Kterýkoliv z následujících jevů ve vztahu znamená, že nedojde-li ke změně ve způsobu, jak spolu partneři jednají, je citové odcizení a následný rozvod jen otázkou času.
1. Hrubý nástup
Pokud jeden z partnerů rozhovor začíná negativním a obviňujícím postojem, je i jeho konec předurčen k nezdaru. „Statistika je neúprosná. V 96 procentech případů můžete předpovědět výsledek patnáctiminutového rozhovoru podle průběhu prvních tří minut,“ uvádí ve své knize Sedm principů spokojeného manželství psycholog Gottman.
Fáze umírání vztahu:1. Partneři vnímají své manželské problémy jako závažné. |
Začíná-li rozhovor kritikou a (nebo) sarkasmem, což je projev pohrdání - jedná se podle odborníků o hrubý nástup, a to i přesto, že ten, kdo ožehavou diskuzi otevírá (a zpravidla to ve vztazích bývají ženy), mluví tichým a jemným hlasem. Slova však obsahují příliš mnoho zášti. „Zahájíte-li rozhovor tímto způsobem, uděláte nejlépe, když toho necháte, dáte si oraz a začnete znovu,“ radí psycholog.
2. Čtyři formy smrtící zloby
Kritika
Na rozdíl od stížnosti, která obsahuje to, jak se cítím v konkrétní situaci a co proto potřebuji, je kritika obecnější. „Proč vždycky zapomeneš... Pokaždé musím já... Ty nejsi normální... A často obsahuje fráze „ty vždycky“, nebo „ty nikdy“.
Pohrdání
Pohrdání vzniká z pocitu nadřazenosti nad partnerem, je to forma neúcty. Jeho projevem je sarkasmus a cynismus, stejně jako nadávání, obracení očí v sloup, posměšky a jízlivý humor. „Pohrdání v jakékoliv podobě je pro vztah zhoubné, protože vyjadřuje znechucení. Je takřka nemožné vyřešit problém, když současně partnerovi sdělujete, že jste z něho znechuceni,“ vysvětluje Gottman. Pohrdání nevyhnutelně konflikt vyostřuje a oddaluje usmíření.
Defenzivnost
Když jeden z partnerů útočí, druhý má tendenci se bránit, ale z výzkumů vyplývá, že obrana málokdy mívá žádoucí účinek. „Útočící partner toho většinou nenechá a neomluví se,“ vysvětluj Gottman. Defenziva je totiž podle něj ve skutečnosti určitou formou obviňování partnera. Vlastně tím říkáte, že problém není ve vás, ale v něm a stavíte se do pozice nevinné oběti. „Takové naříkání partnerovi sděluje: Proč se po mně vozíš? Vždyť toho pro tebe tolik dělám. Tobě se člověk nezavděčí.“ Defenzivnost konflikt pouze eskaluje, proto je škodlivá.
Zazdívání
Pokud rozhovor začíná kritikou, pohrdáním, pokračuje defenzivou jednoho z partnerů zatímco druhý útočí čím dál víc, je zřejmě, že jeden z partnerů se nakonec odpojí. Než aby se konfrontoval, stáhne se: odvrací se, přestane udržovat oční i slovní kontakt, neposkytuje zpětnou vazbu. Pustí si televizi a vyhýbá se konfliktu - a zároveň svému manželství. Takové chování je obvyklejší u mužů, protože na jejich tělo má hádka (zvyšuje tlak i tep na delší dobu) objektivně horší devastující účinky.
3. Zaplavení
Je-li zloba vašeho partnera tak ničivá a náhlá, že vás doslova paralyzuje, cítíte se natolik bezbranní, že napříště podniknete cokoliv, jen aby se to neopakovalo.
„Čím častěji se cítíme zaplaveni kritikou nebo pohrdáním, tím citlivěji vnímáte náznaky, že se partner opět chystá ́vybuchnout ́ a nemyslíte pak už na nic jiného než na to, jak se ochránit. Uděláte to tak, že se citově odpojíte ze vztahu,“ vysvětluje psycholog Gottman a dodává, že rozpad manželství lze očekávat tam, kde během hádky opakovaně pozorujeme dříve vyjmenované signály.
4. Řeč těla
Jednou z nejnápadnějších fyziologických reakcí na hádku a „zaplavení“ je zrychlení srdečního tepu a zvýšení krevního tlaku. Díky hormonálním změnám - vyplavenému adrenalinu - se spouští krizová reakce: útěk nebo útok. Opakované epizody zaplavení vedou k rozvodu, jednak proto, že jeden z manželů prožívá při rozhovoru s partnerem těžký fyzický stres, a také kvůli fyziologickým reakcím těla (tep, tlak, pocení apod.) je prakticky nemožné vést konstruktivní rozhovor.
5. Neúspěšné pokusy o nápravu
Pro spokojené manželství je zásadní, zda přicházejí v komunikaci pokusy o nápravu a do jaké míry jsou tyto pokusy úspěšné. John Gottman nabádá k tomu, abychom občas během nepříjemné debaty „šlápli na brzdu“, nabídli druhému oddech tím, že navrhneme pauzu, čas na uklidnění. „Pokusy o nápravu ochraňují manželství tím, že snižují emocionální napětí mezi manželi, a také tím, že snižují hladinu stresu a srdeční tep, čímž brání pocitu zaplavení,“ tvrdí psycholog.
6. Špatné vzpomínky
“Opakovaně jsem se přesvědčil, že manželé, kteří silně žehrají na svého partnera a na své manželství, velmi často přepisují společnou minulost,“ píše ve své knize John Gottman. Na druhou stranu páry žijící ve spokojeném vztahu mají tendenci vnímat minulost pozitivně.
Dalším smutným znamením podle odborníků je, když si jeden z partnerů (či oba) nemohou na minulost vůbec vzpomenout. Ztratila pro ně význam.
„Jakmile se manželé dostanou do bodu, kdy přepsali svůj příběh, jejich vztah se bez vhodné pomoci velmi pravděpodobně rozpadne. Oba jsou ve stavu neustálé pohotovosti. Automaticky očekávají, že pokaždé dojde k boji, manželství se stává utrpením, což vede k tomu, že se ze vztahu stáhnou.“
