Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Kateřina Winterová: Těžký ekzém jsem vymazala sádlem s měsíčkem

  0:17aktualizováno  0:17
Přirozeně se pohybuje mezi extrémy. Jako dítě byla Kateřina Winterová šťastná na zemědělském statku stejně jako na betonovém sídlišti. Dnes je jako herečka doma ve Zlaté kapličce a jako zpěvačka v kapele Ecstasy of Saint Theresa, která má daleko k mainstreamu. Nedá dopustit na bylinky, ale klasickou medicínou nepohrdá.

Kateřina Winterová

  • Narodila se 12. února 1976 v Benešově. Dětství s rodiči a starším bratrem prožila v Mělníku.
  • Vystudovala Pražskou konzervatoř. Debutovala v Olmerově filmu Nahota na prodej. Po absolutoriu působila v činohře Klicperova divadla v Hradci Králové a hostovala i v Národním divadle, kde je od roku 1998 ve stálém angažmá.
  • Hrála ve filmech Šeptej, Cabriolet nebo Signál. Účinkovala i v televizním seriálu Pojišťovna štěstí nebo Terapie.
  • Od roku 1997 spolupracuje s J. P. Muchowem, je zpěvačkou kapely Ecstasy of Saint Theresa. Za sebou má působení na hiphopové scéně.
  • Je vdaná za podnikatele Tomáše Zilvara, se kterým má dva syny. Žije v Praze.

Jste ranní ptáče a probouzíte se se sluncem, říkáte. Souvisí to s tím, že jste jako malá žila na vesnickém statku?
To nevím. Moji rodiče nebyli zemědělci, nevstávali za úsvitu. Měli úplně obyčejné povolání a šli do benešovského kraje za prací. Na statku dostali volný byt. Bydleli jsme tam jen do mých čtyř let, než se naši přestěhovali do paneláku v Mělníku.

V tu dobu statek asi nevypadal jako romantické venkovské sídlo na samotě?
Ne. Byla to normální zemědělská usedlost s kravínem, prasečákem, přilehlými poli a stodolami. Sice byla trošku vystrčena z vesnice, ale v druhé polovině baráku žili ruští vojáci a my s bráchou si s nimi párkrát hráli. Pamatuji se, že je zima, na dvoře stojí u plotu velká bedna, my na ni šplháme, voják nás přenáší přes plot a tak pořád dokola. A pak si vybavuji, jak mi máma pouští desky a já mám obrovská sluchátka. Těch vzpomínek je víc. Jen si myslím, že rodiče by řekli, že to bylo krušné bydleníčko.

Nebála jste se tam?
Vůbec. Jen velkého býka, co stál u vrat v kravíně. Jinak to bylo úžasné. Byli jsme pořád venku s jinými dětmi, já vařila něco z hlíny, lítali jsme po strništi a nohy jsem měla rozpíchané do krve, protože jsem si nebrala boty. Pro mě to byla romantika.

Nebylo vám líto, že jste přesídlili na sídliště?
Nepamatuji si, že by mi to bylo líto. Pamatuji si jen bloudění, kdy jsme šli s bráškou za ručičku a nevěděli jsme, do jakého máme jít vchodu, protože všechny byly stejné. Ale rozhodně jsem to nevnímala jako nějakou újmu. Děti jsou hodně přizpůsobivé, a pokud mají hezké rodinné zázemí, netrápí se opouštěním. Měla jsem školku, školu, nové kamarády. A bylo tam samozřejmě i pískoviště, takže jsem si dál plácala ty svoje buchty.

Přemýšlím, zda z vašeho raného dětství vedou nitky k vašemu celoživotnímu nasměrování k přírodě, její ochraně, bylinkám a jejich schopnostem?
Myslím, že ano. Přirozeně mě zajímala příroda, planeta... Logicky mě na základní škole chytil přírodopis a přírodověda. Absolvovala jsem biologické olympiády, po škole zůstávala s paní učitelkou ve třídě a hlouběji se rostlinami zabývala. Já tehdy znala i jejich latinské názvy. Kdybych šla po louce, pojmenuju vám všechny kytky a trávy. To se ale s pubertou poněkud vytratilo. Přišel dramaťák, konzervatoř a přirozeně mě v tom věku začali zajímat víc kluci než rostlinky. Raději jsem tancovala na diskotéce, než bych zkoumala přírodu.

