Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Královna etikety Eliška Hašková Coolidge: V osmnácti jsem se cítila jako buřt

  0:20aktualizováno  0:20
Celý život se točila kolem prezidentů. Pro pět amerických pracovala v Bílém domě. Prezidenta Obamu sice nevolila, ale teď mu drží pěsti. Nejvíc ale fandí tomu našemu. Paní Eliška, jak se jí říká, je úspěšná žena, ale cesta za úspěchem vedla přes mnohé životní výmoly.

Eliška Hašková Coolidge | foto: Petra Pikkelová

V Americe, vaší druhé vlasti, nastává "rok Obamy". Přináší skutečně změnu, jak říká?

Určitě. Přesto, že jsem Obamu nevolila a mám k němu výhrady, obdivuji na něm, že dokázal Ameriku vzbudit. Jeho zvolení dokazuje, že na prvním místě jsou schopnosti člověka, ne barva pleti, ale schopnost a charakter. V těchto volbách vyhrál černoch a viceprezidentkou mohla být žena. To je důkaz, že Amerika je gender- a barvoslepá, dává světu veliký příklad. To je nová kapitola Ameriky.

Je Obama i váš prezident, přestože jste republikánka?

Absolutně. Teď nejsou nejlehčí časy, kvůli finanční krizi i stálé hrozbě terorismu, a v těžkých chvílích musí strany spolupracovat. Tentokrát jsem šla volit s největšími rozpaky. Ještě ve frontě - letos byly opravdu dlouhé fronty, já stála hodinu, někteří známí i tři nebo čtyři - jsem si nebyla úplně jistá. Viděla jsem dva vůdce. Ten první, McCain, už ukázal svůj charakter, a to je nejvzácnější a nejdůležitější na vůdci země. Ale co se týče jeho viceprezidentky Sarah Palin, tak přesto, že mě její první projev velmi zaujal, postupně jsem viděla, že to je, jako byste vzali ženu z vesnice, posadili ji do hlavního města a řekli: "Budeš viceprezidentkou." To bylo nefér vůči ní i vůči národu. Nebyla jsem si jistá kvůli ní a taky proto, jak McCain celé volby vedl... Lídr musí umět lidi povzbudit, což naopak udělal právě Obama. I když jsem ho nevolila, zaslouží si Obama, abychom mu dali veškerou podporu a čas, aby udělal, co chce udělat.

Co čeká Baracka Obamu první dny v Bílém domě, jehož provoz důvěrně znáte?

Nejspíš tam proběhne důkladný úklid. Pamatuju si, že když odcházel, myslím, prezident Carter, tak tam lidi od Bushe staršího našli za radiátorem camembert... (Pozn: prezidentem byl sice R. Reagan, ale G. Bush byl po celou dobu jeho viceprezidentem.) To bylo absolutně šílené, ten nepořádek. Ale to jsou spíš takové pikantní maličkosti. Podstatné bude, jak se sžije tým, který si Obama do Bílého domu přivede, se stávajícím White House týmem. Prezident si sice může vybrat i do tohoto týmu svoje lidi, ale většinou nechává i mnohé z těch původních, kvůli takzvané institucionální paměti. Tito lidé už jednoduše vědí, jak to v Bílém domě chodí.

Vy jste v Bílém domě "přežila" pět prezidentů, jako jejich asistentka a členka týmu, který se staral o jejich projevy.

Ano, až za Reagana jsem byla požádána, abych odešla, on měl na psaní projevů svého člověka ze Sacramenta. Brala jsem to ale jako výsadní právo prezidenta rozhodnout se, koho chce v týmu. Nekřičela jsem do novin: "Šílenství, chce mě vyhodit po tolika letech!" Nechovala jsem se hulvátsky, což mi pomohlo, protože mě George Bush starší pak doporučil na práci na ministerstvu zahraničí, přímo v kanceláři ministra.

Co dál udělá Obama? Václav Klaus měnil po Havlově odchodu i součásti interiéru...

To se v Bílém domě nesmí. Je tam komise, která o všem rozhoduje, i prosazení malých změn je náročné. Stalo se, že se jednomu týmu třeba nelíbil obraz manželky některého bývalého prezidenta, tak ho dali na méně viditelné místo, ale to je tak všechno. Prostory, kde bydlí, si však prezident samozřejmě může udělat po svém, bude žít ve stylu, v jakém je zvyklý. Ale to je soukromé patro.

