Rok 1990. Z videozáznamu se usmívá muž s knírkem, hnědým kloboukem a holí v ruce. Zatímco prohrabává písek a hledá lanýže, pobíhá vedle něj manželka a spokojené dcerky. Za pár týdnů jeho vojska zpustoší Kuvajt.
Rok 1991. Na rodinné oslavě krájí stejný muž narozeninový dort. Manželka se usmívá, děti foukají do svíček. Nedlouho poté jeho vojáci zmasakrují Kurdy na severu Iráku.
Takový byl Saddám Husajn
Tyran, ale i vlídný manžel, otec, dědeček. Pokud je vám to málo, tak i uhrančivý milenec. Ženy kolem sebe zahrnoval drahými šperky, módou i luxusními auty. Stejně tak jim byl schopný druhý den pozabíjet příbuzné nebo vyhrožovat smrtí jim samým. Ony ho přesto dál zbožňovaly. Často totiž neměly na výběr.
Představte si, že někoho milujete. Otec Saddám vám s ním dojedná svatbu, z vašeho manžela udělá jednoho z nejmocnějších mužů země, vy s ním vychováte pět dětí a... Saddám ho nechá zabít. Po letech za vámi přijde reportér CNN a vy se rozpláčete. „Nikdy jsem neviděla tak krásného, odvážného a fantastického otce. Saddám miluje své děti i vnoučata.“
Tento příběh se stal dvěma nejstarším Saddámovým dcerám, Raghad a Raně. Obě před dvanácti lety utekly do Jordánska a jejich manželé tam vyzradili nejedno zbrojní tajemství. Saddám jim slíbil, že se můžou beztrestně vrátit. „Copak bych mohl ublížit otcům svých vnoučat?“ vzkázal. Na uvítanou připravil velkolepou večeři a pak nechal oba muže zabít.
Dnes, pár dní po Husajnově popravě, žije téměř čtyřicetiletá dcera Raghad znovu v Jordánsku. Když ji před několika měsíci navštívil reportér britského deníku Daily Mail a zeptal se jí, co by otci do vězení vzkázala, odpověděla: „Miluju tě, chybíš mi, neustále na tebe myslím.“ A rozplakala se. Reportér se pak zeptal i jejího nejmladšího syna, rovněž Saddáma. „Děda je hrdina, Američané ho vězní neprávem,“ odpověděl dvanáctiletý chlapec. Chlapec, kterému ten děda nechal zabít tátu.
Smrt za seznámení s milenkou
Saddám za svého života neměl o blízkost žen nouzi. Měl tři manželky (podle některých zdrojů dokonce čtyři), tři dcery a tajnosti nedělal ani s milenkami. Byly to ženy, kolem nichž celý život někdo umíral a trpěl. Saddám je musel mít jen pro sebe, a když po nich zatoužil někdo jiný, většinou špatně skončil.
Tři ženy jsou pro jeho život osudové: první manželka, nejstarší dcera a milenka.
Že si Saddám vezme sestřenici Sadžídu, bylo jasné, už když mu bylo pět. Byla o dva roky starší a do svatby se s nastávajícím neviděli. Vzali se roku 1963 a Sadžída diktátorovi porodila pět dětí: oddané syny Udaje a Kusaje, které v létě 2003 zabili američtí vojáci, a dcery Raghad, Ranu a Hálu.
Sadžída byla ředitelkou školy a jako první pocítila, jak pohádkový, ale také krutý je život vedle vládce. Od poloviny osmdesátých let spolu téměř nežili. Přestože si manžel užíval s jinou (nebo spíš s jinými), mohla mít i nadále všechno, na co si vzpomněla. Kromě jediného: svobody. Když se později vzepřela proti vraždě svých dvou zeťů, uvěznil ji Saddám i s dcerami v jednom ze svých paláců.
Sadžída však rozhodně není svatost sama. Když loni irácká vláda vydala seznam nejhledanějších zločinců země, byla na sedmnáctém místě. Výčet hříchů zabral několik řádek: vraždy, krádeže, zpronevěra, mučení nepřátel... Proto dnes společně s nejmladší dcerou Hálou žije v exilu, podle nejnovějších zpráv v Kataru. Nedává o sobě vědět, ale když byl její proklínaný muž souzen, sháněla mu obhájce. Přestože ji držel v zajetí a snad i bil.