Tedy je pravda, že máte za sebou docela divoké roky?
Já vůbec nemám pocit, že by byly divoké. Zřejmě si představujete spousty alkoholu a drog.

Fotogalerie

No ano. Sex, drogy, rock-and-roll.
Což mně se vyhnulo. Nejsem ten typ. Pracovala jsem tehdy při škole jako tanečnice v jednom vyhlášeném americkém klubu v Praze. Když začal hrát DJ, roztancovávala jsem dav. Byla to doba brzo po revoluci, období housové muziky, techna a dýdžejové z celého světa se sjížděli sem. Já se svezla na téhle euforické vlně a půl roku vydržela vést noční život a někdy i pět hodin tancovat.

Pět hodin v kuse jen z vlastních energetických zdrojů?
Jasně, byla jsem mladá, měla jsem strašnou výdrž a motivovala mě hudba! Žádné stimulanty jsem k tancování nepotřebovala. Dokonce jsem byla tak naivní a myslela si, že všichni okolo mě tak skvěle tancují, protože jedeme na jedné vlně. Pak jsem zjistila, že spousta z nich je „najetá“, a proto vydrží tak dlouho trsat. Takový pionýr jsem byla, holt.

Nikdy vám na klubové scéně drogu nenabídli?
Ale ano, nabízeli. Jenomže já s tím nechtěla mít nikdy nic společného. Bála jsem se drog. Měla jsem jasný názor. Byl mi dán, já ho jen poslouchala.

Proč jste odsud odešla?
Nedalo se to dlouhodobě vydržet a taky mě to už tak vrcholově nebavilo. Já, ranní ptáče, chodila v deset večer tančit a ve čtyři ráno domů. A takhle jsem si to dávala i třikrát týdně. S radostí fyzicky na doraz. Školu jsem moc nezvládala, tak jsem s tím ve vlastním zájmu přestala. Ale ráda na tohle období vzpomínám.

Jak jste se od taneční muziky za pár let dostala jako zpěvačka na úplně opačný břeh, k rapu a hip hopu?
Díky Ondřejovi Anděrovi, který je mimo jiné se svou kapelou WWW jedním z průkopníků hip hopu u nás. On mě seznámil s klukama s PSH, mezi nimi i Vladimírem 518, dalšími beatboxery a dýdžeji. Vyměnila jsem taneční komunitu za hiphopovou a byla zase chvíli na druhé straně.

Zrovna tyhle dvě scény se právě v lásce nemají.
To nemají. Ale u nás to, myslím, není nijak zásadně vyhraněné, což je fajn, jinak bych s DJ Wichem a Vladimirem 518 nenazpívala písničku Jdu dolů, ze které se stal docela velký hit. Nato přišla s Vladimirem 518 písnička Václavák a pak jsem s klukama dala i nějaký ten koncert. Dokonce jsem měla příležitost spolupracovat se Supercrooo, Mojou rečou a s Vecem na skladbě Dávej bacha! pro Besip. Těhotná jsem s děckama jezdila dělat hip hop. Vždycky jsem vyšla na pódium a povídám: Tady je teta, teď vám tady něco zazpívám a pojedu bezpečně domů.

Byla jste v těch komunitách jako návštěvník, nebo vám opravdu z duše mluvil jejich životní styl?
Vždycky mě bavil old school, starý hip hop. Ta nálada, texty a umění je zarapovat, ale životní styl jako takový ani ne.

Ale mainstream také ne. Post zpěvačky v kapela Ecstasy of Saint Theresa si hájíte. Vybrala jste si ji?
U filmu Šeptej mi Jan P. Muchow dal nahrávku, abych si ji poslechla, a pokud by mě zajímala, zda bych nezkusila zpívat v jeho kapele. Já od malička chtěla být víc zpěvačka, takže mi jeho nabídka byla příjemná, ale já té jeho hudbě nerozuměla. Vrátila jsem mu nahrávku s omluvou, že na to nemám, že mě neinspiruje. Jenomže pak mi to bylo hrozně líto. Vyčítala jsem si, že jsem blbá, že jsem to měla aspoň zkusit. A tak, když jsem šla jednou večer zase tančit do klubu a potkala tam Honzu, oslovila jsem ho a už v kapele zůstala.

