Prášky - (c) profimedia.cz/corbis

Prášky - (c) profimedia.cz/corbis - Léky, prášky - ilustrační foto. | foto: Profimedia.cz

Kdo jsou hypochondři a co jim je

  • 6
Přiběhne sestra na vyšetřovnu. "Pane doktore, ten hypochondr z dvojky právě zemřel." Lékař reaguje okamžitě: "Tak to už snad přehnal, ne?" Poněkud drsný vtip vypovídá o dvou věcech. UVNITŘ: JAK SE BRÁNIT ZBYTEČNÝM OBAVÁM O ZDRAVÍ

Zaprvé o tom, že lidé, kteří mají nadměrné obavy o své zdraví, nebývají mezi zdravotníky zrovna oblíbení.

A zadruhé dokládá také to, že stesky hypochondrů mají reálný základ.

I když nemají rakovinu nebo jim bezprostředně nehrozí infarkt, jsou nemocní - mají duševní nemoc - hypochondrii.

Své obtíže si nevymýšlejí, skutečně se trápí. Mýlí se proto ten, kdo si myslí, že hypochondrie je potíž spíše banální a komická.

Léčit lidé, kteří s ní mají tu pochybnou čest, je těžké. "Většinou je lehčí vyléčit žaludeční vředy někomu, kdo je opravdu má, než zbavit obtíží někoho, kdo si jen myslí, že je má," říká praktický lékař Bohumír Šimek.

Hypochondři se pohybují v začarovaném kruhu. Trvale žijí ve stresu, čímž se nepříjemné pocity jen prohlubují. To pak zpětně vyhodnocují jako prohlubující se nemoc. Při léčbě se musí tento bludný kruh protnout.

"Jde o to, naučit je, aby správně rozuměli řeči svého těla," říká psychiatr Robert Matička.

Mám všechny nemoci světa
Mít strach o své zdraví je normální. Pokud však obavy přerostou určitou míru, stávají se samy nemocí. Víte, jak se liší simulant a hypochondr?

Jeď do Pelhřimova, prohlédni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš, říká ve filmu Vesničko má středisková Rudolf Hrušínský. Coby lékař tak radí hostinskému, který má pocit, že trpí snad všemi nemocemi světa.

Filmový hostinský vzbuzuje úsměv. Hypochondři u svého okolí nebo u lékařů, k nimiž stále chodí s kdejakou domnělou potíží, často budí spíše odpor.

Na své pouti mezi lékaři těžko hledají někoho, kdo jejich potíže vezme vážně. Jejich lékařská dokumentace je čím dál objemnější, aniž v ní je cokoli uchopitelného. Jsou ochotni podstoupit i nepříjemné vyšetření, ale jejich výsledky je neuspokojí nebo jen na chvíli. Přesvědčení, že trpí těžkou nemocí, je skálopevné.

Pokud přirozený strach o zdraví překročí určitou mez, jde o duševní nemoc - hypochondrii. "Takový člověk není schopen se soustředit na práci, není schopen se radovat," vysvětluje psychiatr Robert Matička.

Invalidita ze strachu
Obavy mohou člověka paralyzovat tak, že skončí v invalidním důchodu. To je i případ pětatřicetiletého Pavla. Jeho život zcela ovládl strach z rakoviny prostaty. I když všechna vyšetření byla negativní, on jim nevěří.

V diskusi o nemoci dokáže udržet krok i se specialisty. Zná příslušný slovník, příznaky choroby i případné komplikace. Chtěl si nechat prostatu odoperovat, ale lékaři mu nevyhověli. Vykládá si to tak, že jeho stav je beznadějný. Přestal o sebe dbát, nikam nechodí, bojí se jakékoliv námahy, nepracuje.

Skutečné utrpení
Pozor, hypochondr přitom není totéž co simulant. "Simulant ví, že mu nic není. Svoje potíže předvádí, aby získal nějakou výhodu. Přestože simulace bývá většinou zřejmá, málokterý lékař vyhodí takového pacienta z ordinace, protože ví, že v medicíně nic není stoprocentní," říká praktický lékař z jihočeské Křemže Bohumír Šimek.

Hypochondr skutečně trpí, jako by byl opravdu nemocný. Své potíže si nevymýšlí. Bolest, kterou cítí, je skutečná, stejně jako svíravý pocit na hrudi, únava nebo nespavost. Někdy je přesvědčen, že brzy umře.

"Je to v prvé řadě nešťastný člověk, který nedokáže vyhodnotit signály, které mu jeho tělo dává. Není to tak, že by v nemoci nacházel zalíbení," říká Robert Matička.

Hypochondrie zasahuje celou rodinu. Je těžké žít s člověkem, který si třikrát denně měří teplotu, neustále se pozoruje a nedokáže myslet na nic jiného než na svůj stav.

"Důležité je partnerovy příznaky nebagatelizovat a nezesměšňovat. Ale je třeba jej vést k tomu, aby byl ochoten připustit, že příznaky, které na sobě pociťuje, mohou mít i jinou příčinu než tělesnou nemoc. Pokud se jej podaří nasměrovat ke zkušenému psychiatrovi, je to první krok k úspěšné léčbě," radí Robert Matička.

Braňte se zbytečným obavám o zdraví

Strach z vážné nemoci může člověka pronásledovat tak, že z jeho dosavadního života nezůstane kámen na kameni. Jak se nadměrným obavám o své zdraví bránit, radí psychiatr Ján Praško z Psychiatrického centra Praha.

Věřte lékařům
Poté, co vám už druhý lékař řekne, že nemáte žádnou vážnou tělesnou poruchu, přestaňte s návštěvami u dalších odborníků a nevyžadujte další ujišťování.

• Nehlídejte se příliš
Nekontrolujte si bez zřejmého důvodu a neúměrně často svoje tělesné funkce, neměřte si každý den či týden teplotu nebo tlak, nezkoumejte různé části svého těla, neprohlížejte si svoji stolici ani barvu moči.

• Neživte svůj strach z knih
Nevyhledávejte neustále články o zdraví ani odborné knihy z oblasti medicíny za účelem studia vlastních příznaků. Nekupujte si medicínské časopisy.

• Neuzavírejte se do sebe
Setkávejte se co nejvíce s ostatními lidmi. Vyhledávejte příjemné společenské aktivity. Nestěžujte si svým přátelům a známým na své obtíže a diskuse o zdraví a nemocech omezte na nezbytné minimum.

• Vyhledejte odborníka
Pokud nejste schopni se od svých obav o zdraví odtrhnout, vyhledejte dobrého psychologa nebo psychiatra. Není to ostuda.