Film: 3 sezóny v pekle
Režie: Tomáš Mašín
Stojí za to si během letošního podzimu užít 3 sezóny v pekle, nový český film o svobodě ducha za jakýchkoliv okolností, v režii Tomáše Mašína. Zkušený matador na světovém poli reklam a tvůrce pěkné řádky slavných videoklipů se chtěl podle svých slov pro jednou pustit do hlubšího tématu.
V hlavní roli se blýská roztomilý frajer a okouzlující dandy Kryštof Hádek, který ztvárňuje postavu inspirovanou Egonem Bondym a chrlí své básnické premisy života na pozadí tuhnoucího komunistického režimu po roce 1948.
Jeho dívku hraje taktéž velmi výrazná Karolina Gruszka, která se objevila i ve filmu Davida Lynche Inland Empire. Původně přišel autor námětu Lubomír Drozd s adaptací autobiografického románu Prvních deset let. Nicméně scénář poté ve spolupráci s Mašínem přepracoval do již jen volně inspirované verze. Na filmu se podepsal Mašínův perfekcionistický přístup, výtvarné vidění a výběr zahraničních spolupracovníků, kteří mají k české historii i Praze odstup. Rozpočet osmdesáti milionů korun je na plátně znát a iluze Prahy let čtyřicátých je důkladná.
Příběh začíná v roce 1947, kdy devatenáctiletý dandy a vtipný provokatér utíká z domova a vydává se na pouť oslavující umělecké ideály. Život vychutnává v cigaretovém kouři, lehkém opojení likérem a po boku krásné ženy. V době dramatických politických změn se milenci vyhýbají práci, živí se drobnými krádežemi a plánují útěk do Paříže. Střet s mocí přichází nečekaně - komunistický režim jim ukáže svou represivní tvář.
3 sezóny v pekle
Hudba: Gogol Bordello
11. prosince, Incheba Arena (Malá sportovní hala), Praha
Do Prahy se opět vrací američtí Gogol Bordello se svým charismatickým leaderem Eugenem Hutzem, jehož nespoutanost zdá se být nezměrná. Když tento potomek ukrajinských Romů, který prošel z Kyjeva přes utečenecké tábory v západní Evropě až do multikulturního New Yorku, skáče a svíjí se na pódiu, vzpomenete si na vyprávění, jak lidé doma zavírali nejen slepice, ale i své dcery, když kolem táhli kočovní cikáni. A uvěříte. Pochopíte, že svobodná cikánská duše může být tak strhující, že byste i vy, dámy, i vaše dcery táhly za rozjařeným Hutzem nejraději jako za krysařem, dokud byste nepadly únavou.
Styl zvaný gypsy punk začali Gogol Bordello pěstovat v roce 1999, protože prý zjistili, že v New Yorku kupodivu neexistuje žádná imigrantská kapela, která by z čistě rebelských důvodů a divoké povahy nahlodávala místní establishment. A tak se do toho Eugene Hutz a jeho přátelé nejrůznějších národností pustili zgruntu.
V posledních letech se kultovní kapele, která míchá cikánskou a východoevropskou hudbu, ska, rock´n´roll a vše rebelské od flamenka až po perestrojkový punk, podařilo prorazit na světová megapódia a to především díky tomu, že se v Hutzovi zhlédla sama královna hudebního byznysu Madona. Z Hutze je globální celebrita a klub Roxy už je mu malý. Nicméně on je schopen uvést krev a pot publika do varu i ve sportovní hale.
Gogol Bordello
Divadlo: Pornohvězdy
Premiéra 15. prosince, Roxy, Praha
Hudba: Petr Wajsar
Libreto: Petr Kolečko, Tomáš Svoboda
Režie: Tomáš Svoboda
Hrají: Jana Stryková, Jaromír Nosek, Lukáš Příkazký, Vojtěch Dyk, Jakub Prachař, Michal Slaný, David Kraus, Monika Zoubková, Zdena Hadrbolcová, Petr Opava...
Původní muzikál inspirovaný světem pornoprůmyslu napsali autoři hry Jaromír Jágr, Kladeňák, která měla nedávno premiéru v kladenském divadle.
Do rolí pornoherců obsadili největší mladé zpívající hvězdy českých jevišť. Opět jde o humornou recesi, která překračuje obvyklé meze logiky a tentokrát i slušnosti až kamsi k nehoráznu. Porno je podle autorů "práce, práce všech prací, která nám štěstí jak pokání vrací". Pornoherci nejprve vyprávějí své životní příběhy, poté zkouší choulostivé scény přímo na jevišti, aby se nakonec všichni z tenat pornoprůmyslu osvobodili a oslavili spolu pravé české vánoce. Hudba Petra Wajsara se pohybuje v rozpětí mnoha žánrů, počínaje dechovkou, přes rap až po operu.
Divadelní hra Pornohvězdy
Výtvarné umění: Mimo zónu
Galerie Langhans, Praha, od 4. listopadu 2009 do 31. ledna 2010
Minimalismus zklidňuje. A otevírá brány kráse v čiré podobě. Fotograf a kurátor Šimánek vybral pro tuto výstavu šestnáct sobě spřízněných kolegů a jejich nefigurální, nemanipulované, přímé fotografie. Takové, které jsou pouhým subjektivním výřezem reality a používají minimum výrazových prvků.
Název Mimo zónu odkazuje na fakt, že jde o umělce, kteří tvořili mimo oficiální kulturu komunistického režimu v 70. a 80. letech a tím pádem i mimo blízké povědomí o světovém dění ve fotografii vůbec. Jejich fotografie přitom ani dlouhodobý pobyt "v šuplíku" neznehodnotil.
Výstava fotografií Mimo zónu
Kniha: Markéta Pilátová, Má nejmilejší kniha
Vydal: TORST
Markétu Pilátovou známe jako brilantní hispanistku a dopisovatelku týdeníku Respekt z jižní Ameriky, kde už čtvrtým rokem učí česky potomky českých krajanů, kteří z Československa emigrovali do Brazílie a Argentiny. Dva roky po debutu Žluté oči vedou domů napsala další román, který nás magicky vtahuje do spletených osudů obyvatel sociálně vyšinutého světa Jižní Ameriky, který si Evropan těžko může představit.
Ocitáme se opět ve slumech, které ovládají narkomafie a především v mnohovrstevnatém napínavém příběhu, jehož linky se splétají jako nebezpeční hadi. Vypravěčem je tatér, který povídáním utěšuje své zákazníky a zároveň vlastní svědomí.
Na závěr bonbónek: ORGASMUS ZARUČEN!
Z dávného čísla časopisu Vlasta, datace neznámá:
Cvičení ku dosažení orgasmu (pro velké zvětšení klikněte na fotografii)