Krev tekla i kolem Saddámovy druhé ženy Šamiry, kterou podle svých sluhů miloval ze všech nejvíc. Proto ji po dlouhém mileneckém poměru donutil k rozvodu. Nebo k němu spíš donutil jejího chotě: Rozvedeš se s ní, nebo...
Že otec kvůli plavovlasé milence začal zanedbávat matku, neunesl neomalený syn Udaj. V roce 1988 při večírku na počest manželky egyptského prezidenta Suzzane Mubarakové vzal nůž a ztropil scénu, kterou by nevymysleli ani Hitchcock s Kingem dohromady. Před zraky vyděšených hostů nejprve zkopal a pak ubodal k smrti otcova komorníka Gegea, který ho s Šamirou seznámil. Saddám pak syna na několik měsíců vyhnal z domu.
Jsem na otce hrdá
Když se před pár dny sešli v Jordánsku příznivci popraveného Husajna, stála v jejich čele žena s melírem a se slunečními brýlemi. „Děkuji, že jste uctili památku mučedníka,“ řekla. Byla to Raghad, jeho nejstarší dcera. Přezdívaná Malý Saddám.
Jako dítě byla rozmazlovaná. Nosila samé jedničky, jen občas se napila alkoholu, vykouřila několik cigaret a jejím největším výstřelkem bylo podle anglického tisku pokřikování z okna najatého mercedesu.
Vzala si vojáka, do kterého se už jako malá zakoukala. V šestnácti porodila diktátorovi první vnouče, pak druhé, třetí, čtvrté, páté. Když nechal Saddám zabít jejich otce, nemluvila s ním. Do náruče si padli až v březnu 2003, dva dny před začátkem americké invaze do Iráku. „Otec byl tehdy silný jako vždy,“ popisovala v rozhovoru pro deník Daily Mail. „Přivezl dětem cukrátka a ty byly šťastné, že mohou sedět vedle něho. Při loučení se s vnoučaty objímal a všichni plakali.“
Od té doby je jeho nejvěrnějším příznivcem. Toto mimo jiné pronesla na jeho obranu: Po otcově zatčení: „Jsem na něj hrdá, drží se jako lev. Američani ho omámili drogami. Saddám, hrdina všech Arabů a řádně zvolený prezident Iráku, by se nikdy nevzdal.“ Při soudu: „Je to fraška a soudce je směšný.“ Dodala ještě, že musí vstoupit do politiky, neboť na ní visí osud tisíců Iráčanů. Pro zajímavost: oslovila ji baasistická strana, která má na svědomí vraždu jejího manžela.
Raghad znamená v arabštině Bohatá. A dnes si Raghad v jordánském exilu opravdu jako bohatá žije. Iráčané tvrdí, že čerpá z otcových miliardových zásob, což ona popírá. „Jsem hostem zdejšího krále,“ říká. Jordánská vláda ji přijala pod podmínkou, že nebude dávat rozhovory o Saddámovi. Jen občas má povoleno udělat výjimku a takto to vypadá:
Reportéra uvede do honosné vily její filipínská služebná a hned u vchodu visí obří portrét Saddáma. Kolem pobíhá pět dětí a Raghad se omlouvá za zdržení: „Právě jsem vylezla z vany.“ Je milá, ptá se, jak hostům chutná káva, a na tácu s bílými liliemi servíruje sušenky.
Když mluví o Saddámovi, často pláče. Ale že by se jeho osudem dnem i nocí trápila, to asi ne. V době, kdy její otec procházel výslechy Američanů, ona na renomované klinice procházela plastickými operacemi. Větší prsa, menší nos, méně tuků, žádné vaky pod očima. Pětkrát týdně chodí cvičit a lidé ji často vídají v nejdražším klenotnictví. I v den, kdy byl v Iráku oznámen Saddámův nástupce, měla Raghad jiné myšlenky. Ve svém oblíbeném kadeřnickém salonu nechala sto liber za sestřižení konečků a za vyfoukání.
Pozoruhodná byla i její aktivita během Saddámova soudu. Sice sháněla obhájce, ale toto jim zadala jako první úkol: „Zavolejte Američanům. Požádejte je o vrácení šperků z prezidentského paláce a peněz, které měl otec u sebe. Je to rodinný majetek, ne majetek Iráku.“
Barvil si vlasy, užíval viagru
Kdyby chtěl, mohl mít Saddám tucet milenek každý den. Pro mnohé ženy by to byla čest, další by se bály odmítnout.