Mýlím se, když si myslím, že ambice uspět vás příliš neválcují?
Nemýlíte. Nikdy jsem nechtěla umírat na jevišti. Nestálo by mi za to, hnát se s kapelou po celém světě, kdybych kvůli tomu měla opustit rodinu nebo ji dokonce neměla mít. Na druhou stranu si nemyslím, že je špatné ambice mít. Já je určitě taky mám. Ale nejsou na prvním místě. Snažím se hledat nějakou rovnováhu, jít do věcí srdcem i rozumem, neválcovat jako buldozer prostor a být za každou cenu nejlepší.

Skutečně nemusíte dělat věci víc rozumem než srdcem? Třeba je proto, že vám zajistí ekonomickou jistotu?
Některé určitě ano. Ale mě má práce baví, a když za ni dostanu ještě dobře zaplaceno, je to fajn.

Má v tomhle směru, kdy dostáváte dobré pracovní nabídky, váhu fakt, že jste členkou činohry Národního divadla?
Já jsem se nesetkala s tím, že by mě někdo obsadil proto, že hraju v Národním divadle. Konec konců málokdo z režisérů se jde podívat do divadla a podle toho si vybere herce do filmu. Zbývají castingy a kamerové zkoušky.

Tam vy ale prý nechodíte?
Ale ano. Nemám je ráda, stresují mě, ale chodím tam. Co mi zbývá, když mě režisér či producent nezná? Musím holt předvádět roli z divadelní hry někde ve studiu nebo kanceláři, kde máte před sebou číslo 28 a vedete monolog Nory. Je to takové týrání herců (smích). Ale patří to k naší práci. Někdy je to i zábava. Já si nestěžuju. Takový je herecký život.

Vy ale máte k němu ještě jednu vlastní životní parketu, a tou je váš znovuobjevený zájem o osud přírody. Proto máte svůj osvětový pořad na jedné z televizních stanic?
Já jsem šťastná, že jsem se dostala k tématu, na kterém jsem vyrostla. A opravdu vidím ekologii a s ní související zdravý životní styl na prvním místě společenského zájmu. Vezměte si, kolik je dnes nemocných lidí kvůli tomu, jakým způsobem žijí, v jakém prostředí a jak se stravují.

Děsí vás to?
Nepřipouštím si to, ale to, co se děje globálně, děsivé je. Tání ledovců, ekologické katastrofy, moře znečištěné plasty, ptáci, co pojídají plastová víčka a umírají, a všechna ta ropa, co se vylívá do oceánů... Vymírání včel nebo zanášení půdy pesticidy a různými chemikáliemi. A to, co na ní pak roste, my jíme. Dnes už existují studie, že tahle devastace má reálný dopad na zdravotní stav nás, lidí. Těch naléhavých témat je moc, a proto jsem tak vděčná pořadu Herbář, že mám možnost se jich dotknout, ozřejmit lidem a třeba diváky navést k jinému uvažování.

Myslím, že máte daleko k dogmatické aktivistce, přesto se zeptám, zda máte ve své lékárničce doma bylinky místo paralenu?
Mám ho tam samozřejmě taky. Jsem ráda za to, že máme léky a operace, které zachraňují životy. Před sto lety lidé umírali na úplné banality. Ale na druhé straně se mi nelíbí, že jsou léky nadužívané a zneužívané, lidé jsou pak rezistentní vůči chorobám a zbytkové látky se dostávají do vody a zpět k nám. Proto mám v lékárničce třeba lipový a bezový čaj, hluchavku a další byliny nebo jejich preparáty, kterými se snažím preventivně chránit proti onemocněním. Když už mě postihne nachlazení, rýma či kašel, řeším to bylinkami prvotně. Ale angínu nebo zápal plic bych s nimi nepřecházela.

Takže je hranice, kdy příroda není všemocná?
Určitě. Když vás například bolí břicho třetí den, je potřeba jít doktorovi. Ten by měl poradit, zvážit všechny možnosti léčby a snažit se je kombinovat.

