Po celá tisíciletí si čínští lékaři všímali a zaznamenávali chuť, vůni, barvu, konzistenci i čerstvost jednotlivých potravin ve vztahu k lidským neduhům. Detailně pak propracovali vztahy mezi potravinami a tělesnými orgány.
Číňané chápou každé onemocnění jako porušení rovnováhy v těle, které je u každého jedinečné, tedy i dietu přizpůsobují postižené osobě „na míru“.
Studiu tlustých svazků čínské dietetiky vyžadujících celá léta náročné práce, se oddal italský dietetik profesor Bruno Lazari a zahrnul čínský pohled na výživu do svých přednášek. Přestože kompletní systém, jak sám profesor tvrdí, je vlastně nepřenosný a na Západě nemá podmínky ani tradici, základní poučky z něj vyplývající jsou univerzální.
Dobrým příkladem je důraz na čerstvost potravin, zejména zeleniny. Podle Číňanů je zelenina „Jin“ a každá manipulace s ní, skladování, konzervování, nakládání, mražení, nebo ó hrůzo, vaření v mikrovlnné troubě, je škodlivé.
Neznamená to však, že by Číňané propagovali syrovou stravu, naopak, třeba syrové ovocné šťávy jsou v čínské kuchyni zapovězeny a žádný pravověrný syn Východu by se nenapil džusu. V klatbě jsou i studené nápoje, neboť zpomalují proces trávení. Největším barbarstvím, jakého se můžeme v čínské restauraci dopustit, je objednat si jako dezert zmrzlinu ( pomineme-li fakt, že jíme kovovým příborem, což je samo o sobě proti pravidlům čínské vědy o výživě).
Nemusíme tedy mít k obědu zrovna polévku ze žraločích ploutví (povzbuzuje vitalitu), ani vlaštovčí hnízda ( tonikum a povzbuzení pro mozek), mnohdy stačí obyčejný „selský rozum“ k tomu, abychom jedli zdravěji.
Sami „Noví Číňané“, boháči, kteří zpočátku propadli rychlým občerstvením a coca-colovému opojení, se nyní, ohrožováni obezitou, vysokým krevním tlakem a přílivem civilizačních chorob vůbec, pokorně navrací k tradiční kuchyni předků. Posledním hitem Pekingu jsou, světe div se, dietní restaurace.
Číňané chápou každé onemocnění jako porušení rovnováhy v těle, které je u každého jedinečné, tedy i dietu přizpůsobují postižené osobě „na míru“.
Studiu tlustých svazků čínské dietetiky vyžadujících celá léta náročné práce, se oddal italský dietetik profesor Bruno Lazari a zahrnul čínský pohled na výživu do svých přednášek. Přestože kompletní systém, jak sám profesor tvrdí, je vlastně nepřenosný a na Západě nemá podmínky ani tradici, základní poučky z něj vyplývající jsou univerzální.
Dobrým příkladem je důraz na čerstvost potravin, zejména zeleniny. Podle Číňanů je zelenina „Jin“ a každá manipulace s ní, skladování, konzervování, nakládání, mražení, nebo ó hrůzo, vaření v mikrovlnné troubě, je škodlivé.
Neznamená to však, že by Číňané propagovali syrovou stravu, naopak, třeba syrové ovocné šťávy jsou v čínské kuchyni zapovězeny a žádný pravověrný syn Východu by se nenapil džusu. V klatbě jsou i studené nápoje, neboť zpomalují proces trávení. Největším barbarstvím, jakého se můžeme v čínské restauraci dopustit, je objednat si jako dezert zmrzlinu ( pomineme-li fakt, že jíme kovovým příborem, což je samo o sobě proti pravidlům čínské vědy o výživě).
Nemusíme tedy mít k obědu zrovna polévku ze žraločích ploutví (povzbuzuje vitalitu), ani vlaštovčí hnízda ( tonikum a povzbuzení pro mozek), mnohdy stačí obyčejný „selský rozum“ k tomu, abychom jedli zdravěji.
Sami „Noví Číňané“, boháči, kteří zpočátku propadli rychlým občerstvením a coca-colovému opojení, se nyní, ohrožováni obezitou, vysokým krevním tlakem a přílivem civilizačních chorob vůbec, pokorně navrací k tradiční kuchyni předků. Posledním hitem Pekingu jsou, světe div se, dietní restaurace.
