Ona
Kateřina Žbirková (2009)

Kateřina Žbirková (2009) | foto: Lucie Robinson

Kateřina Žbirková: Vztah s Mekym jsem rok tajila

  • 133
Catherine, ja ťa veľmi ľúbim… Tohle je ona. Žena, pro niž Miroslav Žbirka před 24 lety složil slavný hit. Chodila na gymnázium a byli do ní zamilovaní skoro všichni kluci ze třídy. Získal ji muž, kterému ona sama říká - Meky.

Nejdřív jsem Kateřinu zkusila vyzkoušet ze slovenských slovíček pomocí kvízu, který jsme v novinách otiskli pár dní předem. Bezpečně věděla, co je kŕdel (hejno), jagať sa (třpytit se), pohádala se o význam slova cicavec (trvala na tom, že je to savec a určitě ne kojenec) a pohořela u slova lezúň.

„To je nějaký plaz?“ Omyl, je to úžasný výraz pro lezoucí batole. „Aha, tak to jsem v životě neslyšela. Ale ony se výrazy liší místo od místa. Meky je z Bratislavy stejně jako všichni naši kamarádi, například v Košicích se mluví trochu jinak.“

Chtěla jsem si jen otestovat, jak dobře umíte slovensky.
Umím, protože Meky na mě mluví jenom slovensky, kdežto já na něj česky. Dokáže snadno přepínat, na děti mluví česky a k tomu ještě přidává svou rodnou angličtinu, ale někdy se zapomene a promluví česky i na mě. To ho hned nutím:“Mluv slovensky!“ Přijde mi to totiž sexy.

Jak vás manžel oslovuje?
Má několik oslovení, ale nejčastější je Katka.

Víte, jak vás má v mobilu?
Vím, Katkanew. Mám nové číslo, tak aby se mu nepletlo se starým. Jsem prostě stále nová.

Kateřina Žbirková

* Narodila se 4. ledna 1967 v Praze,vystudovala VŠE.
* S Miroslavem Žbirkou se seznámila, když s ním šla dělat pro školní časopis rozhovor (nikdy nevyšel ). 
* Tři roky žili v Bratislavě, dnes bydlí v Praze a mají dvě děti: Lindu (19) a Davida(15).
* Za svobodna se jmenovala Niklasová, její otec Jaroslav je spřízněn s V. Havlem.
* Katka nyní pomáhá svému muži s akustickým turné před vydáním nového CD Empatia.

I po dvaceti letech, to je fajn.
Ano, brali jsme se v roce 1988, sametovou revoluci jsem zažila v Bratislavě na náměstí SNP. Byla jsem ovšem ve třetím měsíci těhotenství, což je nejhorší doba na chození po náměstích, takže jsem to vnímala v oparu.

Jako Češku vás na Slovensku přijali?
Naprosto. Nezapomínejte, že jsme byli jeden stát.

Ovšem krátce před rozpadem.
Ano, ale to byl spor vyhrocený politiky. V okruhu Mekyho to všichni brali jako újmu. Měli pocit, že přicházejí o velký kus kultury, o Prahu.

Znala jste manželovu maminku, na kterou často vzpomínal?
Ano,byla to velmi jemná a ohleduplná žena, která nám ještě v osmdesáti letech hlídala malou dceru Lindu. Zpívala jí písničky a mluvila na ni, takže Linda některá první slova uměla v angličtině. Dlouho jsem nechápala, proč pořád říká „sun“ (sluníčko), až pak mi došlo, že to má od babičky. (Zazvoní telefon, volá její manžel a potřebuje se poradit, že nakupuje na eBay, ale prý je vyčerpán limit. K této epizodě se později ještě dostaneme).

Máte s jeho maminkou něco společného?
Meky říká, že jsem slušná k cizím lidem, dokážu naslouchat, a i tehdy, kdy jsem naštvaná, jsem asertivní. Manželova maminka, i když byl doma třeba zmatek, každého vlídně přijala a udělala mu čaj.

Především se prý starala o domácnost, aby tatínek měl všechno zařízené. Prostě takový klasický patriarchát.
Ona byla dost chytrá a vzdělaná, učila doma angličtinu. Díky tomu se mu mohla doma postarat o komfort, ale zároveň mu stačila i intelektuálně. Ano, tchán byl dominantní, ale ona mu zdatně sekundovala.

U vás je to podobné?
Já Mekymu dělám komfort, co se týče jeho práce. Ale nerada například vařím. O nás se traduje, že máme nádobí v Kentucky – tenhle manželův výrok pochází z dob, kdy jsme ještě bydleli v Lucerně, a když přišel někdo na návštěvu, nosilo se pořád něco z blízkého KFC. Meky umí bezvadný tatarák a to je tak vše. Linda je ve svých devatenácti ve věku, kdy chce držet dietu. Pak se sice nacpe nutelou, ale tváří se, že nejí. Večer je tak často jediným členem rodiny, který uvaří, náš patnáctiletý syn David. Občas se u něj přiživím. Ale když je čas, jdeme se všichni najíst do restaurace. Samozřejmě občas uvařím, ale považuju to za ztrátu času, je to wasting of time.

