Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kateřina Neumannová: Svatba? V tuhle chvíli to nejde

  17:01aktualizováno  17:01
S přehledem vyhrála anketu ONY DNES o nejzajímavější českou ženu a minulý týden oznámila, že bude ještě rok závodit. Přesto, nebo právě proto není náš rozhovor s Kateřinou Neumannovou o sportu, ale o ní jako o ženě. Nakonec došlo i na druhé dítě a svatební šaty.

Kateřina Neumannová | foto: Milada ČištínováMF DNES

* Takže zůstáváte… Jak na to lidé reagovali?

Většina hodně pozitivně. Říkali mi, že jsou rádi, že jim ještě rok budu dělat radost a že budou mít díky mně důvod se dívat na sport. Ale taky se ozval jeden, který mi vyčítal, že – cituji – za pár šestáků seberu dceři ještě rok života.

* Co jste mu na to řekla?

Že je to nesmysl. Dvě z nabídek, které jsem dostala, byly fi nančně minimálně na stejné úrovni toho, co vydělám lyžováním. Kdybych je přijala, musela bych být v Praze, chodit do práce, Lucka by byla ve školce a viděly bychom se mnohem míň než teď. Takhle se se mnou pohybuje po horách a v krásném čistém prostředí. Je to spokojené dítě a cestování se mnou ji strašně baví. Je absurdní, když si někdo myslí, že ji okrádám o dětství.

* Vyčítají vám to lidé často?

Tohle bylo docela ojedinělé. Spíš se sem tam objevil názor, který respektuju, že je v médiích přeluckováno. Já ji neschovávám, ale ona je součást mého života, i toho sportovního. Když jsem vyhrála olympiádu, tak u toho prostě byla, protože je se mnou. Zdaleka ji neberu všude, kam mě s ní zvou.

* Lucka dělá dojem, že jí pozornost médií vůbec nedělá problém.

Jsou jí necelé tři roky a bere to jako něco úplně normálního, ale tři sta dní v roce nemá s médii nic společného. Pohybuje se hlavně po Šumavě, a když se mnou sem tam jede na závody, tak nás někdo vyfotí. Myslím, že tím určitě netrpí – a hlavně, já za rok opravdu končím. Teď si to možná užívá, ale neuvědomuje si to tak, aby toho využívala nebo aby ji to nějak ovlivnilo.

* Jsou závody, na které ji neberete?

Úplně výjimečně. Jen když to třeba jsou krátké závody na dva dny. Jinak je se mnou pořád a dávám jí možnost učit se vcelku nevšedním způsobem. Podněty zvenčí, které při cestování zažívá, ji strašně rozvíjejí.

* Umí třeba slova z cizích jazyků?

Občas něco pochytí. Třeba jsme spolu byly v Rakousku, seděly jsme v hotelovém baru – a ona šla úplně sama k číšníkovi a řekla mu: „Džus, bitte.“

* Co jí na to řekl?

Nejdřív za mnou přiběhl, jestli jí ten džus může dát, když si ho šla takhle sama objednat. Je úžasné, že nemá z lidí strach a nestydí se.

* Máte vůči ní nějaké ambice?

Mám to štěstí, že v sobě nemám neukojené ambice, protože ty, co jsem měla, jsem si splnila. Nebudu mít potřebu realizovat se na svých dětech, což se občas některým rodičům stává. Do toho, co nedokázali sami, se snaží natlačit svoje děti.

* Ale nějakou představu o ní máte, ne?

Ano. Že bude zdravá a spokojená a že z ní vyroste slušný člověk, který nebude mít nic společného s drogami a chce něčeho v životě dosáhnout. Na mně bude, abych jí ty mantinely rozevřela co nejvíc do šířky.

* Jak vás mateřství změnilo?

Je velká pravda, že jakmile máte dítě, žijete v permanentním strachu o ně. Přes dítě jste taky nejvíc zranitelná. Já sama dokážu zvládnout ledacos, ale jakýkoliv problém s Luckou by mě dokázal totálně odrovnat.

* A vnitřně?

