Kdyby některý z mužských prezidentských kandidátů v předvolebním projevu zavzpomínal na své dětství s přiznáním, že jeho nejoblíbenější hračkou byla panenka a odpoledne po škole často trávil převlékáním do máminých šatů, v hlavách mnoha lidí by zablikala varovná kontrolka.
Navzdory tomu, že dotyčný je úspěšný, spořádaný muž a má početnou rodinu, takové jednání by spousta z nás považovala za neslučitelné s jeho pohlavím. Vždyť přece každý normální kluk bojuje s vojáky, jezdí s nákladními auty a dává dohromady složité stavebnice! Ale zkuste se nad tím ještě jednou zamyslet: co je divného na tom, že holky vozí písek s bagry a kluci kočárky s panenkami?
Kuchyň patří holkám, kluci ostrouhají
Šéfkuchař Roman Paulus dělá vyhlášenou svíčkovou a Jamie Oliver zase trhá rekordy "obyčejným" vařením ze základních surovin. Velkým kuchyním už dávno vládnou muži, výrobci a prodejci hraček však něco takového ignorují. V jejich kuchyních se pohybují výhradně holky.
"Čtyřletý syn mi rád pomáhá při vaření, ale občas zdržuje a někdy to pro něj může být i nebezpečné, tak jsme se rozhodli mu koupit dětskou kuchyň. Zjistila jsem však, že tohle území není pro kluky," říká šestatřicetiletá Klára Kučerová. V kamenných obchodech na ni čekaly kuchyňky zabalené v krabicích se smějícími se holčičkami, v těch internetových se k nim zase dopracovala přes hračky pro holky a videoklipy, v nichž hlavními hrdinkami byly také výlučně dívky.
Svět českých kamenných a internetových hračkářství se pořád dělí na růžový pro holky a modrý pro kluky. Hranice se stírají jen u těch nejmenších. Pár let po narození však už klukům začne patřit území aut a zbraní, zatímco holkám zase místo plné kočárků a panenek.
Stereotypy v našich hlavách
Jeden z největších internetových obchodů Mall.cz kategorie hraček kromě klučičích a holčičích rozdělil i na profesní. K dostání jsou v něm šicí stroje, nákupní vozíky, pokladny, vysavače, ale také kbelíky s mopy a žehlicí prkna. Nenabízí je však pro všechny děti, najdete je pouze v sekci pro dívky.
Jako by kluk nemohl luxovat, sedět za pokladnou supermarketu nebo nakoupit a vytřít podlahu. Čestnou výjimkou mezi těmi všemi úklidovými prostředky jsou kufříky pro doktorky a veterinářky. Ty však zase pro změnu zůstávají utajeny rodičům kluků, pokud je nenapadne brouzdat v oddělení hraček pro holky.
"Firmy vedou lidé a lidé podléhají mnoha stereotypům myšlení, tedy i těm genderovým. Své fungování a prezentaci přizpůsobují tomu, co daná společnost považuje za normální. Ta česká je spíše konzervativně laděná a akceptuje tradiční dělbu rolí s odkazem na historickou zkušenost a biologickou přirozenost, i když oba tyto předpoklady jsou zpochybnitelné a účelově konstruované," říká Jana Klampflová ze společnosti Gender Consulting.
Určitě si teď říkáte, že není nic snazšího než po delším pátrání kliknout do té správné internetové kolonky nebo zajít do příslušné části hračkářství. Jde však o psychologickou bariéru. Nestane se z Pepíčka oblečeného do květinové sukně po vzoru víly Zvonilky v dospělosti homosexuál a z Marušky, co jí Ježíšek přinese vrtačku, zase hora svalů? Raději mu koupíme náklaďák a jí panenku.
"Naše babičky by klukům panenku nikdy nedaly, my s manželem ano. A mám sousedku, která nechává syna chodit v sukních a šatech po starší sestře, když si doma hraje na tanečníka, ale před svým tátou to dělat nesmí. Je přesvědčený, že z něj matka vychovává holku," říká dvaatřicetiletá Silva Šárecká.
O sexuální orientaci dítěte je rozhodnuto už při jeho narození, takže i z kluka, který si nevezme nic jiného než oblečení v modré barvě, může být v dospělosti homosexuál, zatímco z toho, který jako malý klučina škemral o vysoké podpatky a šminky své mámy, jednou bude otec pěti dětí.
"Děti si mají hrát s tím, s čím chtějí. To jen my dospělí žijeme ve stereotypním myšlení a podsouváme jim genderově odlišné hračky," říká Eva Svobodová z Katedry pedagogiky a psychologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jen málokoho přitom napadne, že z kluků, kteří si hrají s panenkami, rostou budoucí tátové, kterým přijde naprosto samozřejmé, že se jako dospělí starají o své děti, a z chlapce s pletacími jehlicemi a bujnou fantazií třeba kreativní ředitel reklamní firmy.