Já se při vaření například odreaguju.
Chápu, můj táta takhle myje nádobí, ačkoli má myčku. Mě uklidňuje čtení, když si vlezu do vany a vezmu knížku. Nebo hraní docela stupidních počítačových her.

Opravdu?
Jo, třeba střílení žab. Nemůžeš nanic jiného myslet, jen na tu hru, úplně vypneš a vyčistíš si hlavu. Došla jsem tak daleko, že jsem synovi pomáhala překonat na Playstation některé těžší úrovně ve Spidermanovi.

To snad není ztráta času?
Je a strašná. Ale nejsem závislácký typ a umím se zastavit. Maximálně si tím v noci ukrajuju ze spaní.

Máte nějaké denní rituály, když už to nejsou společné večeře doma?
Rituály jsou dobré, když má člověk pravidelný život, ale u nás je každý den jiný. Ale každý den si uděláme čaj, ostatně čaj o páté Mekymu zakódovala maminka.

Váš manžel má ještě dceru z prvního manželství, vídáte se s ní?
Ano, Denisa s námi v Bratislavě nějaký ten rok bydlela, protože Meky ji měl v péči, když jsme se poznali. Voláme si, Denisa si dobře rozumí i s Lindou. Její manžel je zase bubeník, takže ten je zase napojený na Davida, který má kapelu a hraje na bicí.

V politice fandíte Václavu Klausovi, že ano? Často býváte na jeho akcích.
Vážíme si ho, ale fanoušci, to je silné slovo. Meky podpořil Václava Klause během ‚Sarajeva‘, ale to už je nějaký pátek. Pro mě je to chytrý člověk, jehož myšlenky mají hlavu a patu, i když s ním nemusím vždycky souhlasit. O politice se ale doma moc nebavíme, a když už, tak je to asi tak se ti na našeho času. Když manželovi volali z ODS i z ČSSD, pokaždé jim odpověděl, že pro politické strany nehraje. To vím, protože jsem vždycky ten první článek, na koho zájemci narazí.

Děláte svému muži manažerku. Jak to přišlo?
To vyplynulo z nutnosti. Po revoluci se rozešel se svým manažerem a začal si dělat všechno sám, jenže časem zjistil, že to nestíhá, a zvykl si leccos přenášet na mě. Věděl, že to zařídím, nepodvedu ho, nic mu nezatajím, takže má věci ve svých rukou, ale zároveň se nemusí úplně o vše starat, což se mu jevilo jako optimální. Navíc on je poměrně nepraktický, pokud jde o různé termíny, smlouvy nebo třeba maily. Ty samozřejmě psát umí, ale přece jen jsem to já, kdo má ekonomické vzdělání a kdo je doma za počítačového experta, a to i pro děti. Když je problém, volají mně.

Jste manželova podřízená, nebo naopak?
Jsem takzvaná osoba spolupracující – v odborné terminologii.

Ale někdo musí mít poslední slovo, od toho je v práci hierarchie.
U nás ho má ten, jehož slovo je zrovna to nejlepší.

A jak se to pozná?
No, jsem docela neústupný člověk, Kozoroh. Meky říká, že musím mít vždycky pravdu. Ale tak to úplně není. O některé věci se přeme, ale určitě ne o muziku, v ní má poslední slovo on. Já mám zase čich na lidi a věci kolem byznysu, tam zase přirozeně ustoupí manžel. Naštěstí nejsem ten typ, který potřebuje v práci postupovat a mít šéfa. Asi by to ani u nás doma jinak nešlo, protože kdybych chodila v sedm domů z práce, tak bych se s ním v podstatě neviděla.

Co přesně máte na starosti?
Meky je malá firma, vlastně ani ne tak moc malá, protože jsme plátci DPH. Takže je to vše od přípravy smluv a účetnictví, dohadování termínů, vyřizování pošty a mailů až po jednání s promotéry a organizátory koncertů. Večer pak přijde domů Meky, pustí mi deset mixáží a chce znát můj názor. Nebo mi pustí novou písničku a chce se poradit. Pracujeme třeba ještě ve dvě ráno a já už někdy nemůžu a říkám: Stop, teď hraju počítačovou hru – ale on ne, je workoholik a má mě pořád zapojenou.

Takže pracovní doba...
... je něco, co opravdu neznám. Neznám ani možnost úniku z jednoho světa do druhého, z práce domů a naopak. To jediné Mekymu vytýkám - že si nikdy neodpočineme. Pořád ho napadají nějaké věci a valí je ven. Ať jsme v Londýně či na dovolené, pořád to jede. Jemu to vyhovuje, mně vlastně taky, ale někdy se potřebuju schovat.

