Mít dítě je normální. Bezdětné ženy, ať už vdané nebo svobodné, dostávají od určitého věku zabrat nejen od rodiny, ale i od kamarádek a kolegyň. Byť třeba neúmyslně. Na výběr máte jako bezdětná dvě možnosti (ani jedna nestojí za nic): buď budete v očích ostatních litovanou chudinkou, anebo nechutnou kariéristkou, od níž by nevzal kůrku ani pes.
Neplodnost je stigma, které navíc celou partnerskou dvojici částečně izoluje od přátel. Program spřátelených dvojic se totiž v určitém stadiu začne řídit věkem dětí, které mají. Když žádné nemají, přestanou zapadat do obecného vzorce. Na výpravu do zoologické zahrady, návštěvu matějské pouti nebo výlet historickým vláčkem je nikdo nepozve.
Číše zármutku jako by neměla ani dno, zejména pro ženy, takže se z toho občas i některá "zblázní". V černé kronice je pak zmíněn zoufalý čin sterilní únoskyně, která v pomatení smyslů prchá s ukradeným kočárkem od obchodu.
Čím větší zoufalka, tím menší naděje
Příroda v tomto ohledu nezná slitování. Zoufalství je nepřímo úměrné naději.
"Stres a deprese výrazně ovlivňují činnost vaječníků, psychika dokáže zablokovat ovulaci. Z ordinace znám dost případů, kdy vystresovaná žena hlídá plodné dny, nutí partnera k akci na povel a pak se hroutí z každé menstruace. Nakonec jí uteče i partner, který to klima prostě nevydrží," vysvětluje známý brněnský gynekolog Vít Unzeitig.
Z bezpočtu svědectví o síle lidské psýchy ve vztahu k těhotenství vybírá doktor Unzeitig následující příběh: začátkem devadesátých let se na letišti v Brně při vyhlídkovém letu stalo velké neštěstí. Při pádu letadla zahynul dědeček i s dvěma vnuky. Zoufalí rodiče obou dětí se pak marně snažili o další těhotenství. Chtěli to tak moc, až to vůbec nešlo.
"Žádnou zjevnou překážku jsme nenašli, tu měla nešťastná maminka v duši. Po dvou letech psychoterapie a hormonální léčby konečně svitla naděje. Když se pak narodila zdravá holčička, slavili jsme to na porodním sále všichni," vzpomíná Vít Unzeitig.
V některých případech se odborníci kupodivu ani moc nenadřou, aby zoufalkám pomohli. "Otec" prvního českého dítěte ze zkumavky Ladislav Pilka přiznává, že skoro třetina potenciálních pacientek otěhotní dokonce už po telefonické konzultaci. Jednoduše ve chvíli, kdy pro těhotenství začnou něco víc dělat.
"Zaúřaduje takzvaný placebo efekt. Ovšem přesně opačná situace může nastat, když ženy zatouží po dítěti příliš. Psychický blok pak někdy těhotenství maří," potvrzuje expert na umělé oplodnění.
"Jsi ze zkumavky," řekla
Kateřina Kaltsogianni z Jablonce nad Nisou má sedmnáctiletého syna počatého uměle.
V mládí jí kvůli vleklým zdravotním potížím lékaři doporučili odstranění dělohy, ale ona z operačního sálu na poslední chvíli utekla. Také ona si prošla obdobím, kdy jenom koukala do cizích kočárků a plakala. Pak se dozvěděla o profesoru Pilkovi, který stál tehdy v čele porodnické kliniky v Brně, a rozjela se za ním. Její partner s umělým oplodněním souhlasil.
Nejprve jí v Brně vyléčili gynekologické nemoci, pak do těla vpravili velkou dávku hormonů. Váha jí vyskočila o celých sedmnáct kilo, ale otěhotnění se stále nedařilo.
