Už jste Špunty na vodě viděl?
Ne, zatím jsem z toho filmu neviděl ani minutu. Až na premiéře.
Týdeník TÉMAVychází v pátek   Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma. |
Nekoukáte na svoje filmy programově?
Většinou ne. Myslím, že čas se dá strávit mnohem „smysluplněji“, než dívat se sám na sebe.
Nezajímá vás to ani kvůli nějaké zpětné vazbě?
K čemu je vám zpětná vazba, když už to nemůžete změnit?
Myslela jsem, že je dobré dívat se proto, abyste měl srovnání původní představy ze scénáře s výslednou podobou filmu, který pak může dopadnout úplně jinak.
A to je přesně jeden z důvodů, proč se na to nechci dívat.
Proč jste nabídku točit Špunty na vodě vzal?
A proč bych ji nevzal?
Třeba proto, že se velká část filmu odehrává na vodě, se kterou nemáte ty nejlepší zkušenosti...
Ale já poslední léta naopak s vodou mám ty nejlepší zkušenosti. Zvlášť se studenou. (Jiří Langmajer je několik posledních let nadšeným otužilcem, pozn. red.). Mám vodu rád, jako malý kluk jsem na ní s mým tátou strávil spoustu času. Sjížděli jsme všechny české řeky, právě až na Sázavu – a možná i proto, abych si ji taky sjel, jsem ten film rád točil.
Na žádné scény jste neměl záskok?
Je pravda, že každá řeka může být za určitých podmínek nebezpečná, jak se ve Špuntech můžete přesvědčit. Ale obecně na tom české řeky nejsou tak, abychom potřebovali kaskadéry. Nehledejte v tom nějaké velké dobrodružství. Sjet skoro celou Sázavu je vcelku běžné.
I se šrouby v zádech?
To není nic tak hrozného. Vylézt v Praze na ulici a jít pěšky je rozhodně nebezpečnější, než sednout si do kánoe a sjet jakoukoli českou řeku.
Mně osobně Špunti na vodě připadají jako taková moderní letní varianta komedie S tebou mě baví svět...
Takovému příměru se asi nelze vyhnout. Když jsou chlapi sami s dětmi, každého okamžitě napadne tahle nestárnoucí, nezničitelná a naprosto ničím nepřekonatelná komedie.
