Kompromisy jsou ve vztahu někdy potřeba. Stanovte si však své hranice, kam až chcete ustupovat, radí odborníci. (Ilustrační snímek)

Kompromisy jsou ve vztahu někdy potřeba. Stanovte si však své hranice, kam až chcete ustupovat, radí odborníci. (Ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Kompromisy jsou potřeba, ale i ve vztahu máte právo být sama sebou

  • 102
Už jste určitě mnohokrát slyšeli, že základem kvalitního vztahu je schopnost dělat kompromisy. Taky jste ale mockrát slyšeli, že všeho moc škodí. Otázka zní: kde je hranice mezi kompromisem a omezováním vlastní osobnosti?

Od dětství nám vštěpovali, že fungující vztah vyžaduje spoustu práce. Ale často také to, že bychom měli stále myslet na blaho našich bližních. Jenže neodporuje si to náhodou? Odpovědí může být věta, kterou napsal na svůj blog americký profesor filosofie Mark D. White:  "Váš vztah by měl sloužit vám, ne naopak."

"Kompromis v malých dávkách je skvělý," míní profesor White. "Je často nutný, aby se zbrousily hrany jinak skvělého vztahu. Vypnout televizi, aby ten druhý mohl telefonovat nebo abychom mu pomohli s domácími pracemi? To by neměl být problém."

Zdůrazňuje však, že tohle je druh kompromisu, který neomezuje naše potřeby a touhy. "Ovšem ve chvíli, kdy začne jít o základní prvky naší osobnosti, mohou se v našem vztahu objevit trhliny," dodává.

Co je a co není sobectví?

"Nic nezabije vztah a naše vlastní já jako snaha přizpůsobit se odlišné vizi partnera," souhlasí produkční Hana z Prahy. "Svému příteli jsem se deset let maximálně podřizovala, dala se na jeho sporty a kamarádila s jeho přáteli. Jako bych zapomněla žít svůj život. Stejně jsme se rozešli a já teď hledám nejen sama sebe, ale i nový klíč, jak fungovat v budoucím vztahu. Budu prostě víc sobecká..."

Jak ale poznáme hranici mezi sobectvím a snahou ubránit si svou vlastní identitu? Velmi těžko, zvlášť proto, že se na vlastní vztah nikdy nebudeme dívat objektivně. Když však zasvítí kontrolka, která hlídá náš pocit štěstí a spokojenosti, je dobré se zamyslet.

"Pokud vztah vyžaduje od jednoho nebo obou partnerů výraznou změnu, aby vyhověli potřebám toho druhého, není to v pořádku. Kompromis pak slouží vztahu, i když ve skutečnosti by měl vztah sloužit partnerům," připomíná Mark D. White.

Nevzdávejte se sami sebe

S tím souhlasí i studentka vysoké školy ekonomické Martina: "Každý by si ve vztahu měl udržet něco ze sebe a ten druhý by to měl tolerovat. Ve chvíli, kdy to nejde, pak asi nemá cenu v tom pokračovat. Třeba můj bývalý kvůli mně přestal kouřit, ale nic se tím vyřešilo. Naopak mezi námi vzniklo ještě větší napětí."

Lidé se přirozeně brání změnám a neradi se přizpůsobují. Nakolik se vzdáte toho, na čem vám záleží, kvůli partnerovi, je na vás. Jak ale podotýká White: "Dejte si pozor, abyste se nevzdali toho, co je opravdu důležité, kvůli vztahu, který by vám naopak měl pomoci potvrdit vaši vlastní identitu."

, pro iDNES.cz