Extrémní bělosti zubů se často dosáhne jinými prostředky. Bývají to zpravidla extra bílé korunky či porcelánové fazety. Kromě toho se fotografie modelek počítačově upravují.
Pod dohledem jsou rizika minimální
Ačkoli technika bělení zubů je dokumentována již 150 let, první článek o metodě bělení byl publikován v americkém dentálním časopise až v roce 1989.
Již přes deset let se provádějí studie zabývající se bezpečností, vedlejšími účinky a výsledky bělicích systémů.
Pokud jsou bělicí přípravky používány pod dohledem zubního lékaře a podle návodu výrobce, je riziko minimální.
Všechny bělicí systémy jsou založené na účinku peroxidů. Kromě této aktivní složky obsahují i neaktivní glycerin, někdy jsou obohacené fluoridy nebo ochucené a často obsahují znecitlivující činidla.
Pozor na dásně a citlivé zuby
I u bělení zubů se mohou objevit vedlejší účinky. Nejčastěji to jsou dvě nepříjemnosti: zvýšení citlivosti zubů na teplé či studené a podráždění dásní.
Dočasná citlivost zubů na horké či studené se vyskytuje u domácího i ordinačního bělení. Reakci zubů na horké a studené pocítila téměř polovina pacientů. Potíže odezněly zpravidla do dvou dnů.
Náchylnější pravděpodobně budou lidé, kteří již někdy dříve zažili citlivou reakci zubů na studené a horké, nebo ti, kteří měli po odstranění zubního kamene a profesionálním čištění zubů dočasně citlivé zuby.
O citlivosti zubů by měl pacient vždy informovat lékaře a ten poradí s výběrem vhodného přípravku.
U domácího bělení zubař s největší pravděpodobností doporučí zkrátit dobu bělení, nebo opakovat proceduru jednou až dvakrát týdně.
Pouhým zkrácením doby nepříjemné účinky téměř vymizí, ale zpomalí bělicí proces.
Při bělení může nastat také podráždění dásní, ale jen u domácího bělení. Během procesu se totiž může bělicí činidlo (peroxid) dostat do kontaktu s dásní. Je tedy dobré použít méně gelu a pokud přeteče po nasazení do nosiče, tak ho hned papírovým ubrouskem nebo kartáčkem odstranit.
Aby se tento problém minimalizoval, zubař může upravit okraj bělicího nosiče tak, aby přesně kopíroval linii krčku zubu a jen zlehka se dotýkal dásní.
V případě ordinačního bělení totiž lékař velmi pečlivě izoluje okraje dásně speciálním světlem tuhnoucím gelem, nebo použije speciální gumovou blánu, kterou přetáhne přes zuby a napne na kovový rámeček.
Korunky barvu nezmění
Samozřejmě, že se zabarvuje i povrch zubních náhrad či výplní. Ty bělením rovněž zesvětlí, ale nikdy ne více než byl původní odstín. Bělení tedy nezmění barvu pryskyřičných výplní či porcelánových můstků. Pokud pacient chce výraznější změnu barvy zubů, musí počítat s výměnou zubních výplní, korunek a můstků.
Bezbarvá dieta
Proces bělení zubů končí, když zuby dosáhnou požadovaného odstínu, nebo už nelze barvu zubů změnit.
Pak se jeden až tři dny ustaluje konečný odstín chrupu. V tomto období, dokud není sklovina plně zremineralizována, je velmi důležité dodržovat bezbarvou dietu. Člověk toužící po bílém úsměvu musí jíst pouze potraviny, které neobsahují barevné pigmenty. Ty by totiž opět zabarvily prostory mezi krystaly skloviny.
V okamžiku, kdy je barva stabilizována, vše závisí opět na jídelníčku (červené víno, černý čaj a káva), na domácí péči o zuby a pravidelném profesionálním čištění zubů u zubaře nebo dentální hygienistky. Každá další bělicí kúra už probíhá mnohem rychleji.
Pozor, největším nepřítelem bílých zubů je kouření.
