Jmenuje se Gary Edwards, původem je Američan. Teď žije osmým rokem ve východních Čechách a jako zatím jediný zde zavádí v našich končinách dosud neobjevenou profesi: zdravotní klaun. Jsem doktor Pytlík a Pytlík jsem já," říká ne úplně dokonalou češtinou Gary. Právě jeho výslovnost dělá výstup ještě komičtější, o co by se jiný musel snažit, jemu jde samo. Klobouček, který smekne na pozdrav, mu odletí někam pod postel. Pokusí se o pozdrav znovu, ale scénka se několikrát opakuje. Poté sáhne pro kapesní metr, přiloží ho malé pacientce k nosu a měří: Padesát čtyži centimetr ty máš nos! Jak možné? Ty musíš léčit! Na," vyndavá z jiné kapsy malý červený nosík a nasazuje ho dívence. Tšikrát za den musíš nosit." Holčička, která se po operaci ještě nemůže ani posadit, spokojeně osahává novou červenou bambulku.
Nic za to nechci
Garyho Edwardse jsme objevili na dětském oddělení pardubické nemocnice, které vede primář Vladimír Němec. Jednoho dne se tu zjevil pán, který mi řekl, že je důležité, aby si děti z nemocnice pamatovaly raději veselého šaška, který jim vykouzlí z balonků pejsky, než nepříjemný odběr krve.
Nabídl, že k nám jednou za čtrnáct dní přijede a udělá dětem představení. Nic za to nechtěl, protože má nějaké zahraniční sponzory. Tak jsme si plácli." Od Garyho prvního výstupu primář Němec ví, že vsadil na správnou kartu. Mezi lékaři z různých nemocnic se za nějakou dobu začalo o americkém klaunovi mluvit. Teď už Gary jezdí do deseti nemocnic po celé republice, také do Ostravy, Brna, Prahy, Pardubic, Hradce Králové. Další zájemce odmítá, protože víc už sám nemůže stačit.
Garymu Edwardsovi bude padesát let a pochází ze San Franciska. Tam však už nežije dobrých dvacet let. Dlouho bydlel v Nizozemsku a také v Rakousku. Studoval speciální školu pro klauny, na které se vyučuje herectví a pantomima. Spolu se svými dvěma přáteli měli trio nazvané Three wheels", Tříkolka. Vystupovali, kde se dalo. Po roce 1989 se sebral a odjel se podívat na Východ, aby zjistil, jak to vypadalo za železnou oponou.
Nějakou dobu se rozhlížel po České republice, a když se vrátil do Vídně, zjistil, že jeho byt je už pronajatý někomu jinému. Majitel bytu si totiž myslel, že se jeho nájemník nevrátí. Gary si tedy sebral své věci a vrátil se do Čech. Tady je tak krásně," říká, když se zasněně rozhlíží po krajině v malé vesničce, kde se usadil. Koupil starý zchátralý statek, který sám zrekonstruoval, a oženil se. Je nadšený svým 250 let starým domem, který získal i se spoustou starožitného nářadí. V Americe nic takhle letitého nemáme," říká.
Zapomínají být nemocné
Děti jsou z klauna nadšené. Gary pomalu prochází jedno dětské oddělení za druhým, vchází do pokojů, ve kterých leží děti, co ještě nesmějí chodit. Když to jde, navštíví i jednotku intenzivní péče. Všude rozdává barevné nosy a také předvádí mezi dětmi nejoblíbenější kousek, pejsky vyrobené z nafukovacích balonků. Vyloví z kapsy něco, co vypadá jako splasklá, dlouhá žížala, a začne ji nafukovat velkou žlutou pumpičkou. Ze vzniklého balonku ve tvaru klobásy ukroutí perfektního jezevčíka. Některé děti za ním ještě dodatečně běhají po chodbě a žadoní o další a další pejsky různých barev.
Garyho si pochvalují i v pražské nemocnici v Motole, kde klaun bavil děti na ušním, nos ním a krčním oddělení. Je to výborné. Děti, které jsou u nás, nemají vůbec čas myslet na to, že jsou nemocné," říká herní specialistka Ivana Procházková. Klaunovým výstupům se smějí i dva dvanáctiletí kluci, které určitě spíš zajímají počítačové hry než nějaký šašek. Gary vytáhne z veliké kapsy žlutou gumovou slepici, která se běžně prodává v obchodech pro psy a kočky. To je moje kamarádka, na, podrž ji, aby taky viděla," vyzve Gary jednoho z kluků. Ten ji chce položit na stolek vedle sebe. Né, nedávej na stůl, ona bojí, že je večeže!" děsí se klaun.
Děti se v nemocniční herně válejí smíchy, včetně těch nejstarších. To je tím, jak jsou tady vděčné za každé vytržení z nemoci. Snažíme se je tu zabavit, čím se dá, máme tu i počítače, ale tohle se dětem strašně líbí," říká Ivana Procházková. V Motole, stejně jako v Pardubicích, je herna zaplněna nejen dětmi, ale i ošetřujícím personálem. Dospělí se baví stejně jako malí pacienti. To snad není možné, jaké pitomosti si dokáže vymyslet," směje se jedna ze sestřiček, když klaun přivleče velikou mosaznou tubu a slibuje, že zahraje heavy metal pro děti". Pardubické sestřičky včetně učitelek speciální školy, která k nemocnici patří, se mezi sebou dohadují, které číslo už znají a které je zbrusu nové.
Vychovám další klauny
Profese zdravotního klauna Garyho uchvátila, když žil v Rakousku. Představte si, že tam mají přes padesát profesionálních nemocničních klaunů," žasne. A nejen v Rakousku, ale všude na světě, kde zdravotní klauny mají, je platí ze zvláštních účtů. Peníze na ně posílají jednotlivci nebo firmy jako sponzorské dary. Nemocnice neplatí buď nic, nebo jen naprosté minimum.
Před šesti týdny jsem byl v Rakousku na mezinárodním setkání zdravotních klaunů," vzpomíná. Všichni jsme nastoupili do objednaného autobusu v šaškovských kostýmech. Když jsme někde zastavili, třeba na křižovatce kvůli červené, mávali jsme z oken na kolemjdoucí. Lidé zírali, to tedy musel být pohled!"
Gary má pořád práce nad hlavu, a tak se chystá přibrat několik nových lidí, které by do klaunského řemesla zaučil. Potom už jen zbývá sehnat sponzory, kteří by nafukování jezevčíků v nemocnicích podpořili. Až tady vybuduji alespoň základní síť zdravotních klaunů, vyrazím na Slovensko. V tamních nemocnicích klauny také nemají. Ale stěhovat se už nechci, tak budu několikrát týdně k sousedům dojíždět. U nás na vesnici, mezi poli, se mi líbí ze všeho nejvíc."
