Přitom data o výsledcích léčby mají. I o tom, že jsou mezi jednotlivými nemocnicemi až několikanásobné rozdíly co do úspěšnosti.
Jaká je šance pacienta na vyléčení, tudíž velmi záleží na tom, kde žije a na které pracoviště se dostane. Pacient se však k těmto údajům nedostane. Přesněji: jen někdy nebo pozdě.
V Česku se čeká déle
Až včera se tak veřejnost dozvěděla, že v roce 2003 byl v Česku počet obyvatel, kteří připadají na jeden lineární urychlovač (přístroj, který za pomoci ozařování pomáhá léčit nádory), 416 tisíc.
Průměr Evropské unie byl ovšem málo přes 220 tisíc. To znamenalo, že tato léčba byla pro řadu českých pacientů nedostupná. Počet těchto přístrojů je totiž jedním z důležitých indikátorů, které ukazují dostupnost léčby nádorů v zemi.
|
Nemůžeme říct, že v tom a v tom kraji je problém. To bychom uvedli do nejistoty lidi, co se tam léčí. Ladislav Dušek, Institut biostatiky a analýz |
Proč? Nemá pacient právo na informace? "Narazíme-li na problém, je třeba ho řešit za zavřenými dveřmi. A řešíme ho mezi sebou v diskusích tvrdě," říká Ladislav Dušek z Institutu biostatiky a analýz. "Nemůžeme říct, že v tom a v tom kraji je problém. To bychom uvedli do velké nejistoty těch čtyřicet padesát tisíc lidí, co se tam léčí..."
Lékaři o horším ošetření ví, pacient ne
Novinkou tak je, že nejpozději do roka budou onkologové znát, jak efektivně léčí rakovinu různé kraje.
Pacient se tato data opět nedozví. Přesněji: dozví se je podle Duška anonymně, bez toho, že by lékaři ukázali prstem na ta zařízení, která některé diagnózy léčí s chabým výsledkem a ještě třeba draze.
Že je u nás při léčbě nádorů i přes velké úspěchy třeba v léčbě rakoviny prsu řada problémů, prokázal loni ministerský audit onkologických center.
Někteří lékaři auditorům lhali i o tom, jaké nádory léčí, přestože na to nemocnice neměla vybavení. Z osmnácti center tak nakonec zůstalo jen devět nejlepších.