Vy máte takového osvíceného lékaře?
Není jednoduché ho najít, ale já na to šla přes homeopatii. Pan doktor je sice klasický lékař, ale když mě bolívala hlava, řekl mi, že asi na něco usilovně myslím, a ať to, nač myslím, zkusím vyřešit, a teprve kdyby bolest trvala, podíváme se na nějakou medikaci. Takže jsem se zamyslela, došla k tomu, co je ten problém, a bolest ustoupila. Víte, opravdu si myslím, že nemusíte chodit k lékaři, když si budete snažit zdraví udržet. Lékař tady není od toho, aby řešil váš životní postoj ke stravě a životnímu prostoru kolem vás.

Jak ho řešíte vy?
Především vím, že škodliviny přijímáme nejen vnitřně s potravou, ale i svými póry zvnějšku. To se netýká jen kosmetiky, ale i pracích a čistících prostředků pro domácnost. Podporuju myšlenku ekologických a biodynamických farem. S televizním pořadem jsem takové biodynamické zahrady, kde pěstují byliny pro přírodní kosmetiku už od roku 1921, navštívila v Německu. Mám doma už snad všechno na přírodní bázi. Krémy, šampóny, zubní pasty... A něco z toho si i někdy vyrábím. Třeba kilo pracího prášku jen ze sody a marseillského mýdla. Zubní pasta se zase dá udělat ze sody, kokosového a éterického oleje a hřebíčku. A domácí koupelové soli jsou fajn, protože vás nejen zrelaxují, ale můžete je použít klidně i při vaření.

Máte po těch letech, co používáte přírodní přípravky, důkaz pro jejich účinek?
U svého dítěte jsem třeba doslova vymazala těžký atopický ekzém sádlem s měsíčkem. Odmítla jsem kortikoidovou léčbu. Byl to boj, stálo mě to i spousty slz, protože jsem věděla, že je to běh na dlouhou trať, zatímco s kortikoidy by byl člověk do rána v pohodě, ale podařilo se. Na všechny projevy na kůži funguje více bylinek. Lopuch, konopí, dubová kůra. Nikoliv ale na každého z nás. Musíme si vyzkoušet, co na nás platí.

Očima autorky

Setkaly jsme se ráno v centru Prahy. Málokdo z těch, s kým jsem měla tu čest pořídit rozhovor, volí časnou denní hodinu. Většinou jde o noční sovy, které ožívají s večerním představením. Katka to má obráceně. I když večer ji dopují diváci. Není to ale jediná věc, kde je tak trochu výjimka. Sraz jsme neměly tradičně v kavárně, ale ve vyhlášené pekárně, nevadilo jí povídat si téměř dvě hodiny, ani jednou nepoužila dovětek „ale to tam nedávejte“ a bez problémů přecházela od vážných témat k odlehčeným. Všechno, co dělá a co říká, působí a plyne přirozeně. Má v sobě, myslím, velkou dávku tolerance.

Předpokládám, že i v kosmetice máte odzkoušeno.
Víte, mě na tom baví, že pořád něco objevuji, a když najdu to správné složení bylin a mastí, mám radost. Třeba na vlasy zkouším kombinace heřmánku, kopřivy, ale i oves a kofein je skvělý. Nemusím vůbec používat kondicionér a kadeřnice mé vlasy chválí.

Přece jenom eko a bio produkty nejsou pro nováčka mnohdy dobře dostupné. Kde si přírodní výbavu pořizujete vy?
Klidně v drogerii. A pro speciální věci chodím na internet nebo do bio krámků, kterých už je poměrně hodně, aspoň ve městech. Aby se nezkušený člověk nespálil, může postupovat podle vyhledávacích slov „bio a eko a netestují na zvířatech“. Může hledat i certifikát, který něco zaručuje. Většinou poměry a zastoupení přírodních a bio složek. Produkt jich může mít 35 procent nebo taky klidně 95 procent. Záleží, zda dotyčný hledá super kvalitu nebo se spokojí se středem, který je ale stále přírodní a neobsahuje syntetické složky. Háček je v tom, že česká legislativa umožňuje popsat produkt jako přírodní, i když obsahuje přírodní složku zastoupenou třeba jen jedním procentem. Na to je třeba dávat pozor a podívat se pozorně na složení. Postupně se to člověk naučí rozeznávat. Jen to chce nespěchat a něco pro sebe udělat. Nemyslím tím hned vyhodit plný pětikilový prací prášek z koupelny, to by bylo plýtvání, ale spotřebovat ho a příště už si koupit nějaký na přírodní bázi.

Autor: pro iDNES.cz




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.