Vyhrajte 500 korun
Pište své tipy týkající se zdraví! Každý měsíc losujeme jednoho výherce a posíláme mu 500 korun. Své rady piště ZDEZ nemocnic jsme se domů dostaly po dvou měsících, dcera měla tři kila a snad i vyhráno nad nemocí. Ale co čert nechtěl, problém se vrátil. Byly jí necelé 4 měsíce, v noci začala špatně dýchat, nepila mléko a pořád plakala.
Odvezla jsem ji na pohotovost, primář si ji prohlížel a řekl, že má jen hloupou rýmu! Bylo mi jasné, že jiné odpovědi se od něho nedočkám - i přesto, že věděl, jaké měla dcera v minulosti problémy.
Tehdy jsem si postavila hlavu a sdělila mu, že ji prostě domů neodvezu, že ji nechám v nemocnici, protože rozhodně není v pořádku. Primář mi vynadal a vysmál se mi do očí. Odešla jsem od něj rovnou na dětské oddělení, kde jsem po dohodě s lékaři malou nechala.
Sama jsem odjela domů. Nemohla jsem zůstat, protože mám ještě malého syna. Ráno jsem hned jela zpátky, ale má dcera už na dětském oddělení nebyla. Vylekala jsem se, ale sestřičky mě poslaly na JIP, že je tam přeložená.
Ležela tam už od večera - asi hodinu poté, co jsem ji nechala v nemocnici, jí zkolabovalo srdíčko. Opět měla srostlé nosní dírky a velmi špatný přísun kyslíku do organismu. Tři dny pak byla napojená na ventilátor!
Co z toho vyplývá? Tenkrát jsme se držela vlastní intuice a mateřského pudu. Něco mi říkalo, že ji mám nechat v nemocnici, tak jsem to prostě udělala. Proto se od té doby částečně řídím radami lékařů a částečně spoléhám na sebe.
Kdybych tenkrát svou malou dceru odvezla domů, umřela by mi. Primáře po týdnu odvolali a sám se nám omluvil. Celé to ale ve mně pořád zůstává. Příběh, který bych nikomu nepřála.
