Přijďte v sobotu 8.4. na JarmarkV sobotu na Výstavišti v Holešovicích nabízí naše čtenářky oblečení ze svých šatníků a skříní. Přijďte nakupovat skvělé kousky za lidové ceny.a zároveň pomůžete rodině těžce postiženého tatínka od tří dětí.  18. Jarmark OnaDnes.cz |
Kamila Boudová dříve pracovala pro nadnárodní textilní společnosti, dnes se módním řetězcům z přesvědčení vyhýbá. Už přes pět let si v nich nic nekoupila. Z korporátní manažerky, která řídila zakázky v rozvojových zemích, se stala propagátorka tzv. slow fashion, tedy udržitelné módy. Módy, která zohledňuje ekologický, etický a ekonomický přístup ke zboží. Založila též iniciativu Fashion Revolution, která se snaží bojovat proti konzumnímu přístupu k módě.
Co pro vás znamená udržitelná móda?
Podle mě je udržitelná móda ta, která je vyrobena s respektem k planetě, lidem i k firmě. Zkrátka ke všem třem aspektům udržitelného rozvoje. Jde o to, aby byla vyrobena za férových podmínek, kdy jsou lidé za danou práci adekvátně ohodnoceni. Nejedná se o žádnou charitu, ale o regulérní podnikání, které má být profitabilní. Důležité je také to, aby byla vyrobena buď z organických materiálů, které se dají kompostovat, nebo ze syntetických materiálů, které se dají dál recyklovat. Problémem bývá oblečení, které je vyrobeno z více druhů materiálů, protože neexistuje technologie, která by je dokázala efektivně oddělit. Takže nezbývá, než ho spálit nebo vyhodit.
Hodně lidí má stále zafixováno, že se oblečení recyklovat dá.
Záleží na materiálu. I když je oblečení z bavlny, což je přírodní materiál,
je plné pesticidů a jiných chemických látek a barviv, a proto se nedá kompostovat. Problémem je i polyester, ze kterého je vyráběno přes 50 % módní produkce. Vyrábí se z ropy, takže se vlastně jedná o plast, který se téměř nerozkládá. Na skládce vydrží i 200 let, než se rozloží. Navíc vlákna, která se z oděvu oddělují při praní, jsou tak tenoučká, že je žádný filtr nezachytí, takže putují do podzemních vod a pak do oceánů. Proto jsou i ryby, které v nich žijí, plné plastu.
Propagátorka tzv. slow fashion tvrdí, že nakupování je o nastavení mysli.
Problémem však často bývá zjistit původ oblečení.
Jak říkáte, zjistit původ oblečení není snadné a značky samy netuší, kdo a za jakých podmínek jejich oblečení vyrobil. Vím to, protože jsem v módním průmyslu sama pracovala. Já osobně jsem zadávala zakázky do firem v Indii a Bangladéši, kde je běžná dětská práce a práce v nevhodných podmínkách. Při externím zajišťování zakázek fyzicky nikdo nejde kontrolovat, kdo skutečně vyšívá ty obláčky na svetry, které jsem zadala do výroby. A ani nikdo z mých kolegů v branži to vlastně nevěděl a neví. V momentě, kdy jsem četla v novinách právě o dětské práci ve stejném regionu, ve kterém naše společnost nechávala oblečení vyrábět, byla moje korporátní kariéra u konce. Dokonce jsem se rozhodla, že přestanu nakupovat v řetězcích. Je to zhruba pět let. Ještě jsem si koupila jedny džíny, které stále nosím i s dírou na koleni, ale jinak vůbec nic Navíc žiji v Paříži, kde jsou nájmy úplně jinde, takže jsem v jednu chvíli zjistila, že nové oblečení nejenže nepotřebuji, já na něj stejně ani nemám. A začala jsem recyklovat oblečení z vlastní skříně. Přestala jsem nakupovat a zjistila, že to není žádný problém.
Pro spoustu žen je to nereálná představa. Jak jste to udělala?
Můj systém je vlastně velmi jednoduchý. Ráno vstanu a vytáhnu věc, která je úplně dole ve skříni. Mám oblečení v komíncích, takže tahám zespodu. Podle kousku, který si vytáhnu, sestavuji celý outfit. Většinou jsem příjemně překvapena, co všechno v té skříni mám. I když je to zhruba 35 kusů oblečení, stejně se mi vždycky podaří vyhrabat něco, co jsem dlouho neměla.