Bílý dům

Bílý dům

Jaké jsou první dny první dámy?

Žena prezidenta je první linka prezidenta k lidem. Každá první dáma si zvolí směr, na který se bude soustředit. Laura Bush byla knihovnice, zvolila si podporu čtení dětí. Barbara Bush se soustředila na boj s negramotností. Patricia Nixon prosadila koncept dobrovolnictví, Lady Bird Johnson se věnovala květinové výzdobě měst. Díky ní je Washington zelené město. Paní Obama řekla, že nejprve se bude věnovat rodině, aby se v Bílém domě zabydlela. Ale i ona si jistě něco najde, je vzdělaná advokátka.

V Americe jste přistála v roce 1950, přesně 12. října, tedy ve stejný den jako v roce 1492 Kryštof Kolumbus. Pamatujete si na svoje objevení Ameriky?

Ano, bylo to úžasné. V New Yorku byla zrovna největší přehlídka, jaká během roku je, italská. Konají se tam národní dny a Italové jsou velmi silná větev. Po 5. avenue jezdily valníky, na kterých lidé tancovali, všude byly balonky...

Hezké přivítání pro devítileté děvčátko.

Moc. Šli jsme s tatínkem na Empire State Building, dostala jsem od něj takovou kostkovanou kabelku. To bylo velice slavnostní a krásné.

Přemýšlí devítileté dítě o tom, jestli se vrátí domů do Československa?

Ne, ne. Na téma vlast takové dítě skutečně nemyslí. To až když jsem byla starší. Moje babička pevně věřila, že se vrátíme. Nejdřív věřila, že obě, postupem času už věřila jen, že já... A bylo to tak. Bohužel zemřela v roce 1981.

Vás v emigraci potkal ještě jeden, možná zásadnější životní zlom než odchod z vlasti. Váš otec zůstal po převratu v roce 1948 v USA, kam předtím odjel služebně. Utekli jste za ním, ale vaše maminka a bratr nakonec do USA neodjeli. Matka jela za novým přítelem do Londýna a vy jste rok čekala ve Francii, až si vás táta bude moct "vyzvednout".

Už jsem to dávno překousla. Musíme žít v současnosti, ne v minulosti.

Neříkejte, že dítě tohle dokáže "dospěle" překousnout. Když mu odejde máma.

Bylo to trošku trpké, ale já jsem pak měla tolik lásky od tatínka a babičky, že jsem to ani tolik necítila. Jen vztah s matkou už nikdy nemohl být tak otevřený a pevný. Ale když se mi narodila dcera, řekla jsem si, že potřebuje babičku, tak jsme maminku začali poměrně často zvát k nám do Ameriky.

Předtím jste se nestýkaly?

Velmi málo, ale nikdy to nebylo ve zlém, nepamatuji se, že by o ní padlo ošklivé slovo. Jen jsme si nebyly blízké. Ale poznamenalo mě to asi ve vztahu k mé dceři, chtěla jsem, aby náš vztah byl naopak intenzivní. A to se povedlo. Jsme si velmi blízké... I když tedy volila Obamu.

Jak mohla!

(směje se) Nejen volila, ale ona pracovala i v jeho kampani jako dobrovolnice. Přitom dříve byla republikánka. Ale já ji respektuju.

Taky jste si na ni počkala. Až do osmatřiceti.

Ano, to už jsem měla tak nastavenou kariéru, že jsem ji mohla trochu stáhnout. Já byla ta ve Washingtonu s dcerou, muž pracoval jako bankéř v New Yorku. Ale díky tomu, že svou práci jsem ovládala skoro ze spaní, tak jsem zvládala i pracovat, jen jsem to musela mít lépe uspořádané. Vypustila jsem společenské akce. A měla jsem také úžasnou chůvu.

Omlouvám se, že se k tomu vracím, ale zajímá mě to, co udělala vaše maminka. Musela přece volit mezi vámi a bratrem. I když ne tak fatálně, ale připomíná to Sophiinu volbu.

