo je bude mít pod palcem.
"Neexistuje totiž univerzálně platný model a máme tendenci kopírovat to, na co jsme byli zvyklí v původních rodinách. Žena, jejíž otec udělal po výplatě stoj o rukou, zatímco matka posbírala všechny bankovky a mince, si bude těžko rozumět s partnerem, jehož matka musela otce prosit o každou dvacku. Náročné jsou i změny, jako je mateřská dovolená nebo ztráta zaměstnání, které se promítají do finanční situace rodiny," uvádí Šmolka.
Život s kalkulačkou
Komunikace o penězích bývá jedna z nejemotivnějších a nejhorších. Přitom když se ti dva o nich nedovedou bavit a shodnout se, těžko má jejich společný život budoucnost. Stejně tak si svěřte, jak si představujete váš život za pět deset let. Jestli jeden sní o luxusním životě, zatímco druhý klidně přežije v panelákové garsonce a s dvacet let ojetým autem, asi vám to taky klapat nebude.
Problémy s penězi řešte s partnerem hned, jak se objeví, ale zároveň vždy v klidu (tedy ne, když jste v ráži a do čtyřiceti vteřin by váš hlas přešel do tónu požárního hlásiče). Buďte naprosto otevření, protože z věcí, které se teď snažíte diplomaticky přecházet, aby byl doma klid, se za čas stane nášlapná mina. Snažte se pochopit i protiargumenty, jen tak dosáhnete toho nejlepšího řešení.
První, na čem byste se po sestěhování měli shodnout, je, jak budete hospodařit. Vyhovuje vám víc sesypat vaše peníze na jednu hromadu, nebo si chcete uchovat kus nezávislosti a přispívat určenou částkou na společné výdaje? Nebo zůstanete sólisty a třetím členem vaší domácnosti se stane kalkulačka, na které dělíte nájem, účtenky z potravin a restaurací?
Ta poslední varianta může fungovat nějaký čas jen u nesezdaných párů bez dětí, protože z ní doslova trčí neochota se vázat a fungovat spolu jako partneři, kteří se mají umět společně domlouvat a rozhodovat. "Cítím v něm pokus o přehnanou autonomii," přidává komentář psycholog Šmolka.
"Na pár prvních schůzkách by se to dalo snad ještě tolerovat, po čtyřiceti letech soužití by mi takové počínání připadalo hloupé. Vnímal bych to jako pózu, jejímž prostřednictvím chtějí oba aktéři demonstrovat vlastní nezávislost."
Jenže na tu "dojedete" ve chvíli, kdy například náhle přijdete o práci, skončíte na půl roku doma s komplikovanou zlomeninou nebo otěhotníte. Když je váš protějšek zvyklý, že jeho peníze jsou jeho, bude se nejspíš hodně bránit, aby vás najednou podporoval. Pokud nemáte dost naspořeno, máte velký problém.
Manžel ministrem financí
Spojení peněz dohromady je projevem absolutní důvěry. Jestli se k tomu rozhodnete, je potřeba, abyste vzájemně věděli o své finanční minulosti, tedy jestli jeden z vás nemá dluhy či úvěry, ujasněte si, kdo se bude o účet starat a spadne na něj placení složenek (pokud chcete velet oba, střídejte se ve funkci hlídače rodinných financí po roce), od jaké částky budete o nákupech rozhodovat společně, přiznejte si, jaké radosti si dopřáváte a kolik vás měsíčně stojí.
Počítejte s tím, že od této chvíle před sebou, co se peněz týká, nic neutajíte - víte, kdo, kdy, kde a kolik utratil, jak vysokou má výplatu a jestli náhodou nedostal prémie.
Jedno rodinné účetnictví vyznává osmatřicetiletá učitelka Gábina. Peníze spravuje už patnáct let její manžel a jí to tak vyhovuje. "U nás je ministrem financí manžel, já jsem premiér. Mě nebaví komunikovat s bankou, posílat příkazy. Navíc díky tomu máme i jasné, kdo zapomněl zaplatit účty," směje se.
"O peníze se nehádáme, bereme to tak, že jsou naše společné. Občas mě rozčílí nákupy jeho bot, pro které má slabost, jeho čas od času popadne záchvat přezkoumávání mandatorních výdajů, z čehož nakonec nevyjde nic, na čem by se dalo ušetřit."