Jsem víc v pohodě, jsem vyrovnanější, srovnala jsem si hodnoty. Pro mě byl život před Luckou placatej. Chyběl mu třetí rozměr. Žila jsem svým způsobem zajímavě – půl až tři čtvrtě roku jsem trénovala a zbytek jezdila po světě a závodila. Ale pak už mě takový život nebavil. Když se teď podívám nazpátek, vůbec se to nedá srovnat.

* Bylo těžké se rozhodnout, jestli zůstanete, nebo jestli se sportem skončíte? 
Nebylo to jednoduché, ale zrálo to ve mně dlouho. Důležitější bylo, jestli se rozhodnu rozumem, nebo srdcem. Kdybych se rozhodovala rozumem, tak jsem skončila. Lepší a slavnější už asi být nemůžu. Teď už si to můžu jenom zkazit. Já si ale říkám, že jsem toho hodně dosáhla – a že i kdyby se mi další sezonu něco nepovedlo, tak mě ostatní nezatratí a nehodí do pytle s neúspěšnými lidmi.
* Nebojíte se toho, že si tím ten svůj konec kariéry rozmělníte?

Ale proč končit, když ten sport mám ráda a jsem ochotná mu věnovat ještě rok? Spoustě lidem přináším radost, fandí mi, a to je příjemný pocit. My se o tom kdysi bavili s Honzou Železným. Říkal, že jestli ho něco donutí skončit, tak to budou novináři. Protože on má ten sport tak rád, že by nejradši házel pořád. Je jasné, že jeho výkonnost půjde dolů a že to nebude na světové rekordy. Ale to hlavní nepříjemné na tom bude, jak novináři budou psát, že se horší a že by měl skončit.

* Váš dlouholetý trenér Stanislav Frühauf se rozhodl skončit. Budete jezdit bez trenéra?

To nemůžu. Sice zvládnu hodně sama, ale lyžování je tak těžký sport, že občas musíte překonávat sama sebe, a k tomu je potřeba, aby vám někdo pomohl. Tělo vás bolí, hlava vám říká ne, ale vy se musíte přesvědčit a jet dál. Když jste sama, jde to o hodně hůř, než když vás  někdo hlídá.

* Nebrala jste to, že s vámi nejde, jako ránu pod pás?

To určitě ne. Je to jeho svobodné rozhodnutí. Naše spolupráce dosáhla absolutního vrcholu a dál už jít nemůžeme. Každý se rozhodoval sám a naše rozhodnutí se neprolínala.

* Jaká jste při tréninku? Jste typ, který potřebuje nad sebou bič, nebo se musíte cítit rovnocenná?

Určitě rovnocenná. Nepotřebuju bič. Roky trénuju sama a musím být k sobě obrovsky tvrdá. Trénink se nejlíp zvládá ve skupině, ale já k sobě poslední roky neměla nikoho, kdo by mi stačil. Tak jsem se naučila být k sobě nejtvrdší. Vy musíte mít hrozně pevnou vůli. V důležitých momentech v životě a ve sportu ano.

* A kdy ne?

Když třeba uvidím dobrý jablečný štrúdl nebo ovocné knedlíky. Tam jde většinou vůle stranou.

* Dokážete být tvrdá i třeba v komunikaci s lidmi?

V normálním životě je to pro mě daleko těžší. Měla bych velké problémy mít pod sebou zaměstnance, řídit je a velet jim. To se teprve musím naučit.

* Co vám na tom není přirozené?

Já jsem v podstatě hodná holka a není mi vlastní někomu poroučet. Chci být s lidmi naroveň.

* Říká se, že v tomhle pomáhá, když vychováte dítě. I u něj někdy prostě zavelíte: udělej to, ale dál o tom nediskutujete.

Poprvé se to vždycky říká těžko. Moji známí mi říkají, že až začnu za ten rok někde pracovat, budu mít na začátku obtížné dva týdny, pak že to půjde rychle. Protože na své zaměstnance prostě nemůžete být pořád hodná.

* V čem vám sport pomůže v životě?

Sport ve mně vypěstoval něco, co je strašně důležité – tah na branku, vytrvalost a zodpovědnost vůči sobě i okolí. Ve sportu se hraje fér a v naprosté většině případů vyhrává ten, kdo je lepší.

* V životě to tak vždycky není.