Je pravda, že to, že si vybrala bratra, mě asi zasáhlo jako děvčátko. Ale zpětně člověk pochopí, že to nešlo jinak. Bratrovi byly tři roky, byl na mamince závislejší, navíc já zase znala víc tatínka, milovala jsem ho. Bylo nakonec logické, že za ním půjdu já... I z této životní zkušenosti ale vychází moje přesvědčení, že není dobré lidi odsuzovat, spíš se je snažit pochopit. Díky tomu jsem nenesla to břemeno, že mě matka opustila ve Francii, nechala mě na internátní škole a odjela za milencem, tak těžce...

Ale je to síla.

Je to silné, ale i když jsem si to tehdy asi neuvědomovala, už v té době jsem se nějak rozhodla, že na to nebudu myslet jako na zradu. I pro mámu to muselo být těžké. Ocitla se se dvěma dětmi v cizí zemi... Předtím byla zvyklá mít všechno. A potkala člověka, kterého znala z dřívějška, který jí nabídl, aby šla za ním, byl v Londýně už zavedený. Ale i jemu jsem odpustila, měli jsme přátelský vztah.

Eliška Hašková Coolidge

Eliška Hašková Coolidge

Mluvili jste o tom?

Když mi bylo jednadvacet, byla jsem u nich v Londýně. Vzal mě do Harrods, abych si koupila boty. Tam v kavárně jsme si dali uzeného lososa a skleničku vína. Podíval se na mě a řekl: "Víš, Eliško, já bych si přál, abys věděla, že jsem nechtěl nikoho urazit tím, že si vezmu mámu do Anglie, nechtěl jsem ti způsobit bolest. Ale já tvou mámu strašně miloval. Doufám, že to jako dospělá pochopíš a promineš mi." (Lesknou se jí oči) Vidíte, ještě teď mi z toho jdou slzy do očí. On byl fajn člověk, jiný než můj otec, ale nebyl zlý a nebyl lehkomyslný.

Máte vůbec nějaký vztah se svým bratrem?

Ne. To tím bohužel trošku zařvalo. Bratr byl vychován trošku jako maminčin mazánek a pak byl vychován v Anglii, studenějším způsobem než já. Má úplně jiný náhled na svět, nikdy jsme nebyli jako bratr a sestra. Je mi to líto. To jsou problémy, které s sebou přinesla emigrace. Ale zase mi přinesla svobodu, zázemí, možnost se někam posunout, něco pro někoho udělat, vybudovat si domov a manželství... I když se mi manželství nakonec rozbilo, bylo to krásných dvacet let v domově s manželem a dcerou.

Manžel vás opustil, odešel k jiné ženě. Ani k němu necítíte zášť?

Ne. Už ne. Ale dva roky kolem rozvodu byly šílené, nechal mě samotnou s dcerou, bez práce, s nemocným tatínkem... Sešup z šestiložnicového bytu v nejlepší čtvrti ve Washingtonu do poměrně nuzných podmínek. Ale přesto jsem sama sobě vděčná, že jsem se vždycky kousla do jazyka a snažila se před dcerou nesypat na něj kritiku. Ona si sama přišla na to, kdo je kdo. Je s ním ve styku, jednou za rok se vídají, telefonují si, tak, jak to má být.

Našla jste si po rozvodu ještě partnera?

Neřekla bych partnera, ale přítele teď mám. V Americe. Ale je to těžké. On říká, že moje první láska a jeho největší a nejsilnější konkurence je stejně Česko.

Žárlí na vaši vlast?

Strašně. Vím, že je to pro něj těžké, ale mně se tady moc líbí, a dokud tady můžu něco udělat, jsem radši tady. Jezdím za ním a on zas sem.

Takže se nechystáte vdávat?

Ne, na to teď skutečně vůbec nemyslím.

On by si vás vzal hned?

Hned, ale musela bych být trošku víc v Americe. Ale já mám tady plno práce, chci do Česka přinést něco z toho, co mi dala Amerika.

Máte zde školu slušného chování a etikety. Lekce jste dala i české vládě. Od prvního ledna jsme předsednická země EU, budou se naši ministři a ministryně umět chovat?

Naše ministryně určitě. A ministři? Také... Ale měli jsme jen velmi málo času, pár hodin. Musela jsem skákat z jednoho na druhé. Ale nejhezčí na tom bylo, že Mirek (Topolánek) řekl: "Tak, Eliško, začni mluvit, protože já to potřebuju ze všech nejvíc."

Stihla jste je něco naučit?

