Každý člověk má prý v mozku jakési hlavní "hodiny", které kontrolují tělesné pochody. Tento mechanismus je velice citlivý na světlo, což je příčinou toho, že většina lidí spí v noci a je vzhůru během dne. Cestování do zcela odlišného časového pásma si může vyžádat nějakou dobu, než se tyto hodiny změnám přizpůsobí.
Badatelé objevili, že hodiny v mozku nejsou jediným kontrolním systémem tělesných pochodů a že také ostatní orgány mají své vlastní hodiny, kterými se řídí. To údajně vysvětluje, proč problémy se spánkem nejsou jediným příznakem časového posunu - mnoho lidí trpí také žaludeční nevolností a jinými problémy.
Časový posun napodobil výzkumný tým tak, že vystavil krysy působení světla o šest hodin dříve, než se obvykle probouzely.
Zatímco hodiny v jejich mozku, které jsou citlivé na světlo, se dokázaly přizpůsobit během několika dnů, odděleně fungující játra byla rozladěna po více než dva týdny.
Játra mají na starosti kontrolu látkové přeměny; vědce proto napadlo, zda by změna stravovacího režimu mohla mít za následek "přeřízení" orgánových hodin v játrech.
Krysy obvykle spí ve dne a krmí se v noci, když jim ale vědci předložili potravu během dne, okamžitě se začaly chovat odlišně. Noc se pro ně stala dnem
a krysy zvýšily svou aktivitu několik hodin před tím, než jim bylo jídlo podáno. Po prozkoumání jejich jater se zjistilo, že orgánové hodiny se posunuly zhruba o deset hodin pouhé dva dny po změně časového harmonogramu krmení.
Odborník na biologické pochody David Earnest označil objev za "velmi významný". "Poprvé se dokázalo, že cyklus krmení může mít přímý vliv na rytmy vyjádřené v okrajovém vazivu jako jsou játra, a to nezávisle na hlavních hodinách v mozku," řekl Earnest.
Pro toho, kdo se chce úspěšně vyhnout časovému posunu, ovšem neznamená, že stravovací návyky jsou důležitější než působení světla, upozornil Earnest. Změna příjmu potravy ale může být velmi užitečná při úpravě tělesných mechanismů po dlouhé cestě.
"Je rozumné, aby, když cestujete do Evropy, jste začali pár dní předtím večeřet podle evropského času," tvrdí Menaker. "Mozek se pak posune rychleji, když se tam dostanete," dodal vědec s důrazem na harmonii všech tělesných orgánů.
Tento objev může mít rovněž velký lékařský význam. Při jistých nemocech dochází totiž ke zhoršení v některých částech dne a lékaři proto usilují o podávání léků ve správnou dobu.
Tento obor se nazývá chronoterapie. Například ozařování rakoviny jater bývá nejúčinnější a s nejmenšími vedlejšími účinky během noci, kdy ale pacient nemůže tuto terapii obdržet. Kdyby však nemocní dokázali posunout své tělesné hodiny prostřednictvím změny stravovacího režimu, "mohlo by to pro ně být výhodné,"
soudí Menaker.
Podle Menakera jde zatím jen o teorii, avšak "je pavděpodobné, že všechny okrajové orgány mají své vlastní osilátory, neboli vnitřní hodiny". To je nyní předmětem dalších výzkumů.
Badatelé objevili, že hodiny v mozku nejsou jediným kontrolním systémem tělesných pochodů a že také ostatní orgány mají své vlastní hodiny, kterými se řídí. To údajně vysvětluje, proč problémy se spánkem nejsou jediným příznakem časového posunu - mnoho lidí trpí také žaludeční nevolností a jinými problémy.
Časový posun napodobil výzkumný tým tak, že vystavil krysy působení světla o šest hodin dříve, než se obvykle probouzely.
Zatímco hodiny v jejich mozku, které jsou citlivé na světlo, se dokázaly přizpůsobit během několika dnů, odděleně fungující játra byla rozladěna po více než dva týdny.
Játra mají na starosti kontrolu látkové přeměny; vědce proto napadlo, zda by změna stravovacího režimu mohla mít za následek "přeřízení" orgánových hodin v játrech.
Krysy obvykle spí ve dne a krmí se v noci, když jim ale vědci předložili potravu během dne, okamžitě se začaly chovat odlišně. Noc se pro ně stala dnem
a krysy zvýšily svou aktivitu několik hodin před tím, než jim bylo jídlo podáno. Po prozkoumání jejich jater se zjistilo, že orgánové hodiny se posunuly zhruba o deset hodin pouhé dva dny po změně časového harmonogramu krmení.
Odborník na biologické pochody David Earnest označil objev za "velmi významný". "Poprvé se dokázalo, že cyklus krmení může mít přímý vliv na rytmy vyjádřené v okrajovém vazivu jako jsou játra, a to nezávisle na hlavních hodinách v mozku," řekl Earnest.
Pro toho, kdo se chce úspěšně vyhnout časovému posunu, ovšem neznamená, že stravovací návyky jsou důležitější než působení světla, upozornil Earnest. Změna příjmu potravy ale může být velmi užitečná při úpravě tělesných mechanismů po dlouhé cestě.
"Je rozumné, aby, když cestujete do Evropy, jste začali pár dní předtím večeřet podle evropského času," tvrdí Menaker. "Mozek se pak posune rychleji, když se tam dostanete," dodal vědec s důrazem na harmonii všech tělesných orgánů.
Tento objev může mít rovněž velký lékařský význam. Při jistých nemocech dochází totiž ke zhoršení v některých částech dne a lékaři proto usilují o podávání léků ve správnou dobu.
Tento obor se nazývá chronoterapie. Například ozařování rakoviny jater bývá nejúčinnější a s nejmenšími vedlejšími účinky během noci, kdy ale pacient nemůže tuto terapii obdržet. Kdyby však nemocní dokázali posunout své tělesné hodiny prostřednictvím změny stravovacího režimu, "mohlo by to pro ně být výhodné,"
soudí Menaker.
Podle Menakera jde zatím jen o teorii, avšak "je pavděpodobné, že všechny okrajové orgány mají své vlastní osilátory, neboli vnitřní hodiny". To je nyní předmětem dalších výzkumů.