"Po dvou letech jsem se vnitřně srovnala s tím, že uděláme poslední pokus, a požádala, ať mi odeberou vajíčko tentokrát bez narkózy. Přišlo na mě nějaké vnuknutí, že jedině tak se to podaří. Bolest jsem vydržela. Když mi pak po oplodnění zavedli do dělohy embryo, cítila jsem, že to vyjde. A taky ano. Napošesté," líčí energická žena. Zadařilo se ve chvíli, kdy sama sebe přesvědčila, že i bez dítěte lze prožít pěkný život. Ponořila se do své práce, založila cestovní kancelář, opravovala domek.
"Alexandr dnes studuje gymnázium. Je to skvělý a chytrý kluk. Jako rodiče z něj máme ohromnou radost. I můj dnes už bývalý partner mu projevuje stále velkou lásku. Možná má zkumavka před přirozeným oplodněním výhodu v tom, že lékaři vyberou tu skutečně NEJ spermii," pochvaluje si žertem žena.
Přestože Kateřina Kaltsogianni temperamentem a otevřeností nezapře řeckou národnost, i ona se zprvu zdráhala mluvit o tom, jak byl syn počat. Teď ale zastává názor, že by to rodiče měli svým dětem říct.
O tom, jak přišel na svět, mluvila před synem zpočátku opatrně a v náznacích. Od letoška to ale ví a vzal to jako normální věc. Jako dar moderní medicíny. Není proč se stydět, že máte dítě ze zkumavky, doporučuje Kateřina Kaltsogianni ostatním ženám.
Profesora Pilku si letos z vděčnosti pozvala do pořadu Pošta pro tebe, aby mu poděkovala. A spontánně mu tam poděkoval i její syn.
Paní Mojžíšová na to kápla
Nebýt dnes moderní medicíny, asi bychom vymřeli. Tak jako jinde v Evropě je v Česku kolem 15 % neplodných párů. A bude bohužel ještě hůř. Naštěstí lékaři už dokážou nejméně polovině těchto dvojic pomoci.
Léčbu vám lékaři ušijí přesně na míru. Jednou z osvědčených metod asistované reprodukce je oplodnění ve zkumavce. Díky dárkyním vajíček si už nemusí zoufat ani ženy, které nemají vaječníky nebo se jim tvoří nekvalitní vajíčka. Potíže na straně muže lze snadno vyřešit s pomocí spermií od prověřeného zdravého dárce. V některých zemích, například ve Spojených státech, si lze dokonce pronajmout dělohu, tedy domluvit se s náhradní matkou, která dítě odnosí za vás.
"Už se mi také stalo, že do ordinace přišla dcera po hysterektomii (odstranění dělohy) s matkou, která se nabídla, že její dítě odnosí. Medicínsky není surogátní mateřství žádný velký problém, narážíme však na zábrany etické. Uznáte, že příbuzenské vztahy v takové rodině by pak byly hodně zamotané," říká profesor Pilka.
Tam, kde odborníci zjevnou příčinu neplodnosti nezjistí, se někdy osvědčuje metoda vypracovaná Ludmilou Mojžíšovou. Jde o soubor cviků zaměřených na posílení břišních a hýžďových svalů a na uvolnění pánevního dna.
Nadace Mateřská naděje, která pomáhá neplodným párům, mimo jiné nabízí adresář fyzioterapeutek, které mají na provádění cvičení atest.
"Metoda účinkuje tam, kde je žena zdravá, ale některé její orgány jsou trvale v jakémsi sevření. V rehabilitačních odděleních ji v odůvodněných případech hradí zdravotní pojišťovny," říká zakladatelka nadace Eva Domorázková.
Marně hledala pana Úžasného
Třiatřicetiletá manažerka Mirka není žádná tuctovka. Chytrá, v dobrém postavení, dobře vypadající... a ve výčtu jejích předností by šlo klidně pokračovat. To vše ale zastiňuje jedna indispozice: nemá partnera. Ve třiceti letech se po čtyřleté známosti rozešla s přítelem - potenciálním otcem - a od té doby se po novém partnerovi rozhlíží marně.