Myslím, že ano. Už jen vzhled Mirka se vylepšil. Uvědomil si, že ty jeho hrubosti nejsou dobře přijímané. Už na kongresu ODS to byl "nový Mirek". Umí lidi sjednocovat, a když není pod šíleným tlakem, tak umí jednat. Už nereaguje tak podrážděně, nezavírá si dveře a na tiskovce dokonce poděkoval médiím. To je nový Mirek!

Nebo dočasná maska?

Věřím, že ne. Uvědomil si, že se zabouchnutými dveřmi už nejde nic dělat. Otevřená komunikace je strašně důležitá. A to i pro předsednictví Unii.

Myslela jsem, že jste spíš skalní fanynkou Václava Klause.

V české politice obdivuju především dva muže - prezidenta Klause a premiéra, šéfa ODS Topolánka. Chci být k oběma loajální, obou si vážím. Václav Klaus vždycky věděl, co udělat ve prospěch národa. Tím, že se vzdal postu čestného předsedy - i když osobně myslím, že trochu unáhleně - vlastně uvolnil ruce sobě i vládě.

Vy svým "ódéesákům" prostě rozumíte... Před pár lety jste zuby nehty hájila čest Vlastimila Tlustého. Nezměnila jste teď názor? Po známé aféře s vířivkou a po vydání druhého dílu Kmotra Mrázka, kde Tlustý alias Téčko figuruje coby "investice do budoucna" - mafián Mrázek ho podle knihy uplácí.

Knihu jsem nečetla, to nechci komentovat, nevím, odkud to přišlo a jak je to důvěryhodné. Ale jak se Vlasta zachoval k Mirkovi, z toho jsem byla zklamaná. Já dovedu pochopit, že se cítí zrazený, když tak tvrdě pro ODS pracoval a pak byl víceméně odstraněn, ale jeho postup nebyl ani moudrý, ani šťastný. Oba dva to mohli řešit jinak.

Když už jsme u těch osobních rozepří mezi dvěma silnými osobnostmi, napadá mě ještě vztah Václav Klaus - Václav Havel. Václava Klause obdivujete, jak jste vnímala jeho předchůdce?

Václava Havla si velmi vážím jako disidenta, dramatika a prvního polistopadového prezidenta. Myslím, že měl dar lidi po revoluci rozhýbat, vyburcovat a vzbudit v nich víru v budoucnost, to bylo velmi důležité z kraje devadesátých let. Ale je to spíše typ idealisty. Tato země sice potřebuje ideály, ale hlavně silného politického lídra, jakým je Václav Klaus. Ale je obdivuhodné, co pro Česko udělali oba Václavové, často ale opakuji, že byla skutečně velká škoda, že spolu nedokázali lépe vycházet a spolupracovat, naší zemi by to bývalo velmi prospělo.

Eliška Hašková Coolidge

Eliška Hašková Coolidge

Vraťme se ale k etiketě. Budete vládě nápomocná dál?

Já doufám. Pokud budou chtít využít mé zkušenosti, tak určitě. Ve společenských dovednostech ráda pomůžu. Nejdůležitější ze všeho je otevřenost a slušnost, umění naslouchat a také chování adekvátní tomu, čím člověk je. Jak říkám všem svým studentům - a platí to i pro ministry - musíte se rozhodnout, čím jste a čím chcete býti, a podle toho se oblékat a chovat. Jsem-li fotograf, nevyžaduje se po mně, abych chodil v bílé nebo bleděmodré košili a obleku, jsem-li fotograf, nemám být vidět, jen sledovat dění. Mám být upravený, mít třeba černý rolák a hlavně vyleštěné boty. Ale když jsem politik, tak nemůžu jít někam třeba v černé košili a bílé kravatě... V tom okamžiku jsem "Chicago 1920". Svítí ze mě nedůvěra.

Jsem mafián...

Ano. A chci připomínat mafiánské Chicago? Vemte si Putina. Proč ho Rusové zbožňují? Kvůli politickému programu? Kvůli ekonomickému programu? Je jim pod ním lépe než pod jinými? Ne. Ale protože vidí člověka, který by mohl kdykoliv platit za gentlemana z nejvyšší společnosti v Anglii.

Ale zároveň je to despotický vůdce.