Co uděláte? Jdete střílet ty žáby?
No. Nebo se zavřu v koupelně, ale někdy mi přijde říkat něco i tam. Pak použiju obrannou metodu: mechanicky přikyvuju a nemyslím na nic. Já mám ale zase úchylku na účty, jsem velmi responsible a to se mi pro změnu směje on.

Koukám, že vám občas do věty vpadnou anglická slovíčka.
Máme tu angličtinu tak nějak v sobě. Meky ji často používá a taky teď často jezdíme do Londýna, stará se tam o strýce. A navíc - to je ten počítačový věk.

Rozumím. Dostáváte od manžela plat?
Nedá se to nazývat platem, ale asi třetina ročních příjmů jde na mě, což znamená, že je zdaňuji já. Jinak máme společné finance a Meky se mě nikdy neptá, za co utrácím a kolik. Ani neví, kolik zrovna naúčtuje, to jde absolutně mimo něj.

Všimla jsem si při telefonátu před chvílí.
Ano, zaregistruje to maximálně ve chvíli, kdy mu dojde limit na nakupování z internetu. Pak zavolá a ptá se, proč tam nejsou peníze. „No protože jsi moc nakupoval na eBay,“ odpovím mu.

Co nakupuje?
Staré vinylové desky. Je sice víc sběratelem cédéček, ale mnoho vzácných desek teď vychází znovu, v Anglii je to velká móda a i mladé kapely nahrávají vinyly, protože je to cool. A na eBay se dají sehnat za směšné peníze.

Pouští si je?
Ne, má je ještě na cédéčku, které si pustí – a k tomu si vystaví tu desku. Protože ten krásný velký přebal vypadá jako obraz a nedá se srovnávat s plastovou krabičkou od cédéčka.

Má vystavené i ty podpisy od Beatles, které jste mu jako překvapení koupila v Londýně?
Ty má uložené v krabičce, aby se neztratily. Oslovila nás teď paní z Muzea hudby, dělají velkou výstavu o Beatles a chtěli by podpisy půjčit, tak nevím, jak se Meky rozhodne a zda je dá na půl roku pryč. (To bylo tak: k pětapadesátinám připravila Katka muži překvapení. Vypravila se do Londýna pro podpisy členů Beatles do obchůdku, kolem kterého Meky rok chodil, ale netroufal si je za tu cenu (několik desítek tisíc korun) koupit. Dárek mu věnovala na veřejné oslavě a přivedla svého muže v naprostý úžas.)

Mám pocit, že jste mu tímhle dárkem tak trochu oplatila to, že o vás kdysi složil slavnou písničku Catherine. Byla jste tehdy studentka gymnázia, do níž se zamiloval známý zpěvák. Jak reagovali vaši kamarádi na to, že o vás nazpíval hit?
Myslím, že to nevěděli, já se s tím nikde nechlubila. Byla jsem realistická až pragmatická, uměla jsem si představit, že to nemusí dopadnout. Tajila jsem to i před rodiči. Možná i rok.

Proč?
Protože obecná představa o šoubyznysu je, že je zkažený. Dlouho to věděla jen moje kamarádka Markéta. A pak ještě kamarád, s nímž jsem šla za Mekym pro studentský časopis dělat rozhovor, který nikdy nevyšel. Markétě jsem pak tu písničku pouštěla do sluchátek z walkmana, původní verze byla v angličtině. Pak za mnou Meky tajně přijel na maturitní ples, neměl ještě řidičák, a tak přemluvil svého kamaráda, aby se obětoval a přivezl ho do Prahy. Markéta za mnou přišla a povídá: „Holky říkaj, že na druhým balkónu je Žbirka, nepřijel za tebou?“ Tehdy mě napadlo, že on to snad i myslí vážně. Kamarád nás pak v autě vozil půl hodiny kolem Lucerny, zatímco mě začali hledat rodiče. Ale nedozvěděli se to ještě dlouho.

A co říkali potom?
Nebyli rádi. Neznali ho, báli se, že s ním odjedu na Slovensko. Pak mi řekli: „Tak ho přiveď.“ Meky byl hrozně nervózní, ale dopadlo to bezvadně. Dnes na něj máma nedá dopustit.

Mimochodem, když už jste tak počítačově zdatná, jste na Facebooku?
Já už dávno a asi před měsícem přišel syn s tím, že kdo není na Facebooku, jako by nebyl. Takže jsem zasvětila i Mekyho.

Co tam píšete – že jste si dali zrovna čaj?
To ne, Mekyho stránka je čistě pro jeho fanoušky.

Píše si ji on sám?
No, obvykle to probíhá tak, že se mě zeptá: „Nedalo by se tam dát tohle?“ A já to tam napíšu.