Genderově stereotypně nefungují jen hračkářství, přemýšlejí tak i mnohé učitelky v mateřských školkách. Jejich práci mapovala studentka Lenka Dryerová ve své loňské bakalářské práci. Zaměřila se na hry a hračky, které učitelky dětem nabízejí.
"Terezko, ty nevíš, co bys, viď? Běž tamhle k holčičkám do kosmetického koutku." "Honzíku, dojdi si pro stavebnici." "Kluci, můžete si k těm kostkám vzít ta velká auta," cituje učitelky. "Tyto a mnoho dalších podobných replik dokazují, jak je vžitá genderově stereotypní představa o dívčích a chlapeckých hračkách," konstatuje Lenka Dryerová.
Kromě jiného zjistila, že zatímco dívkám občas učitelky nabízejí hračky obecně vnímané jako klučičí, opačně to nefunguje. "Občas se stane, že učitelka dívce nabídne stavebnici nebo vláčkodráhu, ale nezaznamenala jsem jediný případ, kdy by byl chlapec vybídnut ke hře s panenkami nebo v kuchyňce a podobně. To dokazuje, že u chlapců se striktněji dbá na dodržování genderové role," konstatuje.
A ty jsi kdo? Kluk, nebo holka?
Už u tříměsíčního dítěte dospělí rozlišují, jestli mluví na kluka, nebo na holku. Zatímco dívce automaticky ukážou panenku a používají více emocionálně zbarvených slov, klukovi nabídnou míček a jejich verbální projev je omezenější. Děti pak automaticky přijímají, že jiný svět mají muži a jiný ženy.
"Překvapilo mě, že mnoho malých dětí má názory jak staří strejci – posmívají se, když kluci chodí barevně oblékaní, protože to je holčičí. Ale proč by kluci nemohli nosit náušnice a tancovat?" ptá se Sára Saudková, matka čtyř dětí.
Situací, kdy se dítě chová jen podle pohlaví a převzatých vzorců většiny, nikoliv podle toho, jaké je a co vlastně chce, je spousta. Ráno se obleče podle masového diktátu, pak si hraje s genderově odlišnými hračkami a jinak se musí i chovat, protože klukům se toleruje něco jiného než holkám.
"Neustálým opakováním stereotypů dosáhneme toho, že se naše předem konstruovaná představa stane skutečnou. Veškeré chování se tak neřídí naším rozhodováním, ale je ovlivněno tím, co se od nás jako od žen a mužů očekává a jak se má muž a žena v dané situaci zachovat," říká Jana Klampflová ze společnosti Gender Consulting.
Petra Sovová, matka sedmi dětí, se něčím takovým svazovat nenechá. Když si její syn v pěti letech přál panenku, dostal ji. "To rozhodně podporuju – ať si děti vybírají hračky (a vůbec všechno) podle své hlavy a srdce, nikoliv podle svého genitálu," říká.
Britští rodiče Beck Laxton a Kieran Kooper šli v tomto směru do extrému. Svému synovi do pěti let neřekli, kdo vlastně je. Oslovovali jej jménem, ale nerozlišovali, jestli je kluk, či holka. Co si vezme a s čím si bude hrát, záleželo jen na něm. Sousedé tak dítě mohli jeden den vidět v načančaných šatech s bagrem, podruhé zase v kalhotách a panenkou v ruce. Jeho identitu mu prozradili až s nástupem do školy. "Nechtěli jsme ho nechat pokřivit pohlavními stereotypy," vysvětlili rodiče.
Podobnou cestou se loni vydalo londýnské hračkářství Hamleys, když dalo vale genderovému rozdělování hraček a na stejnou trať letos nastoupil i největší londýnský obchodní dům Harrods. Nepodsouvá dětem, že loď je pro kluky, zatímco prodávat zmrzlinu mohou jen holky. Smíchal všechny hračky dohromady a rozdělil je do šesti interaktivních zón. Nakupovat tam můžete v cirkusovém šapitó s kouzelníky a kejklíři, zastavit se ve velké kosmické raketě, čítárně či kouzelném lese.
Šéf designérů renovované části Matt Smith řekl, že vše je oproti dřívějšku záměrně neutrální. "Cítili jsme, že je to staromódní způsob, jak se dívat na hračky," uvedl k předchozímu typu prodeje. I když vedení obchodního domu se změnou váhalo, myslí si, že časem se stejně zachovají i ostatní.
My jen můžeme doufat, že to tak bude. A až se za pár let nějaký muž bude ucházet o prezidentský úřad, nikomu nepřijde divné, že šel v dětství na maškarní za vílu. A stejně samozřejmé bude, že možná budoucí prezidentka jako malá nosila poznámky za vyrušování a fotbalovým míčem rozbíjela sousedům okna.
