S Oldou jsem chodila dlouhých devět let. Seznámili jsme se na mém maturitním plese a byla to láska na první pohled. Po pár letech randění jsme spolu začali žít. Měli jsme se moc rádi, ale přesto jsem měla pocit, že ten náš vztah postupně ztrácí šťávu. Už jsem se v něm necítila dobře. Dodnes neumím říct, co mi přesně vadilo.
Našla jsem si jiného muže
Olda to ale viděl jinak. Kdykoliv jsem začala řešit, že mi přijde, že to naše společné soužití je takové nijaké, koukal na mě a nechápal. On byl spokojený.
Nakonec jsem to nevydržela a začala jsem se dívat po jiných mužích. S nezadanou kamarádkou jsme stále někde couraly, po vinárnách, jen tak na kafe i sportovat. Oldovi jsem se vždycky nějak vymluvila.
Až to dopadlo tak, že jsem se s Oldou rozešla a plynule přešla do nového vztahu, v bazénu jsme se společně s přítelkyní seznámily se dvěma kamarády. Ke svému novému příteli Jardovi jsem se hned přestěhovala a byla šťastná. Co bude s Oldou, jsem neřešila. Vždyť jsem mu dost dlouho dávala najevo, jak se cítím.
Bývalý přítel rozchod nezvládal, já také ne
Olda byl pochopitelně nešťastný, že jsem od něj ze dne na den odešla. Snažil se mě získat zpět. Volal mi, psal esemesky, čekal na mě před prací. Ani já na něj nedokázala zapomenout. Po několika týdnech, co jsem žila s Jardou, jsem se začala scházet i s Oldou. Čím dál víc mnou cloumaly pochybnosti, jestli jsem udělala dobře, když jsem ho tak bezhlavě opustila. Přeci jenom jsme spolu prožili krásné roky a já se s ním vlastně rozešla jen kvůli jakési nudě, kterou jsem v našem vztahu cítila. Žádný vážný důvod k rozchodu jsem prakticky neměla.
Na druhou stranu mi rozum říkal, že je dobře, že mám nový vztah, protože mi nový přítel dával přesně to, co jsem u prvního postrádala. Srdce ale říkalo něco jiného. No a pak jsem udělala tu zásadní chybu. Stýskalo se mi po Oldovi, měla jsem slabou chvilku, a tak jsem mu zavolala. Jeho reakce byla přesně taková, v jakou jsem doufala. Řekl jen: Přijeď. A já se sebrala a jela za ním.
Společná noc nezůstala bez následků
Strávili jsem spolu nádhernou noc, bylo to jako v začátcích našeho vztahu, kdy jsme byli moc zamilovaní a jeden druhého se nedokázali nabažit. Ovšem zůstalo jen u jedné noci, zase jsem se vrátila ke svému současnému příteli.
Za pár týdnů jsem zjistila, že čekám dítě. Protože jsem v době, kdy jsem otěhotněla, spala i Jardou, vůbec jsem netušila, který z nich bude otcem. Nezbylo mi nic jiného, než počkat, dokud se dítě nenarodí. Narodil se mi krásný kluk.
Otcem mého syna je bývalý přítel
Olda si byl naprosto jistý, že dítě je jeho. Já si naopak myslela, že je mého současného přítele. Podstoupili jsme test, přeci jen jsem chtěla mít jistotu. Zároveň jsem byla přesvědčená, že výsledek testu za mne rozhodne, s kým budu syna nakonec vychovávat.
Olda měl pravdu, syn byl jeho. Jenže já v tu chvíli zjistila, že se nedokážu rozhodnout. Oldu mám sice stále ráda, ale už mě to k němu netáhne. Jardu naopak moc miluji, strávil se mnou těhotenství, staral se o mě, na dítě se moc těšil. O tom, že není otcem, jsem mu ale neřekla.
Malému budou už čtyři měsíce a já si mateřství i partnerský život s Jardou užívám. Čím dál víc ho miluji, přesto nedokážu zapomenout na svého bývalého. Cítím, že mu ubližuji, když mu vlastně nedávám šanci se o nás starat a připravuji ho i o jeho dítě.
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 11. dubna 2011. Anketa je uzavřena.
Názor psychologa: Važte pečlivě
Dobrý den, píšete, že jste šťastná se svým současným partnerem, že si život s ním užíváte.
Říkám si, že důvod, proč uvažujete o tom, zda skutečnému otci říci pravdu, jsou výčitky svědomí. Otec dítěte má právo vědět o svém synovi a má mít možnost se podílet na jeho výchově. Stejně jako dítě má právo na svého otce. Kromě vašich zájmů je důležité hájit i zájmy dítěte. Bylo by tedy dobré zvážit důsledky nynějších, ale i možných budoucích rozhodnutí s ohledem na dítě.
Střídání otců a partnerů rodičů bývá vždy pro děti stresující. Je proto důležité zajistit dobrý a v rámci možností bezpečný průběh. Proto, pokud se rozhodnete biologickému otci dítěte říci pravdu, zvažte plány do budoucna: jak to bude s péči o dítě, pokud bude mít o ni otec zájem? Jistě cítíte, že otcovství vzniká péčí a vztahem k dítěti, nikoli "biologickým statusem". A možná váš nynější partner je dobrým otcem (péčí, zájmem, vztahem).
Doporučovala bych vám navštívit nějakého odborníka (partnerský poradce, psychoterapeut), kde byste zmapovala, jak prožíváte různé varianty řešení. Čemu jste nakloněna, čemu se uzavíráte. Co vám brání v rozhodování. Držím vám palce.
Veronika Šuráňová, Psychologie.cz