To si lidi ani neuvědomují, přijímají neverbální signály. Ten člověk působí zodpovědně vůči těm lidem a důvěryhodně. Důvěryhodnost je nejvzácnější. A můžete ji promítnout i tím, jak se chováte a co máte na sobě.

Není ale právě toto falešná povrchní hra? Totalitární vůdce Ruska ovládá masy vysíláním vnějších signálů. Díky chování a etiketě se může i největší lump schovat za dobré způsoby, naopak odsouzeníhodný je třeba férový člověk, který se chová jako buran.

Ne, nemyslím si. Není to tak vyhraněné, jak to popisujete. Etiketa pro mě není žádný seznam pravidel, která když nedodržujete, jste vyloučena. Vůbec ne. Etiketa je respekt k druhému. Neurážet ho chováním a oblékáním. Když si na svou svatbu pozvu lidi a budu chtít, aby přišli ve večerní toaletě, ale člověk, kterého mám ráda, mi tam přijde v džínsech, to je, jako by mi dal facku. Já jsem chtěla mít svůj den podle svých představ, a on mě vůbec nerespektoval.

Když budu mít svatbu, tak budu přece chtít, aby se tam mí přátelé cítili dobře, a pokud by se někdo v obleku cítil svázaný a nesvůj, tak ať jde jen v košili...

Ale na tom není přece nic špatného, když hosté vědí, co si přejete, jak jste si nastavila pravidla. Je to přece váš den, vy chcete, aby to bylo, jak jste si představovala. Důležité je přemýšlet, co druhého potěší. A člověka potěší už to, že druhý uvažoval, jak se kvůli němu ustrojí.

To jsem řešila dneska já. Věděla jsem, že jste vždycky "vrcholově elegantní", ale já chodím oblečená ležérně. Hledala jsem kompromis, abych nešla v tričku, ale zároveň mohla vůbec rozhovor dělat, protože v kostýmku bych ze sebe nevysoukala větu...

Zvolila jste černou košili, kterou žena mít může. A vypadá to dobře. Ale já doufám, že tohle lidé kvůli mně neřeší, že nejsou v rozpacích, já se chovám ke všem velice přirozeně. Chtěla bych pomáhat lidem, aby si víc věřili a cítili se uvolněně. Někde jsem četla, že společenské chování je strojené - to nemůže být dál od pravdy! Etiketa není strojená, je to slušnost.

Vy jste někdy šla do společnosti a řekla jste si: O ops... tak to jsem přestřelila!

V úplném začátku. Neměla jsem moc peněz. Když tatínek přišel do Ameriky, tak ztratil všechno, co doma měl. Musel začínat nový život, novou kariéru. My jsme šaty neměli, ale měl chování a znal lidi, které znal, když peníze měl - on tam dělal praxi v bance v NY před rokem 1948. To ho posunulo do společnosti, do které se normální uprchlík nedostal. Já jsem se styl učila postupně, pozorovala jsem lidi, které jsem respektovala. Když jsem někam přišla a měla jsem něco jinak zkombinované, tak jsem si řekla: "Tak ne, příště to udělám jinak."

A trapně vám nikdy nebylo?

Jednou ano. V Rakousku, kde jsem v osmnácti letech byla kvůli němčině. Já tam hodně přibrala, protože jsem se zamilovala do rakouských housek. Přijel za mnou tatínek, šli jsme na oběd k Schwarzenbergovým, k rodičům současného ministra... A já se do ničeho nevešla, musela jsem zkombinovat svetr s nějakou sukní... Cítila jsem se hodně špatně. Jako buřt.

Stalo se vám někdy, že jste někoho odsoudila kvůli prvnímu dojmu?

Myslím, že ano. Mohlo se to stát, ale vím, že u nás v Česku lidé dlouhou dobu nebyli vedení k etiketě, proto nesoudím příkře. Mě to neuráží. Já hledám duši člověka, a jestli je ohleduplný a má snahu být korektní. Nevadí, že nezná všechna pravidla. Někdy raději cítím přirozenou hrubost než faleš. Dám vám příklad. Přišla jsem jednou do místnosti v Senátu, kde seděl Mirek Topolánek. Jedl tam guláš z nějaké misky. Říká mi: "Ahoj Eliško, já vím, že bych měl vstát, ale ten guláš je strašně dobrej." Ale já to neberu nějak zle, to mě neurazí, zasměju se. Ale když mi někdo třeba podá ruku v rukavici, to mě uráží. To je něco, co bych neudělala ani člověku, který sbírá smetí.