Bylo složité se k tomu dopracovat? Nebo jste udělala razantní čistku?
Kdepak, žádná čistka! Já jsem se neustále stěhovala, proto jsem měla věci pouze v jednom kufru. A už mi to zůstalo. Zjistila jsem, že toho moc nepotřebuji. Pokud se na mně něco dotrhá, jdu za kamarádkou a ptám se jí, jestli třeba nemá košili či džíny, co zrovna potřebuji. Nebo kamarádky naopak chodí za mnou a dávají mi, co nenosí.
Kamila BoudováKamila Boudová patří k předním českým odbornicím na módní obchod a udržitelnou módu. Vystudovala technickou univerzitu v Liberci, obor Textilní a oděvní design, po studiích pracovala v Německu, Londýně a Paříži. V Paříži také vystudovala obor Fashion Business a dodnes v ní žije. Na vysoké škole módního obchodu MOD‘SPE učí Product Development. Založila značku Moyomi, která pořádá akce spojené s propagací udržitelné módy, a zapojila se i do iniciativy Fashion Revolution. V České republice pořádá Sustainable Fashion Day. Je častým hostem na mezinárodních konferencích a eventech. |
Je něco, co jste z šatníku vyhodila, po čem se vám stýská?
Silonky. Právě tenhle kousek mi v šatníku dost chybí. Vyřadila jsem je, protože se hodně trhají. Přitom moc ráda nosím sukně a šaty i na jaře a na podzim. Dokud se ale nenajde technologie na recyklování silonek, tak mám smůlu. I když mě to mrzí, v tomhle jsem extremistka.
Chápu, že po kamarádkách toho lze „zdědit“ docela dost, přeci jen jsou ale věci, které si čas od času koupit člověk musí. Třeba spodní prádlo, nebo ponožky.
To jsem si nekoupila už dlouho. Je docela problém najít takové věci v odpovídající bio kvalitě. I když je pravda, že jsem před nedávnem koupila ponožky z organické bavlny. Je v nich sice elasten, ale já si je koupit musela, abych měla v čem chodit. Ale už dlouho hledám spodní prádlo z organické bavlny. To se mi nedaří, ale nestrádám. Není potřeba si neustále něco kupovat. Spousta oblečení nás přeci automaticky neudělá šťastnými.
To rozhodně ne. Ale zkuste odolat všem těm barevným výlohám, která míjíte třeba jen cestou z práce.
Vždyť já také koukám neustále do výloh! Ale u toho většinou zůstávám. Zrovna nedávno jsem viděla sandály, které se mi moc líbily, dokonce jsem si je i zkoušela. Nakonec jsem odolala a zjistila, že už jedny podobné mám. Občas to chce vydržet, aby si člověk nekoupil nic, co nepotřebuje. Navíc si vlastně často kupujeme ty samé věci pořád dokola. Chce to jistou dávku uvědomění. Všechno je to v hlavě. Trávit život nakupováním a následným vyhazováním věcí je nesmyslné.
Znamená to, že čím méně věcí, tím je člověk šťastnější?
Tím, že jsem přestala neustále dokola nakupovat, zmizela spousta negativních pocitů z toho, že nemám co na sebe. Místo toho se raduji z toho, že daleko více ušetřím a mohu utrácet za věci, které mi život změní dlouhodobě. Móda je často o impulzivních nápadech, kdy si koupíte něco, co už za měsíc či týden nenosíte. Navíc s každou novou věcí se ta předchozí stává starou. Tím pádem čím častěji nakupujete, tím více vás šatník stárne. A teď si vezměte, že za kafe a dort dáte stejně jako za tričko, to je šílený. Já si raději místo kalhot koupím knížku nebo kvalitní potraviny.
Jak mají ženy nakupovat, aby to nebylo impulzivní, ale efektivní?
Základ je poznat sama sebe a svůj styl. Podle toho následně nakupujete, co potřebujete, aniž byste se musela slepě řídit trendy. Hledat styl neznamená kompletně vycházet šatník, dojít za stylistkou s tím, že mám dvacet tisíc a vykoupit všechny obchody. Člověk musí najít lásku k věcem, které bude nosit. Při nakupování si udělejte jednoduchý test - pokud uvidíte něco hezkého v obchodě a budete na to tři dny myslet, tak si to můžete koupit. Bude se jednat o pravou lásku a ta vám v šatníku vydrží. Nakupujte také víc jako muži a choďte cíleně jen pro věci, které opravdu potřebujete.