Sport je určitě daleko jednodušší. A i když taky není vždycky spravedlivý, rozhodně je spravedlivější než normální život. Má svoje vnitřní pravidla, která jsou někdy s okolním životem paralelní, ale spíš je to svět sám pro sebe.

* Nebojíte se, že ten život vlastně nebudete umět?

Vcelku ne, protože poslední dva tři roky se víc a víc zabývám věcmi kolem sebe – podnikáním, marketingem nebo reklamou. Není to tak, že bych měla klapky na očích a běhala jenom někde po lese. Je pravda, že když profesionálně sportujete, tak jste trochu sobec, protože máte na starosti jenom sama sebe a všichni okolo se vám snaží vytvářet co nejlepší podmínky. Tohle mi skončí, ale já se na to těším.

* Trénovala jste hodně sama – máte kamarádky?

Mám, ale nejsou to sportovkyně. Jen je mi líto, že na ně nemám moc času. Od té doby, co se narodila Lucka, nezvládám nic jiného než sport a ji. Takže pokud nejsou ze Šumavy, tak se moc nevidíme. A když už se nějaká chvilka najde, tak ji trávím se svým přítelem.

* Nemáte někdy chuť si vyrazit na takový ten klasický holčičí mejdan?

Ani ne. Nejsem moc typ do velký holčičí party. Mám kamarádky, ale jsem s nimi radši sama, abychom si mohly popovídat. Vyrostla jsem v klučičím kolektivu a jejich chování je mi bližší.

* Kdo jsou vaše nejdůležitější ženy?

Lucie a moje máma.

Zažíváte se svou mámou takový ten pocit, že čím jste starší, tím jste jí víc podobná? V něčem ano, ale spíš jsem po tátovi. My jsme s mámou strávily hodně času spolu, i když jsem z domova odešla v sedmnácti a od té doby jsem cestovala po světě.

* A Lucie je po kom?

V tom trošku tápu. Vzhledem je podobná tomu, jak jsem vypadala já, když jsem byla malá. Ale povahově v žádném případě není můj odlitek. To i babička říká: „Takhle ty jsi teda nikdy nemluvila.“ Na ni už musíte zakřičet pětkrát, aby poslechla.

* Jaké dítě jste byla vy?

Hodně živé, ale bezproblémové. Díky sportu jsem měla i pohodovou pubertu. Když jsem chodila na večírky, tak to bylo se sportovci a většinou staršími lidmi, než jsem byla já. Tím, že mi sport vyplňoval veškerý volný čas, nebylo kam ulítnout. Nikdy mě nenapadlo, že bych po škole šla jinam než na trénink. V tom bych byla strašně ráda, aby sport posloužil i u Lucky.

* Je něco, co jste kvůli sportu neprožila a chybí vám to?

Mně unikla spousta věcí, ale spoustu jsem získala. Chození v patnácti za ruku a první lásky byly jiné než u mých vrstevníků.

* V čem?

Třeba už jen v tom, že jsem obdivovala kanoistu nebo lyžaře. A diskotéky tehdy prakticky nebyly. Jestli je něco, co bych třeba prožít chtěla, tak takové to hezké ze školy. Školní výlety, partu, brigádu – prostě studentský život. Pro mě škola znamenala hlavně povinnosti a stres.

* Jak to?

Protože jsem musela hodně dohánět zameškané hodiny. A já nikdy nebyla ten typ, že bych šla na písemku nepřipravená, takže jsem se hodně učila. Ale zase bylo fajn, že mě sportování vysvobodilo z rozhodování, co dělat po gymplu. Určitě bych šla na FTVS, studovala bych třeba biologii a angličtinu, ale bez hlubšího záměru.

* A když jste otěhotněla, zvažovala jste konec kariéry?

No, víte, já sice vždycky děti mít chtěla, ale Lucku jsem nečekala. Chtěla jsem ji o rok později. Do té doby jsem si myslela, že až budu mít rodinu, všechno ostatní skončí. I během těhotenství jsem si říkala, že dítě je nejdůležitější a všechno ostatní jde stranou. Ale tím, že přišla neplánovaně, se všechno zpřeházelo. A znovu se potvrdilo, že když si věci neplánujete, dopadne to líp. Takže dneska mám dítě i sport a je to pro mě fantastické.

* Vlastně až po porodu jste začala vyhrávat ty nejdůležitější závody.

