Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Syndrom krkavčích matek. Bývají zhrzené, zamilované, sobecké i nemocné

  0:52aktualizováno  0:52
Láska dává křídla, pozitivně nabíjí. Jsou však případy, kdy spíš zabíjí. Třeba, když se matka zamiluje do jiného muže, pálí mosty a hodlá s novou láskou začít nový život. Nejlépe bez dítěte.
(Ilustrační snímek)

(Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Nedávno například oslavil své 80. narozeniny jeden z nejcharismatičtějších herců, Alain Delon. Jeho šarm i sláva jsou obecně známy. Ne každý však ví, čím vším si tento sebejistý svůdník musel projít. Když mu byly čtyři, jeho rodiče rozvedli. Matka si našla nového partnera a syna odložila. Alain putoval k chůvě, pak z jedné internátní školy do druhé, až skončil jako voják v Indočíně. Navzdory úspěchu, všem láskám i obrovské slávě zůstal Alain Delon osamělým. Dnes žije na své usedlosti v Douchy sám, obklopen psy.

Má matka právo jít za hlasem svého srdce?

Muži to dělají odjakživa, proč by se tedy žena naší moderní a emancipované doby nemohla zachovat stejně? Otázka provokativní a kontroverzní, ale někteří si ji kladou. Lépe řečeno některé. Pokud si odpoví kladně, dítě si do života nese nezhojitelné šrámy a trvalé následky.

Petrovi je dnes něco přes 40. Úspěšně vystudoval medicínu, má rodinu. Přesto své matce nikdy neodpustí, že ho zde, v České republice, nechala, když se před 20 lety rozhodla odejít se svým novým partnerem do muslimské země, odkud pocházel. Jeho matka, zdravotní sestra, byla tehdy čerstvě rozvedená, když v areálu vysokoškolských kolejí poznala arabského studenta medicíny Hasana. Přesvědčil ji, že k sobě patří, jsou si souzeni, má ho následovat do jeho vlasti, ale dítě raději nechat doma. Tam by prý pro něj nebylo místo.

„Stává se, že naše děvčata nejsou schopna odolat Arabům. Ale je třeba si uvědomit, že v muslimských zemích má žena i matka úplně jiné postavení v rodině. Dítě z předchozího vztahu tam nemá co dělat, takže v tomto případě pro něj bylo možná lepší, že zůstalo v Evropě,“ říká Jaroslav Matýs, předseda asociace dětské a dorostové psychiatrie.

„Obecně ovšem platí, že dobrá matka své dítě neopouští, ani když se sebevíc zamiluje. Stane-li se to, dítě tím trvale poškodí. Děti jsou schopny odpustit odchod otci, nikoli matce - nositelce života. Synové mají v těchto případech později problém navázat vztah se ženou, dcery stát se matkami.“

Kam s ním?

Nový partner, nová láska, sen o novém a „lepším“ začátku. Kam s dítětem z původního vztahu, je-li „na obtíž“? V některých případech jde ke svému biologickému otci. I zde však číhá jedno překvapivé nebezpečí: nová partnerka otce.

„Ženy jsou od přírody naprogramovány tak, aby plodily a pak chránily svoje potomstvo. Cizí dítě tedy přijímají daleko hůře než v opačném případě muži,“ dodává Matýs.

Často se stává, že nezralé matky odloží dítě ke své matce, čili je pak vychováváno babičkou. I tato varianta však skrývá četná úskalí. Odborníci mluví o takzvané sociální vagině: u žen, které opustí svoje dítě, nastal problém už v jejich bazální rodině, čili jejich matky a nynější babičky se vůči nim taky nechovaly mateřsky, takže se historie opakuje.

Podobný osud potkal i velmi vzdělanou a inteligentní ženu, která se zamilovala do jiného muže. Opustila manžela a pětiletého syna dala ke své matce. Ta ho vychovala, vystudoval a oženil se. Stopy hořkosti v něm zůstaly, ale ještě hůř dopadla v tomhle případě matka: nový partner ji opustil kvůli mladší a ona se s tím nikdy nevyrovnala. Propadla pití, přišla o práci a vlastně i o syna, protože o kontakt s ní pak už nikdy nestál.

Opustit dítě však lze i tehdy, kdy dítě s matkou fyzicky zůstalo. Děje se to nepřijímáním, citovým chladem nebo dokonce nenávistí za to, že se podobá svému otci.

Dítě jako hromosvod nenávisti vůči partnerovi

Narodí-li se dítě po znásilnění, stává se, že je žena emočně rozpolcena. Mateřský cit jí sice velí mít dítě ráda, ale vzpomínka na početí v ní mateřský cit paralyzuje. Jakkoli je to hrozné, lze problematický, ambivalentní vztah k dítěti v těchto případech snad ještě pochopit.

Někdy ale žena vidí v dítěti jeho otce, kterého nenávidí, aniž by předcházelo něco tak dramatického. Třeba proto, že ji muž podváděl, opustil nebo jí nějak ublížil, i to se stává.

