Kdo se má pořád dívat na ten její věčně naštvaný obličej?
| Příběh paní Blanky čtěte ZDE |
Co by za to jiná ženská dala? Postavil jsem chalupu na horách, splácím půjčku za nový byt, který jsme si nedávno pořídili. A ona? Práci má namísto koníčka, protože peníze od ní žádné nechci. Poslední dobou vypouští i starost o děti, takže ty sedí věčně u počítače a kašlou na povinnosti. Kolikrát v týdnu přijdu domů dřív než ona, automaticky dětem vařím večeři a ani se na nic neptám, když se vrací po půlnoci v dobré náladě.
A když přijdu později já, čeká mě jen kyselý obličej, a i když nic neříká, lze v němž vyčíst nejednu výčitku. A že jí neobjímám? Ale ona mě taky ne. Copak já mám být ten, kdo se vnucuje? Raději si večer otevřu sedmičku vína a jsem v pohodě.
Je zkrátka věčně nespokojená a zapšklá. Říkám jí, ať zkusí trochu žít, ať si najde nějakého koníčka, ať chodí třeba cvičit, když pořád heká, jak stárne. Připadá mi stále hezká, tedy když má výjimečně dobrou náladu a trochu se upraví. Přesto si každou chvíli stěžuje na špeky, prsa, nějaké chlupy někde. Ať si teda klidně dojde na plastiku, ale hlavně ať je šťastná, spokojená a veselá.
Nejhorší snad je, že se náš vztah promítá do výchovy dětí. Máme chalupu na horách, mohli bychom tam být každý víkend, ale milostpaní nechce. A děti toho hned využijí a zůstávají s ní doma u počítače, takže tam často jezdím sám. Myslím, že se jich v deseti a čtrnácti letech nelze ptát na to, co chtějí. Když žena jet nechce, ať si zůstane doma, ale je by se mnou měla na čerstvý vzduch posílat, i proti jejich vůli. Né, to neudělá, prý nemá to srdce je nutit! Vůbec jsou kvůli ní dost nesamostatné. O mou školu se rodiče nikdy prakticky nestarali. Jen když šlo do tuhého a učitelka mámě zavolala. To pak byl doma mazec. Ale manželka za ně často řeší nějaké jejich povinnosti. Přece se musí umět učit samy. Jeden čas dokonce koketovala s myšlenkou, že zůstane z práce doma. Říkám jí: Klidně, když si budeš platit sociální a zdravotní pojištění..., ale myslím si, že to by byl konec. Zlenivěla by už úplně. Už takhle spoustu času prospí.
Žijeme v manželství už dost dlouho a myslím, že mě žena zná a ví, co mi vadí. Jedna z věcí je třeba bordel v bytě, a tak jsem už před časem zaplatil paní, která nám přijde jednou týdně uklidit. Ví, že se rád dobře najím. Takže když už se nabídne mi upéct bramboráky, proč bez kapky oleje? Nepotěší mě, ani když říká, že "myslí na mé zdraví", protože ty bramboráky pak vůbec nekřupou.
A takhle se náš život sune den za dnem, rok za rokem. Už přišla i s rozvodem, ale to nechci. Přece jenom mi dalo dost zabrat vydělat peníze na všechen ten majetek co máme a teď bych jí měl dát půlku, aby ji "vyhoditla do kanálu"? Jak ji znám, nejspíš by to prošustrovala s nějakým milencem, vyházela za cestování a nacpala charitám a dětem by do života nic nezbylo. Až vyrostou, tak se uvidí. Pak ať si jde kam chce.