Spíš jich bylo víc. Počet světových pohárů před Luckou a s Luckou je ve prospěch toho období s ní. I přesto, že je kratší než to před ní.

* Čím si to vysvětlujete?

Je to víc věcí dohromady. Pokud děláte běh na lyžích čistou cestou, musíte se těmi lety doslova protrénovat. Já zažila éru nadopovaných Rusek, které mě o spoustu medailí připravily. Po porodu jsem se taky změnila fyzicky, zhubla pár kilo, dostala se do větší vnitřní pohody.

* Jaké to je, když je vaše tělo nástrojem toho, čím se živíte?

O tom jsem začala přemýšlet až v poslední době. Sportovec je bolestínek, protože to,co se ostatním děje bez povšimnutí, je pro něj alfa a omega. Mně když bude trochu popotahovat stehno, tak s tím sice prožiju plnohodnotný život, ale nemůžu s tím plnohodnotně sportovat.

* Vy jste nikdy neměla takové ty ženské problémy s tělem? Že se vám na něm něco líbí nebo nelíbí? Vždycky jste ho brala funkčně?

Je pravda, že když jsem třeba měla o kilo dvě navíc, vadilo mi to kvůli tréninku, ne kvůli estetice. Ale já jsem úplně normální ženská, taky se prohlížím před zrcadlem! Samozřejmě mě netrápí, že mám někde vrásku nebo že nemám prsa jako modelka na obrázku, ale vadí mi, když si chci koupit pěkný kostým a nedostanu se do něj, protože mám široká záda. V tu chvíli bych chtěla být normální ženská.

* Takže nenakupujete moc ráda?

Ale jo. Radši nakupuju v zahraničí, protože tady na to nemám dost klidu. Ráda se bezcílně procházím po obchodech a sleduju, kde co mají. Nakupuju hlavně na jaře, po zimě. Pak ale odjedu na Šumavu a několik měsíců si nekoupím vůbec nic.

* Jak je pro vás důležitá móda?

Docela dost, i když většinu času trávím v teplákách. Chodím do společnosti a chci dobře vypadat, mám ráda kostýmy. A jak jsem listovala módními časopisy, zamilovala jsem se do několika luxusních věcí, aniž bych si myslela, že je někdy budu mít.

* Které to jsou?

Kabelka od Louise Vuittona, kabát od Max Mary a opravdu pěkné hodinky.

* A máte je?

Už ano. Jednou mi chtěl udělat radost sponzor, a díky mé známé, módní návrhářce, která to poradila Ježíškovi, jsem také dostala vuittonku k Vánocům. Takže vnitřně jsem co se týče luxusu uspokojená.

* Sama si luxusní věci nekupujete?

Spíš ne. Třeba teď jsem u Vuittona viděla takové nádherné botičky, které stály deset tisíc. To za polobotky, které si vezmu párkrát na sebe, přece nemůžu dát.

* A kdo jiný než vy by si je měl dopřát? Zasloužíte si je.

Když já se bojím, že bych je neunosila. To je stejné jako se šaty. Strašně ráda je nosím, mám čtvery nádherné, ale vezmu si je jednou za rok na Sportovce roku. Když jdu na tu samou akci zase za rok, nemůžu tam jít v těch stejných. Normálně do společnosti se večerní šaty nehodí, takže mi zbytek roku visí ve skříni.

* Nikdy jsem vás neviděla v sukni.

Ty nenosím vůbec. Buď kalhotový kostým, nebo šaty.

* Na předávání TýTý jste vypadala skvěle. Vždycky, když vás vidím oblečenou do šatů, mě překvapíte svým půvabem.

Mám to hrozně ráda. Nechám se nalíčit, učesat, obléknu si šaty a mám ze sebe dobrý pocit. Baví mě, že jsem taky vidět jinak než při sportu, což není moc estetické.

* Cestou sem jsme spolu jely kolem svatby a vy jste se zděsila z toho, co měla nevěsta na sobě.

Nechápu ty volánky a bílé šaty z půjčovny, které předtím mělo deset nevěst. Kdybych se vdávala, jako že vůbec nehodlám, měla bych na sobě bílý smoking.

* Proč se nehodláte vdávat? Nevěříte v instituci manželství?