To byl i případ matky, kterou manžel opustil, ale ona se s tím nikdy nevyrovnala. Žila jen se svým synem a chovala se k němu tím nejhorším možným způsobem. Nadávala mu, říkala mu, že je neschopný, nemožný. Když přišel do puberty, začal se bránit. Jeho vzdor matka řešila ještě větší tvrdostí, kterou považovala v té situaci za oprávněnou. Přitom ve škole se chlapec choval úplně jinak. Jak dopadl, těžko říct.

V jiném případě se trestající matkou stala žena z extrémně věřící rodiny. Ani po svatbě nesměla spát se svým manželem v ložnici sama. Sexuální život novomanželů se odehrával v koupelně v přízemí domu, kde bydleli, pokud příbuzní právě nebyli doma, nebo spali. Mladá žena brzy otěhotněla a porodila dítě. Nesvoboda a nespokojenost s domácími poměry našly nejhorší možný „ventil“. Když syn povyrostl, brala na něj matka rákosku, záminku k nářezu si našla vždycky. Žádný div, že skončil jako narkoman.

Chladná, trestající matka je nebezpečný fenomén. „Mnoho vrahů a násilníků vůči ženám bylo v minulosti matkou trestáno,“ tvrdí Jaroslav Matýs.

Dítě se nehodí, peníze na něj ano

Dětský psychiatr se také často setkává s tím, že matky dítě používají jako zdroj finančních prostředků. Buď je tím „bankomatem“ jeho otec, anebo stát v podobě sociálních dávek. Lze to prý těžko prokázat, snad jen podle toho, jak bylo s penězi naloženo, jestli je matka použila pro sebe nebo pro dítě.

Často se stává i to, že dávky skrze matku dítěte zneužívají nevlastní otcové a na dítěti tak parazitují. Kdo by však takové jednání přisuzoval jen sociálně slabším občanům, mýlil by se. Počínají si tak i ti, co jsou dobře zaopatřeni. „Říká se tomu rentová záležitost a je nezávislá na socioekonomickém statutu. Čím vyšší IQ, tím více mezi sebou bojují a chtějí více peněz,“ tvrdí Matýs.

Děti z neuspokojivých, znepokojivých či přímo dramatických rodinných poměrů se zhusta také obracejí na brněnskou Modrou linku důvěry nejen pro děti a mládež.

„S žádostí o radu se na nás obracejí děti, jejichž rodič - většinou je to matka - si našel nového partnera a pro dítě není jiného zbytí, než se s touto situací vypořádat,“ uvádí Bohuslava Horská.

Nejčastěji se podle ní děti ocitají v situaci, kdy si s partnerem rodiče nerozumí, kdy se k nim partner rodiče nechová pěkně - což nemusí být vždy vnímáno dítětem objektivně, může jít o reakci na změnu v rodinném systému.

„Dítě také mívá pocit odsunutí na vedlejší kolej, vnímá změnu ve vztahu a necítí se komfortně. Tyto stavy se mohou projevovat na škále od mírných projevů až po intenzivní, kdy je dítě rodičem odstrkováno, dokonce i zanedbáváno a citově opomíjeno,“ vysvětluje Horská.

Tabu téma: špatná matka

Dětský psychiatr Matýs odhaduje, že jako špatné se mohou chovat, nebo navenek působit, i ženy s různými poruchami osobnosti, například úzkostné, s depresemi, ADHD a matky autistické. Právě ty často přilnou k partnerovi, který je pak zneužívá.

„Autistická matka s nižším intelektem nemá šanci být dobrou matkou, pokud je sama. V podstatě jí nic jiného nezbývá než zůstat u partnera, který ji může vydírat a chtít, aby opustila nebo zneužívala dítě. Ona sama nemá sílu to změnit,“ vysvětluje Matýs.

ADHD matky jsou zase podle něj hyperaktivní a ve vztazích nestálé. „Přilnou k tomu, kdo jim dává zážitek, a dítě jim v tom brání, čili ho odmítají, ale nechovají se k němu hrubě. Skutečně špatná matka je psychopatologický jev.“

Za špatný jev naší doby označuje dětský psychiatr i rozhodnutí některých žen pořídit si dítě bez muže a vědomě ho tak připravit o otce.

„Je nenormální zvulgarizovat početí na technologii. Chlap má nezastupitelnou roli, příroda to tak zařídila. I lví smečka je smíšená, každý z rodičů učí potomstvo jiné techniky lovu. Nechá-li se žena uměle oplodnit, neví, jaké geny její dítě dostalo. Navíc mu dává špatný vzor – že chlap není potřeba, čímž potomka do života poškozuje,“ tvrdí Matýs.

Je na každé ženě, aby si ujasnila, co chce svému dítěti do života dát, pokud se rozhodne ho mít. Doba nám umožňuje realizovat nejrůznější ambice a touhy, ale ať je má žena-matka jakékoli, jedna by měla dominovat všem ostatním: postavit na startovní čáru života šťastné, smějící se dítě.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.