On však tolik přelétavý nebyl. Své vyvolené říkal Shaqraa, což znamená Blondýna. Vídal se s ní dvakrát až třikrát týdně, a to pravidelně celých třicet let. Pak tato dáma s řeckými předky uprchla do Libanonu. Jmenuje se Parisoula Lampsosová a bude jí šedesát let.
O svém o devět let starším milenci se nikdy nebála mluvit, ačkoliv to pro ni nebylo zrovna bezpečné. Američanům dokonce pomáhala zkoumat, jestli se na televizních záběrech objevuje Saddám, nebo některý z jeho dvojníků. Ještě před invazí poskytla rozhovor stanici ABC. „Nevěřil nikomu,“ říkala. „Nevěřil matce, nevěřil Bohu, věřil jen sobě. Podíval se do zrcadla a řekl: Já jsem Saddám. Heil Hitler.“
Zpočátku ho velmi milovala. Měla peníze, auta, šperky a dokonce i velké apartmá v královském paláci. „Byl něžný a vřelý, úplně jiný, než jsem do té doby slyšela,“ vzpomínala. Pak však vášeň opadla. „Jak Saddám stárnul, začal si barvit vlasy, dával si pleťovou masku na utlumení vrásek a užíval viagru.“
Když se během poměru vdala, nechal jejího muže uvěznit a zabavil mu všechen majetek. Chtěla ho opustit, ale netroufla si. „Bála jsem se říct ne. Jednou jsem za ním přišla a řekla: Už ti nemám co dát, tak proč mě nepustíš? Podíval se na mě velmi, velmi rozhněvaně. Patříš mně, zemřeš tady v Bagdádu, odpověděl.“
Rozhovor s milenkou vedla uznávaná novinářka Claire Shipmanová. „Byla okouzlující,“ řekla o Parisoule. „Čiperná, velmi pohledná, nedivím se, že na ní byl Saddám závislý.“
Trávil s ní dny i noci. Zbožňoval film Kmotr, rád s ní tančil při písni Strangers in the Night od Franka Sinatry, ale ještě radši se díval na videozáznamy mučení svých nepřátel. „Oblékal si při tom kovbojský klobouk, popíjel whisky, pokuřoval a byl nesmírně šťastný.“ Jenže nebyl to pouze hrdina. „Často míval strach. Stále si myslel, že je nemocný, a chtěl, aby ho lidé líbali na rameno, ne na tvář. Aby nedostal infekci.“
Jedinkrát v životě ho půvabná Parisoula Lampsosová viděla plakat. Když Američané osvobodili Kuvajt. „Měl rudý obličej, tekly mu slzy a pořád opakoval: Kdo si myslí, že jsou? Já jsem Saddám a Kuvajt si vezmu zpátky.“
Ani ona se občas neudrží a mluví o Saddámovi s úctou. Jako by popisovala hrdinu a ne muže, který nechal zabít statisíce lidí. Okouzlil ji, což je asi úděl většiny Saddámových žen.
10 osudových žen Saddáma Husajna
Subha (matka)
Její první syn zemřel na rakovinu. Propadla depresím, a když čekala Saddáma, chtěla se údajně zabít.
Sadžída (1. manželka)
Vzali se roku 1963 a porodila mu pět dětí. Ke konci vztahu ji věznil, dnes žije nejspíš v Kataru.
Šamira (2. manželka)
Svatba byla v roce 1986. Tvrdí, že má se Saddámem syna Aliho, ale zbytek rodiny to popírá.
Nidála (3. manželka)
Než si Saddáma v roce 1990 vzala, musela se rozvést. Pracovala na ministerstvu průmyslu.
Wafa (údajně 4. manželka)
O svatbě neexistuje důkaz. Se sedmnáctiletou dívkou se podle některých zdrojů oženil v roce 2002.
Raghad (1. dcera)
Bude jí 40 let a s pěti dětmi žije v Jordánsku. Otce se zastávala a psala mu do vězení dopisy.
Rana (2. dcera)
Je jí 37 let a se čtyřmi dětmi žije rovněž v Jordánsku. I ona vraždu manžela Saddámovi odpustila.
Hála (3. dcera)
Právě ji měl Saddám údajně nejradši. Je jí 27 let a po invazi utekla s matkou. Pobývá v Kataru.
Naval (sestra)
I ona se tyrana zastávala. „Je nevkusné, když mu Američané pročesávají vousy,“ říkala třeba.
Parisoula (milenka)
Byl s ní třicet let. Utekla do Libanonu a o svém milenci mimo jiné řekla, že používal viagru.