To ne, se svatbou nemám vůbec žádný problém. Ale moje situace je taková, že to v tuto chvíli nejde. A i kdyby to šlo, tak to na mém životě nic nemění.

* Proč nechcete zveřejnit, kdo je váš partner?
Protože je to moje soukromí.
* A až se vdáte, necháte si svoje jméno?

Teď už ano. Má za ta léta docela slušnou hodnotu.

* S prodloužením kariéry jste si i o rok posunula druhé dítě

Je jedno, jestli ho máte ve třiatřiceti nebo ve čtyřiatřiceti. Lucka by sourozence hodně chtěla, ale i ona mi říkala, že ještě rok vydrží. Ona si teď ségru vymýšlí. Dělá, jako by byla. Nedávno za mnou přišla a říká mi: „Mamko, chtěla bych opravdovýho pejska na špagátku. A pak ségru. Taky opravdovou.“

* Vy chcete další dceru?

Kdybych mohla být marnivá a vybírat si, tak bych asi chtěla syna. Ale je mi to vážně jedno. Taky teď vidím, že holky jsou docela dobrý a že s klukama je občas větší trápení, takže bych klidně brala i druhou dceru.

Autoři:




Nejčtenější

Osvěžující salát s rajčaty, okurkou a čerstvou mátou
Rajčata nejsou jen na špagety a na pizzu. Co s červeným nadělením?

Konec prázdnin je ve znamení dozrávajících červených plodů, které v sobě během slunečných dnů akumulovaly všechnu krásu a sladkost léta. Pokud jste propadli...  celý článek

Tajemství dlouhých vlasů: burákové máslo
Američanka má dlouhé vlasy až ke kotníkům. Díky arašídovému máslu

Na obdivné pohledy na ulicích je už zvyklá. Má totiž dlouhé vlasy téměř až na zem. Lidé ji přirovnávají k pohádkové postavě z Disneyho filmů. Američanka tvrdí,...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Jedni rodiče byli chudí, druzí zločinci. Ujali jsme se jejich dětí

Každé dítě si zaslouží lásku a potřebuje vyrůstat v bezpečném rodinném prostředí. A pokud biologická rodina selže, je skvělé, že jsou tu lidé s velkým srdcem,...  celý článek

Vlasta (44), Mikoláš (40) a syn Vlasty Jirka (12) žijí v Jirkově.
Vlasta je jen další dítě, nechal se slyšet otec z Výměny manželek

Vlasta (44) pracuje v zásilkové službě, zatímco její o čtyři roky mladší partner Mikoláš je v domácnosti. Vaření a uklízení je jeho parketa a Vlastě se jen...  celý článek

Ilustrační fotografie
Jak se zbavit trémy? Myslete na svůj dech i úspěchy

Čeká vás důležité vystoupení na veřejnosti a už doma se klepete hrůzou? Nemůžete spát nervozitou, že nezvládnete udělat řidičák? Bojíte se už teď návratu do...  celý článek

Další z rubriky

Herečka Emma Stone na zahajovacím ceremoniálu MFF v Benátkách
Emma Stone: Jsem známá a můj hlas má sílu, nesmím se bát vyjádřit názor

Herečka Emma Stone (28) cítí potřebu nahlas říkat, co si myslí, protože může díky své popularitě ovlivnit víc lidí než běžný člověk. Zatímco ještě nedávno měla...  celý článek

Klára Spilková
S vyhořením mi pomohla kineziologie, říká golfistka Klára Spilková

Letos na jaře dosáhla Klára Spilková historického úspěchu, když jako první Češka vyhrála golfový turnaj profesionální ženské evropské tour. Ještě loni se něco...  celý článek

Cara Delevingne (Los Angeles, 17. července 2017)
Delevingne: V pubertě jsem nedávala najevo emoce a byla jsem osamělá

Herečka a modelka Cara Dlelevingne (25) si postěžovala na období svého dospívání. Protože nechtěla odhalovat svou sexuální orientaci, bývala hodně uzavřená a...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?
Pleťové masky v podobě smajlíků: roztomilé, nebo děsivé?

Že už jste toho v kosmetickém průmyslu viděli hodně? Novinkou jsou nyní plátýnkové masky s potiskem facebookových smajlí... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.