"Někdo má prostě kliku a potká v pravý čas někde na diskotéce pana Úžasného, ale já ji neměla. Už jsem nechtěla čekat a nechat plynout čas. Musela jsem se k tomu nějak postavit. Bez muže si život představit umím, ale bez dítěte ne," vysvětluje Mirka (své příjmení si raději nechá pro sebe).
Na abiturientském srazu maturantů se s bývalým spolužákem - gayem - trošku přiopili a posvěřovali. Upletli plán, jehož detaily si Mirka nechává pro sebe s ohledem na centrum asistované reprodukce, kde jí splnili její sen. Nyní je v pátém měsíci těhotenství - její spolužák si vyzkoušel roli dárce spermií a šťastní jsou oba.
Žen stejně podnikavých, jako je Mirka, houfně přibývá. Ani lékaři nejsou jednotní, jak se postavit k návrhu Julínkova ministerstva, aby bylo těhotenství umožněno i osamělým ženám. Ty zvlášť motivované si ovšem jak vidno cestičky k dítěti najdou i tak.
"Přivedou si s sebou nějakého muže a prohlásí, že je to jejich partner. My nejsme policie, tyhle věci se nedozvíme, ani je nezjišťujeme," potvrzuje předseda České gynekologicko-porodnické společnosti Vladimír Dvořák.
Sám nevidí žádný důvod k tomu, aby se bránilo otěhotnět zdravým ženám, které nemají partnera. Argument, že dítě má právo žít v úplné rodině, podle něj stejně nefunguje. V dnešním světě existuje přece spousta svobodných či rozvedených matek a adopce se osamělým ženám umožňují.
Na jednom se ovšem odborníci shodnou jednomyslně. Ženy by neměly mateřství příliš dlouho odkládat. Po třicítce, na kterou s otěhotněním čeká většina dnešních matek, jejich plodnost slábne, po pětatřicítce už mateřství svítí skoro červená. Pokud některá buduje kariéru nebo cestuje a poznává svět příliš dlouho, může zůstat bez potomstva.
"Neměla bych si raději zavčas preventivně zjistit, jak je to s mou plodností?" napadne prozíravou ženu. Zjistit, jestli děti mít mohou, aby to mohly s čistým svědomím odložit ‘na potom‘. Podle gynekologů ale tudy cesta nevede.
"Není na to spolehlivá metoda. Existuje totiž příliš mnoho faktorů, které o otěhotnění a donošení dítěte rozhodují. Například to, že žena nemá průchodné vejcovody, při běžném vyšetření nepoznáte. To se zjišťuje, až když se začne řešit neplodnost," upozorňuje Vladimír Dvořák.
Výhod pokroku moderní medicíny můžeme využívat, ale nevyplácí se na ně příliš spoléhat. Přistupovat k mateřství tak, že ho co nejvíce odložíme a pak se spolehneme na umělé oplodnění a nové medicínské poznatky, většinou dopadne špatně.
Neplodnost v číslech15 %: Podíl neplodných párů v České republice. 39: Věk, do kterého zdravotní pojišťovny proplácí tři kompletní cykly IVF. Začíná se v osmnácti. 50 000 Kč: Částka, na kterou nemocnici vyjde jeden cyklus IVF (oplodnění vajíčka spermií ve zkumavce). Může vzrůst až na 70 000 Kč. 50 %: Procento úspěšnosti oplodnění IVF u žen do 35 let. 84,6 %: Kolik lidí by zvolilo umělé oplodnění jako způsob řešení své neplodnosti. 91,5 %: Tolik žen souhlasí s výrokem: "Člověk musí mít děti, aby byl jeho život naplněn." U mužů je to 81,2 %. 41,7 %: Tolik žen nesouhlasí s výrokem: "Je možné prožít plnohodnotný a šťastný život bez dětí." U mužů je to 30,1 %. |
