Dana

Dana

Jsem smutná. Kvůli vztahům a teď i kvůli radaru

  • 41
Dana nakonec nad kamarádkou Irenou a jejím článkem v bulvárních novinách jenom mávla rukou. A Kalič určitě udělal totéž, pokud se to vůbec dozvěděl. A co také jiného? Bulvár je zase jen bulvár.

Řekla jsem si, že Kaliče takový článek přece neporazí. A pak jsem si navíc vzpomněla, že ani on, ani jeho kamarádi žádné noviny nečtou. Natož pak nějaký bulvár.

HLASUJTE: Jak se má Dana zachovat?
 
Nevím, co mě to napadlo. Čekala jsem v kavárně na jednu známou a protože jsem se nudila, začala jsem zase listovat v nejnovějším vydání té žumpy. Jako kdybych byla přes to všechno zvědavá, co zase Irena napsala.

To, co jsem tam uviděla, by mě ani ve snu nenapadlo. Moje kamarádka vyplodila místo obvyklého skandálu s nějakou polonahou nebo úplně nahou celebritou takovou rádoby politickou pseudoúvahu. Prý jak je to pro celou naši republiku a její bezpečnost úžasné, že nám sem chtějí Američani nacpat základnu s radarem.

Kdybych Irenu neznala, řekla bych si, že je to článek na objednávku někoho mocného. Ale ona se obvykle nechávala uplácet jen nějakou tou lahví vína, takže spíš byla zase pod obraz.

Poraďte Daně
Předchozí díly seriálu
   

Bulvární špína s Kaličovou fotkou byla v tu chvíli rychle zapomenuta. Tohle bylo mnohem horší. Já sama jsem totiž zásadně proti a hotovo. Je mi z  toho všeho smutno. Brdy mám ráda, celá naše rodina odtamtud pochází a každé léto tam jezdíme na houby. Kdysi tam zřídili protileteckou základnu komunisti a krásné lesy dost zřídili. Teď se tam pro změnu cpou amíci a lesy zase budou trpět.

Politici, o kterých se Irena ve své poznámce zmiňuje, dosahují v lezení do zadku cizím mocnostem dokonalosti předlistopadových vlád. Změna je jenom v tom, že tentokrát to není Sovětský svaz. A Irena teď v tom jede s nimi. Hned jak jsme s mojí známou probrali v kavárně nějaké pracovní věci, zavolala jsem jí. Křičela jsem na ni, že je prodejná děvka. Ona jenom blekotala, že jí to nařídil šéf. Nikdo to prý nechtěl napsat a Irena měla zrovna malér, protože nedávno na nějakém večírku řekla jedné významné zpěvačce, že je tlustá. Tak si to musela vyžehlit tím článkem o Brdech. A já prý tomu stejně nerozumím, tak se do toho nemám plést.

Tak tohle mě naštvalo ještě víc. Budu se do toho plést. Lidi prostě tu základnu v naší malé zemičce nechtějí.  Ale většinou jen mlčí a v podbrdských hospodách pak nadávají na podplacené politiky. Vzpomněla jsem si taky na vyprávění o Irenině strýci. Za komunistů prý psal do Rudého práva. To byly titulky. Sovětský svaz – míru hráz či Sovětští zlepšovatelé neustálou inspirací. Asi mají to vlezdoprdelkovství v rodině, napadlo mě. A když Irena zase volala a stěžovala si, že jí Olda zahýbá s nějakou Ukrajinkou, řekla jsem jí, ať si najde Američana, když je tak miluje. Ona na to, že chlapa bych si měla najít hlavně já. Že prý mě pak ta základna nebude tlačit na mozek. Už byla zlitá, protože sotva artikulovala. Od té chvíle spolu nemluvíme.

A já jsem dál smutná i kvůli tomu radaru i kvůli mým nepovedeným vztahům. Jenom si stále častěji opakuji větu z Pána prstenů, že i maličký človíček dokáže pohnout světem.  

 Mám se spojit s nějakými lidmi, poradit se a alespoň něco začít proti té přiblblé základně dělat?
 Nebo se mám na všechno vykašlat a prostě jenom žít bez ohledu na to, co se děje v politice, protože je to stejně všechno špína?
  Nebo se taky můžeme usmířit s Irenou a jít se spolu opít, protože žádná cizí velmoc nebude rozbíjet naše kamarádství.

 

Co byste na místě Dany udělali vy? Na to, abyste jí poradili, máte dva týdny. Můžete jí napsat do diskuze pod článkem, anebo hlasovat v anketě ZDE. Poté se zachová podle mínění většiny z vás. Jak se budou její problémy vyvíjet dál, to se dočtete 2.4. v sedmnáctém díle příběhů ze života Dany.