A předem se mu omlouvám za dozajista ne tak elegantní převyprávění.
V konkrétní americké restauraci nezaměstnávají jako obsluhující personál černochy, ačkoliv plat takového zaměstnance by byl vzhledem k poměrům na trhu o třetinu nižší, než zaměstnanců bílých. Majitel restaurace se tedy na první pohled chová ekonomicky nesmyslně a netržně, protože jinak by přece zaměstnával samé černochy, ušetřil by balík dolarů na mzdách a dosáhl tak pro sebe mnohem vyššího zisku.
Na druhý, zasvěcenější, pohled se ovšem chová naopak velmi tržně: jeho zákazníky jsou převážně lidé, kterým by "černá" osluha vadila a přestali by to této restaurace chodit. A z předpokládaného zisku, vzhledem k nižším mzdám, by se tak stala zřetelná ztráta. Trh v této lokalitě prostě perfektně ohodnotil cenu černé a bílé obsluhy na pracovním trhu. A teď si představte, že přichází "moudrý" zákonodárce a nařizuje majiteli, že musí bezpodmínečně dodržet kupříkladu 40% kvótu zaměstnanců tmavé pleti a ještě jim platit stejnou mzdu jako ostatním. Výsledek? Pokud restaurace ekonomicky přežije, mají všichni nižší mzdy, dokonce nižší, než byly ty původní před zavedením kvót.
A teď se zkuste zamyslet, proč spousta zaměstnavatelů v některých profesích odmítá zaměstnávat ženy, ačkoliv mají dle statistik o třetinu nižší platy a tedy by se jim to přece ekonomicky okamžitě vyplatilo, ne? A nebo mají své informace a zkušenosti, které jim říkají, že je pro ně celkově ekonomicky výhodnější zaměstnávat muže? A nebo ženy jen svobodné? A co by se stalo, kdyby jej nějaký antidiskriminační zákon donutil zaměstnat 50 % žen?
A je tedy logickým řešením antidiskriminace a nebo kupříkladu systém negativní daně, který zvýhodňuje matky s dětmi natolik, že je jejich zákonitě nižší tržní cena na trhu práce v konečném součtu vůbec nediskriminuje?
Co si o tom myslíte?
A na závěr již tradičně trocha poezie, tentokrát klasické rondeau (s jednou slabikou navíc), které jsem kdysi napsal:
Toužím se s Tebou milovat,
tak prosím čas, ať cvalem běží;
sic vím, že dokáže to stěží,
však říci mohl by si dát.
Včera šel jistě brzy spát,
tak jeho nohy jsou dnes svěží;
toužím se s Tebou milovat,
tak prosím čas, ať cvalem běží.
Kdyby se snažil nastokrát,
tu rychlost dosáhne jen stěží,
co chtěl bych jeho nohám dát;
vůbec mu na tom nezáleží,
(že)
toužím se s tebou milovat...