Tenhle systém však bude neskousnutelný pro ty, kteří mluví o penězích s příznakem "tvoje" a "moje". Nechápou, proč by měli platit druhému kavárny/hospody, svetříky/náhradní díly na motorku, lekce pilates/boxu, když oni sami měsíčně za sebe neutratí víc než dvě stovky. Nebo je sžírá, že vydělávají mnohem víc, a mají pocit, že si druhý užívá na jejich účet. Je jasné, že po každém pohledu na výpis z účtu bouchnou...
Společné prasátko
Řešení? Nechte si každý svoji výplatu a zařiďte si společnou obálku či účet, kam budete dávat domluvenou sumu, ze které se zaplatí výdaje na bydlení, jídlo či dovolené. Je na vás, jestli ta částka bude dělená půl na půl, nebo pokud jeden z vás vydělává 40 000 a druhý patnáct, tak se můžete domluvit na příspěvku podle výše platu.
"Tady je ale zase nebezpečí, že ten, který vydělává víc, a tím pádem i víc platí, je ve vypjatých situacích v pokušení předhodit to tomu druhému," varuje ekonomka Markéta Šichtařová.
Tento napůl samostatný, napůl společný model volí dnes většina mladých párů, které si touží uchovat kousek nezávislosti, nechtějí se druhému zpovídat, za co utrácí své peníze, nebo jsou šetřivější než jejich protějšek. "Kromě společného účtu máme s manželem každý svůj vlastní a ani jeden nevíme, kolik peněz na něm ten druhý má. Stejně tak přesně nevím, jakou má Martin výplatu," přiznává jedenatřicetiletá Iva.
Jiné páry si zase rozdělují, co kdo bude platit - jeden nájem a energie, druhý pak třeba jídlo a věci z drogerie. Na dalších výdajích se pak flexibilně domlouvají. Tady ale pozor, často ti, kteří otevírají peněženku denně, propadají naštvanosti, že platí víc.
Zapisujte si dva měsíce veškeré výdaje domácnosti, abyste věděli, za jakou položku utratíte kolik peněz, a spravedlivě si to rozdělte. Tohle je řešení i tam, kde hodně mužů přispívá měsíčně do kasy například dvěma tisíci, přitom netuší, co kolik stojí, a když je žena v půlce měsíce poprosí o další peníze, diví se, co dělá s "tolika" penězi, které jí dává.
Po dvaceti letech na mizině
Bohužel na začátku vztahu si můžete všechno pěkně nalajnovat, nastavit si pravidla, a stejně vám peníze o dvacet let později zničí manželství. Bývalá asistentka amerických prezidentů Eliška Hašková Coolidge se vdávala v pětatřiceti a manžel jí záhy oznámil, ať se o finance nestará, že všechno obstará a zařídí on.
Vzhledem k tomu, že pan Coolidge byl významný bankéř, neměla důvod nevěřit, že penězi dokáže vládnout. Po dvaceti letech zjistila, že nevlastní ani dům, ve kterém bydlí, ani další dva v žádaných lokalitách, a jsou bez prostředků. S dcerou Alexandrou se odstěhovala, rozvedla se a začínala nanovo.
Mnoho lidí si stále neuvědomuje, že dluhy vzniklé v manželství se dělí mezi oba manžele bez ohledu na to, že vy jste o nich neměli tušení. Takže můžete skončit nejen bez bydlení, ale navíc budete ještě léta po rozvodu splácet tisícové částky.
To jsou moje peníze
Průšvihem ve vztazích je i opačný extrém - dobře vydělávající muž se syslími manýry, kdy odmítá pustit zrno navíc. Jen naprosto splachovací typ dokáže ustát život vedle muže, který se bude kvůli penězům vyvyšovat a nechá se doprošovat o každou korunu. "Za výroky jako Já tě živím, Přišla jsi s igelitkou a s ní taky odejdeš, by se snad mělo beztrestně věšet," tvrdí Petr Šmolka.
A souhlasí s ním i Markéta Šichtařová: "Katastrofou je, když jeden z partnerů vydělává výrazně víc než ten druhý, je navyklý vnímat svět přes peníze, takže má dojem, že kdo má vysoké příjmy, má větší moc a větší zásluhy o rodinu a staví se do nadřazeného postavení."
Jak je těžký život s takovým mužem, vám většinou dojde až ve chvíli, kdy jste na něj zcela odkázána: na rodičovské dovolené, kdy on je najednou v šoku, že by měl naplno živit dva krky.
"Pokud muž přistupuje k rodině tak, že mu vadí financovat ji a chce si valnou část peněz nechávat, pak je otázka, zda je to vůbec ideální otec, který je schopen své děti dokonale zabezpečit," Markéta Šichtařová. Před tímhle mužem raději vezměte nohy na ramena.