Eliška Hašková Coolidge

Narodila se v Praze v rodině bankéře.

Její otec byl zrovna na služební cestě v USA, když přišel "Vítězný únor". V USA proto zůstal. Devítiletá Eliška a její babička emigrovaly za ním. Matka a mladší bratr odešli do Londýna.

Vystudovala prestižní univerzitu a osmnáct let pracovala v týmu Bílého domu, připravovala prezidentům projevy. Po nástupu prezidenta Reagana odešla na ministerstvo zahraničí.

Střídavě žije v USA a v Česku. Zabývá se především poradenstvím v otázkách etikety a protokolu.

Je rozvedená a má dospělou dceru Alexandru.







Nejčtenější

Kuřecí karbanátky se zeleninovým salátem
Zapomeňte na nudu. Kuřecí recepty pro milovníky barev a nových chutí

Pečené v troubě, jako obalovaný řízek nebo na paprice. Ne že by vám tahle jídla nechutnala, ale občas už vám přijdou celkem nudná? Zkuste to příště trochu...  celý článek

V trendy slunečních brýlích budete nepřehlédnutelná. Musí ale pasovat na vaši...
Jak vybrat sluneční brýle, které vám sednou? Rozhoduje tvar obličeje

Nepostradatelný doplněk, který nejen chrání před vtíravými slunečními paprsky, ale hlavně z vás dokáže udělat šmrncovní femme fatale. Tedy pouze v případě, že...  celý článek

Modelka Bella Hadidová na filmovém festivalu v Cannes (19. května 2016)
Cigarety jako trend. Dřív šlo o emancipaci, dnes o lajky na Instagramu

Zdravý životní styl je dnes pro většinu důležitější než rebelování s cigaretou v ústech. Dřív měla tato rekvizita přesah, spojovala se s emancipací, stylem i...  celý článek

Victoria Beckhamová a David Beckham na Britain Fashion Awards 2014
Receptem na šťastné manželství je smích, říká Victoria Beckhamová

Victoria Beckhamová (43) je za Davida Beckhama (42) provdána téměř dvacet let. Přes pár neshod a Davidových údajných nevěr v minulosti prý mají dokonalý vztah...  celý článek

Jóga má podle odborníků nezpochybnitelný pozitivní přínos nejenom pro naše...
OBRAZEM: Ohebná těla vedle ašrámu i v mrakodrapu. Svět slaví den jógy

Po celém světě dnes miliony příznivců indického fyzického a mentálního cvičení slaví svátek. Dnešek je zároveň dnem letního slunovratu, který má pro mnoho...  celý článek

Další z rubriky

Socioložka Dana Hamplová
Je lepší být hezká než chytrá, tvrdí odbornice na pocity štěstí

Chlap s bourákem je pro dámy přitažlivější. O obézních lidech ostatní předpokládají, že se neumějí ovládat. Hezká žena dostane vyšší plat... Jestli tvrdě...  celý článek

Nicole Trunfio přiznává, že po narození syna zanedbává péči o svůj zevnějšek.
Sotva se stihnu vysprchovat, syn mi dává zabrat, říká modelka Trunfio

Jednatřicetiletá modelka Nicole Trunfio je teď mámou na plný úvazek. V minulosti trávila denně hodiny před zrcadlem nebo v kosmetickém salonu. Na to teď...  celý článek

Victoria Beckhamová a David Beckham na Britain Fashion Awards 2014
Receptem na šťastné manželství je smích, říká Victoria Beckhamová

Victoria Beckhamová (43) je za Davida Beckhama (42) provdána téměř dvacet let. Přes pár neshod a Davidových údajných nevěr v minulosti prý mají dokonalý vztah...  celý článek

Další nabídka

arome.cz

4 vody, které vám zachrání pleť a zpříjemní léto
4 vody, které vám zachrání pleť a zpříjemní léto

Vody ve spreji dokáže zachránit pleť hlavně v létě, a proto mám většinou alespoň jednu z nich s sebou na cestách nebo v kabelce.

Hádej, kdo bude babička?
Hádej, kdo bude babička?

Jak se změní vztah s matkou po narození dítěte

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.